|
 Život je velké jeviště na kterém musíš umět hrát...i když ti srdce krvácí..musíš se umět smát...toť mé životní motto... |
| 28.Duben 2009 |
| Znáte to? |
Znáte jej? Ten pocit, který nepociťujete každý den...tu nezaměnitelnou vášeň...jak by řekla patnáctiletá holka - motýlky v bříšku - to sladké elektrické kopnutí které vám projede celým tělem...to poznání, ta malá jiskřička, že jste konečně potkali někoho, určitě to už je ten pravý! První pohledy, první doteky, polibky...šimrá mě v celém těle něco moc hezkého, ten krásný pocit, který jsem nezažila tak moc dlouho! Myslela jsem že už nikdy nezažiju...ba dokonce ještě krásnější!!! Jsem moc šťastná, život má pro mě smysl, vše je krásné a vše je pro mě jednodušší...škola, práce, lidi kolem, vlastně celý svět!!! žiji moc ráda, najednou...protože vím že někdo kdo zrovna sice není semnou, ale pociťuje to samé co já...vím to, to by se přece na mě tak nedíval, to by se mě přece tak nedotýkal...přece poznám co je to dotek z lásky...nebo aspoň ta první zamilovanost...nádherné...poznáváme se, první milování, to snad není možné! Cítím se jak v nebi! moc krásné, snad nejhezčí co jsem kdy zažila...jeho ruce jak mě něžně hladily, jeho rty líbaly, jakobych tu pro něj byla jen já a nikdo jiný a nic na světě...Nee to není sen, to je něco co mi spadlo jako z čistého nebe do klína! Už jsem nevěřila a je to tak!!!
Po několika měsících......miluji.....opravdu....znovu...nevěřila jsem tomu...ale miluji z celého srdce, pláču v osamění a opět se bojím že by to mohlo někdy skončit...bojím se....já se vlastně celý život pořád bojím...co jsem za člověka, který se pořád jen něčeho obává? Bojím se že mi znova někdo otráví psa, bojím se že mi někdo z rodiny zase onemocní a umře, bojím se že zklamu nejbližší, bojím se o své kamarády, kteří rádi riskují...bojím se co bude...bojím se, že mě opustí, bojím se že mě podvede, bojím se že budu zase trpět, bojím se zkrátka, že to nevyjde...bojím se že něco zkazím, že řeknu něco co se nemá říkat...bojím se že pro něj nejsem dost dobrá...bojím se...PROČ SE POŘÁD TAK BOJÍM!!!Proč zase někdy necítím tu jistotu, že to prostě tak bude a že se nemusím bát? Proč se mi honí pořád hlavou myšlenky, že tady nemám být? Proč se mi pořád zdá že co můžu pokazím? Proč jsem pořád tak nešťastná přitom mám víc než spousta jiných lidí? Ale pořád mi k životu chybí něco. Něco co mi před pár lety nechybělo. A najednou prostě.....chybí. Nějaký kousíček něčeho a já pořád hledám co je to...beru kytaru do ruky...učím se další písně...momentálně nemůžu zpívat protože jsem se vyřvala na pouti na kolotočích a tak si jen pískám...hraju zase samé pomalé zamilované písničky...ale ne jen zamilované...srdceryvné....Petr Cmorik-Dážď, Metalica-Nothing else mothers, Lucie, Wanastovky...vše co mě napadne...zahraju si i Zombie...Koláře-Ještě že tě lásko mám...ale nemůžu dnes zpívat a to mě štve..potřebuji to, dostane mě to většinou z té depky anebo mi stačí si sednout ke svým miminkám-psíkům - pan Bhrigu a pan Falco - a jsem zase jak jiný člověk, děkuji Bohu že je mám.Ale nyní spinečkají. Dneska byli moc hodní....je vlastně něco co miluji víc? NENÍ!!! Miluji je celým srdíčkem. Pohled Daga, ten vděčný když se s ním mazlím, ten vyčítavý když musí cvičit a dělat co mu řeknu, ten nasraný když musí do kotce....ale přece jen.jsem pro něj ta vůdčí smečky...miluje mě taky tak jako já jeho a je pro mě vším. Kdybyste viděli ten pohled když ho vzbudíte, ten ospinkaný pohled Vlka! to nelze s ničím srovnat...je to něco co člověk který tomuhle nerozumí nezažije....A co Falco...Falco je náš hodný pes-retrívr.Nemocný na štítnou žlázu..tloustne mi a jeho zdravotní stav je špatný.Ale snažím se.Já věřím v to že v něm je pes, kterého mi kdysi vzala jedna strašně moc zlá osoba. Ale jí