A je to zase tady...
Tak se nám rozjel novej školní rok. To je celkem úděsný, nemyslíte? Prázdniny jsou ty tam a my se zas musíme aklimatizovat v našich ústavech. 
A v tom našem je to taky celkem obtížný... To, co mě po těch dvou měsících užívání si pohody vyděsilo nejvíc, je, že profesorka z biologie a chemie, co mě celý ty dva minulý roky neznala, najednou ví, jak se jmenuju i příjmením. 
Nj, snad toho příští rok u matury nějak nezneužije a nezavaří mi to. Asi musím být hodná. 
Ona je v pohodě, ale je trošku blázen... Další změna, co se mi nelíbí, je nová češtinářka. Látka v jejím podání vám jde jedním uchem tam a druhým kam jinam, než ven, což je (zejména u češtiny) celkem blbý, páč je to beze sporu nejdůležitější předmět na všech školách. Nj, je to kuřátko, co teď dodělalo školu a teprve se pokouší učit. Nevim, proč ji nedali prvákům a nám nedali někoho, kdo už s učením nějaký zkušenosti má a ví, jak to u nás na škole se studentama chodí.
Co mě ale naopak pobavilo, byli - jako vždy - noví prváci! 
První den jsme se šly s holkama projít do přízemí, kde jsou všechny první ročníky a nic nezvyklého jsme neobjevily. To ticho, jako ten den, se ze tříd jen tak neline. 
V celý škole vládl chaoz a jen tam všichni seděli zařezaní v lavicích a vyděšeně koukali kolem sebe. Prostě krása... hned jsme si všichni vzpomněli, že jsme na tom před těma dvouma rokama byli úplně stejně. A pak nám došlo, že nejlepší ročník byl ale druhej, kdy už jsme byli krásně rozkoukaní, otrkaní a ještě celkem bez větších starostí. Ve třeťáku už celkem začíná jít do tuhýho a čtvrťák, kterej nás nemine, už je docela jasnej... Je celkem smutný, jak to utíká 
necu pryč...
