Už nečekám na soumrak,
až se měsíc barví doběla,
obloha tmavší má svou líc
a pár hvězd dolů letí,
mám totiž všechno,
co jsem kdy najít chtěla
a daleko…daleko víc…
víc než bych měla ponětí...

Už nečekám na soumrak,
až se měsíc k zemi sklání,
obloha nocí jemně šustí
a pár hvězd odloupává ze zemské zádi,
protože mi štěstí dřímá v dlaních
a já ho nikdy nepustím,
nikomu nepůjčím,
jen dotek Tvůj ho něžně hladí…

Už nečekám na soumrak,
až se měsíc k oknům napíná,
obloha převléká do temnoty
a pár hvězd svým žárem nesvítí,
protože už spadla ta jediná,
obrátila naše životy
a protkala je stříbřitou nití,
souzněním…

Už nečekám na soumrak,
až měsíc bílým svitem zavání,
obloha dokonává svoje dílo
a pár hvězd se odlepuje z nebe,
protože to největší přání
se mi už vyplnilo…

Mám Tebe…

a nesmírně si toho vážím :-*