se to vrátí, to jsem si jístá. Proklela jsem ji. A FALCO mi někdy připada povahově jako on. Jako kdysi ten můj hodný pes kterého jsem si vycvičila odmalička. Je pravda že je od Daga trochu terorizovaný ale ochuzený určitě není...když jsem mezi něma musím obě ruce dát na obě strany a každého hladit zvlášť...protože PAN BHRIGU ho kouše...ale miluji je oba.Nadevše...jsou pro mě nejdůležitější na světě...a proto i když bych chtěla odtud utéct...nemůžu. Chci utéct..někam pryč. na rok na dva a pak se vrátit uplně jako jiný člověk. ale nemůžu. nyní tady mám svoje miminka....Falco bude mít v červnu 2 roky...a s ním se táhne celá má změna v životě. Je to pes který musí být ze své paničky naproto zmaten. Protože za ty dva roky jsem zažila hrozně moc změn. Dago - typické čvčko - rok a půll - přidělává mi problémy to ano, ale většinou když jsou problémy, tam je i láska. Bože co bych si počla ho nemít! Je tak hrozný pes! Nejhorší co jsem kdy měla! Ale kdybyste viděli ten pohled! Jak se na mě dívá- jako by mi říkal - děkuji že tě mám, děkuji že jsi na mě tak tvrdá, promiň mi že jsem dnes zlobil, promiň mi že jsem takový....prosím hlaď mě, díky že se o mě staráš..........kam odjíždíš......to je něco co člověka tak moc zahřeje....jen umět tu psí řeč...a tu já díky Bohu umím!!!!DĚKUJI!
Vidím to každý den v jeho pohledu.....je to rebel ale on ví co prožívám. I Falco. Oni cítí když k nim přijdu spokojená oni cití když přijdu zlomená a brečím. Vycítí nervozitu. Vycítí vše. Děkuji Bohu za ten dar!!! Díky bohu že jsem se narodila na vesnici a děkuji Bohu a mé rodině že mě odjakživa vedli ke zvířatům. Moje teta hlavně ke psům. Bohužel okolnosti nedovolily mému osudu stát se veterinářkou což mě bude tížit celý život. Bylo to mé poslání. Bylo mé poslání pomáhat zvířatům, léčit je. Však nechtěla jsem byt všeobenou veterinářkou ale chtěla jsem se zaměřit víceméně na psy a kočky. To je můj život. Být specialista, kynolog. Vzít si méně ale být profesionál. Pomáhat a léčit. Ale nemohla jsem. Rodiče mi to neumožnili. A tak studuji něco co mě nebaví a dělám to z nutnosti....ale vynahrazuji si to...vybrala jsem si plemeno které potřebuje každodenní péči a výcvik. Miluji ho, za to jak je složitý. Za to že je to jediný pes na světě, který se nepodřídí člověku úplně na 100%. Je to šlechtěnec vlka. Je to nejhezčí pes jakého jsem kdy viděla. Jeho pohled předčí všechny psí pohledy na světě. A jako ochránce? se osvědčil už tisíckrát.Po několika zkušenostech jsem myslela že má opravdu svou hlavu a že mě nebere jako něco co má poslouchat a chránit. Ale v poslední době dospívá. A on mě opravdu chrání. Nemusím mít strach nikde, když ho mám po svém boku. Je úžasný. Sice výstavám a bonitačce to zrovna moc nepřidá ale on to časem pochopí..děkuji ještě jednou Bohu že mi dal ten dar rozumět psům......
Ale neděkuji Bohu za to jak jsem citlivá....za to že když se zamiluji tak je to strašně moc intenzivní...za to že když se trápím je to to nejhorši co můžu zažít...trápení kvůli lásce.Už nechci ale cítím že to brzy přijde. To je asi dnes ta pointa proč píšu. Dlouho jsem nepsala...a musím dopsat příběh o mém nejlepším psovi Rexovi.....ono měla jsem to napsat najednou a lidé kteří tomu rozumí by možná i zaplakali ale kolikrát už jsem nemohla a sama jsem tady plakala a tak jsem to musela dát na díly...nicméně.dnes je pro mě zlomový den, vzpomínám na vše a přehodnocuji. Nejraději bych se rozběhla dozadu do zahrady klekla na hrob Rexe a prosila ať je tady s námi taky....s mýma malinkýma miminkama....semnou která neví jak dál...cítím se sama a opuštěná....časy se mění....chybí mi lidé...ty které mám ráda...troufám si říct že spoustu lidí na světě miluji..je jich víc...minimálně 10 ale někteři tady bohužel už mezi námi nejsou....lidé a psi...
