Copak je krásnější
než jen ve dvou sedět,
dlaň držet v dlaních,
do očí si hledět...

Je krásné naslouchat
tichému šeptání,
a když slova dojdou,
tak splynout v líbání…

Přemýšlím nad slovy
s nimi se hádám,
jak starou mozaiku,
verše z nich skládám.
Píšu je pro Tebe,
pro úsměv Tvůj,

jen při mě má lásko...
prosím jen při mě stůj..