Kiki-B

Konečně je za náma to stresování se před Vánocema. No, neříkejte, že to neznáte.  Nakupování dárků na poslední chvíli - a co je horší: vymýšlení, co komu koupit, aby se mu to hodilo, aby mu to udělalo radost...  Konečně nastal klid, válení se, papání, pohoda, nic nedělání, maximálně sledování pohádek.  Ale nemám ráda tu O statečném kováři, co dávali včera.  Ale toť pouze subjektivní názor... Letos jsme poprvé donesli stromeček z garáže už 23.12. My ho totiž každej rok zdobíme až 24.12. dopoledne, ale všichni známí mi řikali, že se do toho pouští už 23. Tak letos jsme si ho nachystali, upevnili do stojánku (to byla makačka - tak tlustej kmen jsem ještě neviděla... nj, jedlička) a připravili na zdobení, což jsme prováděli dopoledne na Štědrý den.  Mě to tak baví... u toho jsme poslouchali rádio Hey. No prostě pohoda! A večer hurá ke stolu a kapr a salát byl tentam. Mňam... a šup ke stromečku. Největší nervas byl jako každej rok Aronek - náš pesan. On to teda prožívá docela krutě. Místo toho, aby u večeře seděl s náma a škemral o kousek ryby, seděl v přesníni a kňučel, štěkal, kňoural a chtěl vidět Ježíška.  Pak se vřítil pod stromek způsobem, že ho skoro shodil, vytáhl si plyšovou žabu, klobásu a nakonec usnul v hromadě balicího papíru.  Kdo se mnou půjde bruslit? Já dostala brusle  a bílej plášť do chemie - aspoň už se nemusím bát, že mě kyselina sírová rozežere rukáv od mikiny.  A nechcete někdo cukroví? U nás to letos nějak nikdo nejí... a čokoládky ze stromečku taky ne.  Ani ten pesan... Asi se jdu koukat na divko... tak pá

Autor: Kiki-B v 12:00 | Permalink | Komentáře

Tak se nám rozjel novej školní rok. To je celkem úděsný, nemyslíte? Prázdniny jsou ty tam a my se zas musíme aklimatizovat v našich ústavech. A v tom našem je to taky celkem obtížný... To, co mě po těch dvou měsících užívání si pohody vyděsilo nejvíc, je, že profesorka z biologie a chemie, co mě celý ty dva minulý roky neznala, najednou ví, jak se jmenuju i příjmením. Nj, snad toho příští rok u matury nějak nezneužije a nezavaří mi to. Asi musím být hodná. Ona je v pohodě, ale je trošku blázen... Další změna, co se mi nelíbí, je nová češtinářka. Látka v jejím podání vám jde jedním uchem tam a druhým kam jinam, než ven, což je (zejména u češtiny) celkem blbý, páč je to beze sporu nejdůležitější předmět na všech školách. Nj, je to kuřátko, co teď dodělalo školu a teprve se pokouší učit. Nevim, proč ji nedali prvákům a nám nedali někoho, kdo už s učením nějaký zkušenosti má a ví, jak to u nás na škole se studentama chodí.
Co mě ale naopak pobavilo, byli - jako vždy - noví prváci!  První den jsme se šly s holkama projít do přízemí, kde jsou všechny první ročníky a nic nezvyklého jsme neobjevily. To ticho, jako ten den, se ze tříd jen tak neline. V celý škole vládl chaoz a jen tam všichni seděli zařezaní v lavicích a vyděšeně koukali kolem sebe. Prostě krása... hned jsme si všichni vzpomněli, že jsme na tom před těma dvouma rokama byli úplně stejně. A pak nám došlo, že nejlepší ročník byl ale druhej, kdy už jsme byli krásně rozkoukaní, otrkaní a ještě celkem bez větších starostí. Ve třeťáku už celkem začíná jít do tuhýho a čtvrťák, kterej nás nemine, už je docela jasnej... Je celkem smutný, jak to utíká necu pryč...