Chtěla bych v životě jen tu jednu věc...nejsou to peníze, bohatství, modelingový vzhled, iq 150 nebo být slavná...nechci mít dokonalý život protože to by bylo moc jednoduché a bylo by to nefér vůči ostatním.......ale chci jen jednu věc....BÝT ŠŤASTNÁ!!!!!!! Krásné sny..... |
| posted by Kendinka @ 01:44
|
|
|
|
|
| Svatozář |
Pamatuješ si, ty stěny které jsem si postavila? Dobře, miláčku ty jsi je převrátil, a nemají vůbec sílu bojovat.
Dokonce ani nevydaly žádný zvuk.Našla jsem způsob, jak tě zapojit.Ale opravdu nikdy jsem neměla pochybnosti, stát ve světle tvé svatozáře, nyní jsi můj anděl.
Je to jako bych se probudila.Každé pravidlo, které jsem měla, zlomíš.Je to riziko, které přijímám.Nikdy tě neumlčím. Všude kde nyní hledám, jsem obklopena tvým objetím. Miláčku vidím tvojí svatozář.Víš, že jsi můj spasitel. Ty jsi všechno co potřebuji, je to napsané v celém tvém obličeji. Miláčku cítím tvojí svatozář!Modlím se, aby nezmizela!
Cítím tvoji svatozář ...
Vidím tvoji svatozář...
Udeříš mě jako paprsek slunce,hřeješ mě přes nejtemnější noc, jsi jediný, kterého chci, myslím, že jsem závislá na tvém světle, přísahala jsem, že nikdy neupadnu znovu, ale tohle není ani pocit pádu, závažnost nemůžu zapomenout, sešli mě znovu na zem!
Je to jako bych se probudila, každé pravidlo, zlomíš, je to riziko, které přijímám a nikdy tě neumlčím!!! |
| posted by Kendinka @ 00:22
|
|
|
|
| 22.Listopad 2008 |
| Miluji tě... |
Souhlasím, existovaly jiné způsoby, jak se opustit,
nějaké střípky ze skla nám možná mohly pomoci.
V tomto hořkém tichu jsem se rozhodla odpustit chyby,
které se mohou udělat při přílišné lásce.
Souhlasím, ta malá holka ve mně tě často žádala,
abys mě jako matka přikrýval a ochraňoval.
Vzala jsem ti tu krev,o kterou nebylo možné se rozdělit.
Na konci slov, touhy,budu křičet:
Miluji tě, miluji tě!!!
Jako blázen, jako voják,
jako hvězda kina.
Miluju tě, miluju tě!!
Jako vlk, jako král,
jako muž, který nejsem.
Vidíš, takhle tě miluji.
Souhlasím, svěřila jsem ti všechny své úsměvy, všechna svá tajemství,
ty samé, jejichž jediný bratr je nepřístupný hlídač.
V tomto domě z kamene nás ďábel viděl tančit.
Tolik jsem chtěla válku těl, která se usmíří.
Miluji tě, miluji tě!!!
Jako blázen, jako voják,
jako hvězda kina.
Miluji tě, miluji tě, miluji tě
Jako vlk, jako král,
jako muž, který nejsem.
Vidíš, takhle tě miluji
Vidíš, takhle tě miluji!!! |
| posted by Kendinka @ 01:42
|
|
|
|
| 29.Říjen 2008 |
| Zůstaň semnou... |
Jsi mou, to vím...jsi má, můj stín...co víc ti dát...vždyť mám tě rád!!! Navždy jsi už stále láska má, jen má, proto chtěl bych líbat ústa tvá, vždyť dobře víš, že už nemám nic já navždy chci tě..mít!!!
Je dál vše hrou, tou hrou z nás dvou, tvá pleť, tvůj dech...ten krásný spěch!!! Navždy jsi už stále láska má, jen má, proto chtěl bych líbat ústa tvá! Vždyť dobře víš, že už nemám nic já navždy CHCI TĚ!!!
Zůstaň semnou ještě chvíli lásko má, neodcházej!!! Zůstaň semnou ještě chvíli lásko má, vždyť mám tě rád!!!
