jsi čirou kapkou ranní rosy
skrze níž poznávám svět
po Tvé kůží brouzdám bosá
tělo Tvé je skvostný květ

chci něžně hladit tvé tělíčko
vonící višňovým sadem
slastně spočinout v objetí
zároveň padat volným pádem

chci jako déšť se snášet
na rty prahnoucí po vláze
ve Tvém parfému se vznášet
něžně bořit křehké hráze

s pohledem do hlubokých očí
na chvíli v nekonečno věřit
v ten okamžik se hlava točí
ten pocit nelze ničím měřit

s vášní, které hranic schází
Tobě se odevzdávám celá
stud nás míjí, jsme oba nazí
žadný rozum, teď láska velí….

…………

…kéž navždy plál by lásky plamen
kéž by hořel pouze z krás
kéž by čas byl jako kámen
a nerozpouštěl by se v nás