Autor: Kiki-B v 21:58 | Permalink | Komentáře

Moje babička bydlí společně s naší rodinou v jednom bytě a je to velice hodná žena. Od malička se o mě a bratra stará, vaří nám o prázdninách a jako malí jsme společně chodívávali na procházky s naším psem. Taky jsem s ní vždycky hrozně ráda hrávala Smolíčka pacholíčka, Zamrzlíka, Domino, nebo Pexeso. Když jedeme na dovolenou, stará se mi o můj zvěřinec, který se čím dál víc rozrůstá a tím pádem mám o mnoho starostí postaráno. Jenže jak jsem starší a starší, začínám mít vlastní názory, za kterýma si čím dál pevněji stojím. A to i doma. Někdy se tak s babičkou pořádně dohádáme a proto, že máme podobnou povahu, chodíme beze slova kolem sebe, jako by tam ta druhá nebyla a to je v bytě 3+1 celkem problém. No a co se nestalo dneska? Pohádaly jsme se. Vařila jsem oběd a poté jsem umyla všechno nádobí, co jsem zašpinila (a málo ho nebylo), aby ve dřezu nezavazelo. Pak jsem došla k počítači a vidím tu hrnek a skleničku, co tu měl brácha, tak jsem mu řekla, ať to odnese a rovnou umyje. Tak šel... za chvíli se vrátil, že jde s košem. Dojdu do kuchyně zkontrolovat brambory v troubě a hrnek i sklenička stojí na lince. Jen jsem prohodila:,,Nj, hlavně, že mu řeknu, aby to umyl." A babička hned na to:,,Hlavně že ty to vždycky hned umyješ." Nevím, co to má za náladu, že si hned musí rejpnout, ale myslim, že toto bylo úplně zbytečný. Řekla jsem jí na to, že ho vždycky umyju, jestli si toho nevšimla. Maximálně, když je tam toho málo a vim, že toho bude víc, třeba po obědě, tak to umeju až potom všecko naráz. Hned začla brblat, že to není pravda, tak jsem jí poprosila, ať mlčí a odešla jsem si do pokoje vyfénovat vlasy. Došla za mnou s přesvědčováním o tom, jak to se mnou a s nádobím ve "skutečnosti" je... v duchu jsem ji poslala do háje a když konečně odešla zpátky do kuchyně, ještě si cosi mlela pro sebe. Já už radši mlčím, protože poslední slovo musí mít stejně ona. Vždyť má na to právo, je starší...  Já jsem jí vděčná za to, že se mi postará o zvířata, když je třeba, nebo nám někdy i něco uvaří, nebo upeče, ale někdy bych jí porstě nejradši...  fuuuuuuuuuu, hlavně klid

Autor: Kiki-B v 11:28 | Permalink | Komentáře

Týden su u moře a tady jsou tropický vedra, vrátim se a je pěkně hnusně. A půlka prázek je pryč, to je taky celkem na prd. Chjo, proč to vždycky tak staršně uteče? Já nechu do třeťáku!  Ze základky se mě nechtělo, bolelo to, ale už jsem to rozdejchala, ostatně jako každej, ale ani nemrknu a to stejný budu prožívat znova. Sice až za dva roky, ale budu a to nechcu. Odsud se mi nechce stejně tak, jako ze základky. Blbější je, že lidi ze základky bydlí všici tam, kde já, ale z gymplu jsou všici z celýho Brna aj dál, takže s těma slučákama to bude horší...

A už si strašně moc přeju, aby byl příští týden! Než to bude, asi se zblázním... chvilama su vysmátá, chvilama se cítim mizerně. To, oč jde, vím jen já a moji úplně nejbližší... ať už je pondělí a ať je všechno dobrý

Autor: Kiki-B v 14:02 | Permalink | Komentáře

Lidičky, to je dneska počasí, co? Teda aspoň tady v Brně prší a prší... snad to do večera přestane, i když zatim to tak teda moc nevypadá. Normálně se vám musim pochlubit! Včera se mi vyslíkl sklípkánek a už je zase o něco větší, milášek muj malej.  A to stejný mi včera udělala užovka! Taky svlíkla starou kůžičku a vylezla celá v nových krásných barvách. Hezky mi všici rostou.  ...to počasí mě začíná pěkně štvát!

Autor: Kiki-B v 13:54 | Permalink | Komentáře

Tak si představte, že mi babička předevčírem oznámila, že su furt v trapu. Jsem se nad tim zamyslela a uvědomila jsem si, že má pravdu. Vždť já už doma snad jen spim a někdy už ani to ne!  Nj, už to začlo a naši si celkem zvykaj a to se aj trochu divim.  Tim líp... za to ale dneska su pro změnu doma. A je to teda pořádná hoňka. Zas jednou za čas vysát, uklidit si v pokoju, vyčistit klec Vevíčkovi... chjo, jsem si nějak odvykla.  Ale odpoledne se půjdu odreagovat na kolo - ku podivu s našima. To bude zábava  ale myslim to vážně... a pak hurá ven s miláškem. Máme 3 měsíce!

Autor: Kiki-B v 15:17 | Permalink | Komentáře

Tak jsem se rozhodla, že si taky, jako ne zrovna málo lidí z libimseti, začnu psát deníček, páč si myslim, že není špatný si přečíst, co jsem dělala před měsícem, před půl rokem a dál.

Lepší start do novýho dne, jako dnes, jsem snad ještě nezažila. Konečně jsem se dokopala k tomu, abych si šla po ránu zaběhat a řeknu vám, je to parádička. Venku je tak krásnej klid a ten čistej vzdoušek... no prostě supr. Cítim se krásně čilá a svěží a už se moc těšim, až si to zopakuju  Ale momentálně se nejvíc těším na večer za svým miláškem.  Doufám, že si to dneska užijem, brouku! 

Autor: Kiki-B v 09:53 | Permalink | Komentáře