NEODCHÁZEJ!!!!!!!! |
| posted by Kendinka @ 18:42
|
|
|
|
| 27.Říjen 2008 |
| Nechci lhát... |
Nejde brát, tu sílu dát, stále vím že tě mám rád, nechci víc než můžeš dát, nic víc. Nechci lhát, že jsi má jen, však stále vím že jsem tvůj stín, příští týden dáš si novou růž. Neměj mi to teď za zlé, že píšu ti dnes jen to krásné I love you. Tak já tě miluju, stále tě miluju, nechci být sám, jsem rád že tě znám, tak já tě miluju....
Dnes je flám, však já jsem sám, nevidím ji kde tě mám? Dny bez tebe, zdají se tak dlouhé...volám ti, už podruhé, však ty nezvedáš telefón, kroky nejdou tmou, jdou za tebou, jen ty pouhé...Neměj mi to teď zazlé, že píšu ti dnes, jen to krásné I love you....
Tak já tě miluju, stále tě miluju, nechci být sám, jsem rád že tě znám, tak já tě miluju...
Dej mi lásku, prostor, dej co můžeš dát, já letím tmou, jdu za tebou, nemůžu více spát...Tak já tě miluju... |
| posted by Kendinka @ 16:23
|
|
|
|
| 20.Srpen 2008 |
| hovořící za vše... |
Srdce srdci srdce dalo, srdce srdce milovalo a to srdce srdce prosí, ať to srdce v srdci nosí. Dnes večer neusnu a nebudu spát, slzy si neutřu a nebudu se smát.Nepláču proto, že bys mě neměl rád, ale proto, že jsi mě naučil milovat. Když uhasne svíčka - nic to není. Když uhasne láska, vždy se něco změní - plamínek dohoří, jiskra už není. Proč se to stalo, proč se to mění?? Víš jak vypadám, víš jak se jmenuji, víš jak líbám, víš jak tě miluji, víš vše, co vědět bys měl, ale ty jsi na mě zapomněl...
Já nehněvám se na tebe, že jsi mi srdce vzal, ale že jsi mě zradil a do očí mi lhal. Nejsou jen růže na světě, přijde i bouře zlá, kráčet denně životem je však lehčí, když jsou na to dva. Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy, kdo prohrál. Neztrácej čas pro někoho, kdo ho nechce trávit s tebou... Žádná bolest se nesnáší hůř, než vzpomínky na štěstí v době neštěstí. |
| posted by Kendinka @ 19:02
|
|
|
|
| 07.Srpen 2008 |
| Amores Perros 2 |
Môj Pane Bože spásy mé
nářkom sem žalúval Ti za dne
Teď v noci spienam ruky prázdné
své ruky spienam k motlitbie
Motlitba stúpá k tobie lkaniu
své ucho nachýl k biedovaniu
Môj Bože, z hlubin Ťa volám
úskostnú motlitbu moju slyš
ve smrti spienam ruky prázdné
ať moju prosbu vyslyšíš
Má duša sýta útrapú
môj život přiblížil sa k prázdňu
tam, kde jen úzkost hlasu zaznie
tvář těch teď má, co do jamy jdú
tam, kde je tma, ač den je bílý
jsem jak bych žádné neměl síly
Tam kde je tma,ač den je bílý
sem jak kdybych žádné neměl síly. |
| posted by Kendinka @ 01:34
|
|
|
|
| 30.Červenec 2008 |
| Amores Perros |
Je krásný letní teplý večer. Hvězdy září na nebi a z otevřeného okna slyším cvrlikat cvrčky...Taková noc mě vždy lákala k večerním procházkám za ručičku s někým koho opravdu milujeme a kým jsme si jisti že jsme milováni...Něžná slova, polibky, doteky...letní vzduch...měsíc...jeho doteky mě hřejí na duši, vím že jsem jeho a on můj, vím to! A to tak hladí lahodí srdíčku...Nebo si jen tak lehnout do postýlky tulit se a říkat si něžná slovíčka...ano láska je nádherná věc. Je to něco co je velmi vzácné a prchlivé. Je to štěstí, které vás potká...ale zároveň může kdykoliv opustit...je to něco čím žiji celý život...láskou...tou krutou paní, která nejprve hladí a pak zraní...láskou, která se objeví z ničeho nic jako ten letní vánek ale zároveň zmizí někde Bůh ví kde...Každý máme svůj plamínek naděje...Může to být malý doutnající plamínek nad kterým si neohřejeme ani své prokřehlé prsty..ale může to být také velký žhavý táborák který zahřeje už jen pohledem..Člověk během jednoho okamžiku se může potopit až na dno svého dna a tam ho připoutá velká těžká kotva. A dusí, topí...Potřebujeme někoho kdo rozfouká ten malý plamínek do velkého žhavého ohně a roztaví tu těžkou kotvu, která nás drží na dně a my můžeme vyplavat a znova dýchat. Tak to v životě chodí i několikrát dokolečka. Mě už to taky párkrát potkalo a tu kotvu opravdu někdo roztavil a já vyplavala a mohla znovu dýchat, žít. A dokonce mi nabídl i vstupenku do nebes kde jsem mohla ne jen žít, ale i se vznášet v oblacích. Nikdy bych se toho nevzdala. Nikdy bych o to nechtěla přijít.Ale přišla.
