Ach má lásko,

pokaždé když na svém okně uslyším, ten důvěrně známý hlas dešťových kapek, představím jsi tvé prsty na mé tváři. Jak něžně a přitom milostně by se dotýkali mé pokožky. Možná že by tvé prsty trochu studili a i přesto bych měla vždy pocit, že jsou vřelejší než slunné paprsky v červenci. Ať je to jak chce, chybíš mi každé ráno, kdy se probouzím a noci kdy usínám.
Dnes jsem šla po ulici a snažila jsem se tě najít v každém kolem jdoucím muži. Ale nenašla. Výraz jejich očí mi napovídal, že tu nejsi. že Tě hledám zbytečně. Trápí mě, kolik dní uběhlo, od chvíle kdy jsem tě naposled viděla, slyšela tvůj hlas... a snad jen v duchu líbala tvé rty. Neustále myslím na tvé oči, jenž byli plné touhy a jiskřiček slibují všechny zázraky světa.

Jsi jako voda, ktera teče v řece. Vždy jiný a přitom stejně krásný. Život není dost dlouhý na to, abych mohla mít pocit, že jsem se na Tebe dost vynadívala. Jsi vůně nádherných lučních květin, do níž se chci každý den obléci. Jsi zlatá ryba v potoce, se kterou bych se chtěla prohánět vodou. Jsi pro mě deka, která mě v noci hřeje a bez níž bych zmrzla. Jsi můj krásný prstýnek, co bych si chtěla navléci a už jej nikdy nesundat..
Když jsem měla tebe, mohla jsem říci: Mám všechno. Každý den svítily hvězdičky na nebi a mě bylo úžasně. Ve Tvých očích jsem viděla celý svět, mé srdce tluče jen a jen pro Tebe. Neuměla jsem si představit vedle sebe někoho jiného. Byl a stále jsi má velká láska...

Ani nevíš, jak moc po Tobě toužím, aby ses mě dotýkal, šeptal mi do ouška a miloval mě navždy....