A jsou tu Svátky
Konečně je za náma to stresování se před Vánocema. No, neříkejte, že to neznáte. 
Nakupování dárků na poslední chvíli - a co je horší: vymýšlení, co komu koupit, aby se mu to hodilo, aby mu to udělalo radost... 
Konečně nastal klid, válení se, papání, pohoda, nic nedělání, maximálně sledování pohádek. 
Ale nemám ráda tu O statečném kováři, co dávali včera. 
Ale toť pouze subjektivní názor... Letos jsme poprvé donesli stromeček z garáže už 23.12. My ho totiž každej rok zdobíme až 24.12. dopoledne, ale všichni známí mi řikali, že se do toho pouští už 23. Tak letos jsme si ho nachystali, upevnili do stojánku (to byla makačka - tak tlustej kmen jsem ještě neviděla... nj, jedlička) a připravili na zdobení, což jsme prováděli dopoledne na Štědrý den. 
Mě to tak baví... u toho jsme poslouchali rádio Hey. No prostě pohoda! A večer hurá ke stolu a kapr a salát byl tentam. Mňam... a šup ke stromečku. Největší nervas byl jako každej rok Aronek - náš pesan. On to teda prožívá docela krutě. Místo toho, aby u večeře seděl s náma a škemral o kousek ryby, seděl v přesníni a kňučel, štěkal, kňoural a chtěl vidět Ježíška. 
Pak se vřítil pod stromek způsobem, že ho skoro shodil, vytáhl si plyšovou žabu, klobásu a nakonec usnul v hromadě balicího papíru. 
Kdo se mnou půjde bruslit? Já dostala brusle 
a bílej plášť do chemie - aspoň už se nemusím bát, že mě kyselina sírová rozežere rukáv od mikiny. A nechcete někdo cukroví? U nás to letos nějak nikdo nejí... a čokoládky ze stromečku taky ne. Ani ten pesan... Asi se jdu koukat na divko... tak pá