..strach a důvěra, dvě naprosto odlišné věci ale přitom mají tolik společného. Nikdy jsem se jich nebála až do této doby...kdy mě shodily z těch oblaků a zatáhly až na dno kde jsem nyní připoutána obrovskou kotvou. Nemůžu dýchat, dusím se, topím se...křičím ale nikdo mě neslyší, jsem moc hluboko...může být přítel může být kamarád, stejně vás potopí, když to zrovna nejméně čekáte...nevěřím, nedoufám, nechci vědět...zůstanu tam a budu se dusit hodně dlouho...můj plamínek naděje jen doutná a není nikdo kdo by ho rozfoukal. A pokud ano, už nikdy nebude mít podobu velkého žhavého ohně, nýbrž plamínku, na kterém si sotva ohřejete ruce. Už nikdy nebude hřát pohledem na něj. Rána pod pás je rána která vás krutě srazí...a je těžké se zvednout. Je ostuda dlouho ležet a já ležím protože nemám sílu. Rozdala jsem jí v těch oblacích tolik, že mi žádná nezbyla. Chtěla jsem to udělat protože jsem věřila že to bylo naposled v mém životě, že už NIKDY nebudu ležet na tom dně a topit se. Že ten který mě vzal do oblaků mě už nikdy nepustí...že mě pevně drží...že nespadnu že tam budeme navěky spolu a šťastní. Milovat se, hladit se a říkat si ta krásná slova.A žít si ten krásný život který jsem si tolik plánovali. Jenže tak jak je krutá láska tak je i krutý lidský osud. To co vypadá jako absolutní pravda vás zničí v té chvíli, kdy zjistíte že to byla absolutní lež, podlost a zrada!.. Zdání klame, tak jako důvěra. Ale za vše může ta krutá paní láska, která mě pohltila natolik, že jsem zapomněla na to že ani těm kterým naprosto věříme se nesmíme otáčet zády, protože oni vás pak za to bodnou kudlou do zad...kamarádi, co je to za divné slovo? Ti neexistují...buď jsou to opravdoví přátele nebo partneři...na nic jiného už nevěřím...vlastně už ani na lásku...
Teď je krásný letní večer, vzpomínám si jak jsme se v takových nádherných večerech milovali...bezstarostní a plní lásky. Nikdy jsem netušila, že by to mohlo někdy skončit, netušila jsem že jednoho večera to bude naposled, netušila jsem že osud může být opravdu tak krutý a pohrát si s mým životem...vím že je krutý ale někdy jsou věci, které opravdu nečekáme...a tohle jsem nečekala, proto je to rána pod pás která mě srazila až do temných hlubin kde budu odpočívat dlouho dobu a vyrovnávat se s tím jak je ona zlá, ta bezcitná láska pro kterou všichni žijeme, pro kterou ubližujeme a pro kterou je ubližováno nám samým...život je velké jeviště na kterém musíš umět hrát..i když ti srdce krvácí, musíš se umět smát...
