Když si vzpomenu na své dětství,tak se mi vybaví samé krásné vzpomínky. Byl to ten čas,kdy jsem neuvažovala co je a co bude,Každý den byl pro mě hrou do velkého neznáma,hrou kdy konec prostě neexistoval. Kdy zákazy a pravidla pro mě byli jen pouhým slovem. Kdy svět jsem mohla vybarvit jedinou pastelkou a stále byl barevný. Ten čas,kdy mi nevadilo,že zimu střídá jaro a noc zase den. takový ten život bez starostí malého dítěte,na který strašně ráda vzpomínám...

Co se to děje??Ještě včera jsem seděla na těch malinkých židličkách ve školce a chlubila se,že vím kolik je 1+1..Potom stojím před domem s kornoutem v ruce a fičím do školy,jak poprve usednu za lavici a najednou vyplnuji přihlašku na stření školu,za tu dobu jsem poznala tolik lidí a každej je něčím výjmečnej...Ted koukam po praci a bydleni a to už bude asi ten vrcholový bod v mém životě,nepočítej te s tím,že se někdy vdám a děti??stačí moje neteře..všechno to něak rychlo uteklo a ještě toho je tolik předemnou ale než se naděju,tak si budu kopat hrob a jelikož ja věřim v reinkarnaci tak v příštím životě chci beejt ptákem,být volna a sraat na lidi