Ulehám do postele sama, osamocená, zvyklá ulehat s tím s kterým jsem chtěla prožít celý život.. s tím se kterým jsem trávila tolik času, s tím, s kterým jsme měli tolik společného...s tím který mi sliboval věrnost i lásku, s tím, který mě připravil o důvěru o vše, co mi bylo drahé...o kamarádku, která mi bodla kudlu do zad když jsem se zrovna oddávala jemu...s tím, který mi otevřel oči a konečně vím, že na světě je možné věřit jen sám sobě, nikoli druhým...a přesně jak je podle paragrafu psáno "cokoliv řeknete může být použito proti vám", tak podle něj jsem usoudila, že je lepší neříkat nic. Tak jak jsem křičela, tak nyní už budu jen mlčet, v těch hlubinách do kterých mě potopil ten, pro kterého bych láskou umřela... |
| posted by Kendinka @ 00:37
|
|
|
|
| 06.Květen 2008 |
| Puberťák |
Ano, puberťák. Jako každé roční štěně. Zvlášť takový rozmazlenec jako byl Rexik. Mu nestačilo čerstvé kuřecí maso, které si pravidelně každý den ulovil na zahradě, on potřeboval ještě králičí. O tom už jsem se zmiňovala ale že si občas skočil do lesa pro srnečku, to nikdo nevěděl. Hold byl to hajzlík. Měl nepředstavitelnou sílu. Vyhrabal si vzadu v zahradě díru asi metr hlubokou pod betonovým plotem a zdrhl. Já chodila jak trubka po zahradě kolem plotu a hledala kudy utekl a jelikož máme opravdu velkou zahradu tak mi to trvalo docela dlouho a nestačila jsem se divit. Úplně vzadu v rohu, za keřem, fikaně, díra jak do .... jsem chvíli stála a civěla na to. Nechápala jsem. Můj malý Rexík..jo to určitě..zavolala jsem, přiběhl, krvavou hubu .. "no ty smrade, cos zase sežral" no bylo mi to jasne. Jen jsem se modlila aby ho nikdo z místních myslivců neviděl nebo nenačapal při činu. A vůbec za těch devět let co jsem ho měla nechápu, jak mu to mohlo tolikrát projít. Jednou měl ale namále. S přitelem jsme odjížděli jen do večerky pro pivko...10min jsme byli pryč a on utekl protože jsme nezaháčili branku. Soused o 3 metry dál dělal něco s plotem. Ptám se ho: náš pes utekl? a on: Já jsem mu říkal ať to nedělá.. no říkam super..sedáme do auta a jedeme tam kde vždycky utekl..k lesu. Vyjedem a hned na křižovatce vidím Rexika jak si maširuje...zavolam Rexi! domu a fofrem..se otočil jako by ho to šileně obtěžovalo a běžel vedle auta..u lesa stál myslivec a začal na nas řvat co to jako má být. A jelikož my v naší vesničce máme myslivce trošku takové alkoholické tak sundal pušku z ramena a namířil ji na Rexe...okamžitě jsme zastavili...přítel vyletěl a řekl: "Dej tu flintu z toho psa pryč nebo ti ju narvu do řiti debile! " No já výbuch smíchu ale zároveň se mi ulevilo..no prostě magor no...jak řikám, chlast dělá svoje  No ale abych nezapoměla na tu díru v té zemi, taťka neměl zrovna doma beton tak tam dal ten velký trám z kolejnice. Museli ho nést s bráchou oba dva a pěkně se zapotili. Na druhý den ovšem byla asi 5m odtáhnutá..zajímavé že? On byl prostě silák..sama nechápu jak to udělal...a tolik věcí co mi vyvedl na cvičáku..no k popukání...jakože normální tenisky mi nestačily k tomu abych zabrzdila před figurantem a udržela ho...běhání kolem zástěn potřebovalo nějaké terénní boty takže jsem na cvičáky chodila zásadně v pohorách. Ale pomohlo to  Jednou mi tak škubnul a táhl mě po zemi v tom blátě takže všichni se ohromně bavili...já celou držku od bahna no prostě drsne...zápasili jsme spolu ale když se naučil, byl perfektní. Byla škoda jen to, že byl křížený, měl talent jako málo psů. Ale on byl jedinečný právě v tom, že byl křížený...byl unikátní, pro mě naprosto nejlepší pes na světě, protože jsem věděla, že on je tu pro mě a já pro něj. Cítila jsem to. Odvděčil se mi tisíckrát když mi několikrát za těch devět let zachránil možná i život... |
| posted by Kendinka @ 23:17
|
|
|
|
|
| Mě by urvalo!!! |
A je to tady zas...Dagošek se vyléčil a už zas má nějaké nemocné střeva. Já už se z toho zblázním, nepřeji si nic jineho na světě tolik, než mít zdravého psa, mojeho malého mufinka bobiška vlka!!! No jinak nic nového, ve škole zatím klid příští týden nastanou další testy tak se těším šíleně jako nikdy!!!!! no nic to byla jen taková poznámka o tom, že jsem věčně nasraný člověk  |
| posted by Kendinka @ 22:43
|
|
|
|
Starší články >
|
 |
|
