Je den a světla je tu dost,
pro co vstát, a proč mít radost...
je to pravda, že už nemá pro mě smysl nic,
a že užírám se čím dál víc..
ale přece každym dnem je tu zas,
ten krásný denní jas,
který mi říká, že končí tma..
a jednou sejdeme se my dva.
a já budu mít zas ten krásný cit..
lásku..a bude pro co žít!
Ahoj GolemeJ...
Jak se máš? Nějak se na tom netu pořád míjíme...nu jo nu. Už nejsem tak často on-line jako dřív..ale to neva. Jen ti chci říct, že si na tebe často vzpomenu... Ahojky Kiti.
Abych pravdu řekla, už mě nebaví čekat na PANA PRAVÉHO...a tak nějak už přestávám věřit na lásku. Cítím se každým dnem čím dál víc sama a nejde se proti tomu ubránit. Už nechci, nechci se sama probouzet, sama usínat..vracet se domů a vědět, že tam na mě nikdo nečeká... po cestě do práce míjet zamilované páry a cítit se tak strašně moc SAMA....
Ale mám snad kvůli tomu jít do vztahu z rozumu? To ne..moc dobře vím jak by to dopadlo.Rozchod, sebevědomí nulové, znova bolest, znova se sama probouzet...
Vlastně se tak moc bojím toho, že mě bude znovu bolet srdce.Určitě víte o čem mluvím...ta šíleně velká bolest, která se nedá zničit ničím jiným než časem, ale o které víte že ji bude stejně cítit pořád...
Ale proč zrovna já musím žít život bez objetí, bez pohlazení, bez polibku od milované osoby..? Nechápu to.Láska je taková mrcha...když ji nemáte,nemáte vlastně nic.
Takže si vlastně nalhávám, že přestávám na lásku věřit, protože ji ve skutečnosti strašně moc chci a věřím čím dál víc, že i pro mě je jí kousek schovaný.
Jen doufám, že už přijde a já budu psát o něčem jiném než je samota a bolest....
Sedím tu a poslouchám píseň od Prince..nádhernou Purple Rain...nic krásnějšího jsem snad nikdy v životě neslyšela...a zase mě přepadá ta moje zachmuřená nálada. Co dělat, když si člověk myslí,že už nemá skoro pro nic v životě žít...ještě že mám těch pár zlatých lidiček okolo sebe, kteří mi dodávají sílu každý den vstát a alespoň trochu normálně žít...Díky Bohu za ně...!!
Všechny bytosti, které se miluji,
mají osudovou krásu, krásu trvání.
Krásné oči znovu začínají, chápou,
a svět se rozzáří.
Nikdo ještě na své smrtelné posteli neřekl, že by si přál strávit více času v práci.
Přečtěte si můj příběh o klukovi,který pro mě znamenal nejvíc v životě.
Potkávala jsem ho ve škole když jsem chodila do prváku na učňák...líbil se mi ale za 1)byl to třeťák 2)měl přítelkyni 3)a vůbec si mě nevšíímal!
Ale pak se s přítelkyní rozešel a já ho potkala s mojí známou ve městě.Srdce mi poskočilo,a nehodlala jsem se téhle šance vzdát.Šli jsme na kolu do kavárny..pak jsme seděli všichni společně na lavičce,povídali si,poznávali se...byl tak úžasný!Druhý den jsem jela do školy a v autouse byl i on..pozdravili jsme se a on si přisedl.Prokecali jsme celou cestu a domluvili se že se po škole sejdem.Byla jsem v sedmém nebi..Nemohla jsem se dočkat až skončí vyučování...a pak jsme byli zase spolu.Začali jsme se scházet skoro každý den...bylo to krásné,báječně jsme si rozuměli..lidé si nás začali spojovat jako dva blízké kamarády.Jednou jsme chtěli večer někam vyrazit...tak fajn půjdem na diskoteku.Večer jsme se sešli a šli jsme pěšky do klubu.Byla jsem naprosto klidná a v jeho přítomnosti mi bylo tak nádherně...Když jsme přišli na disko,byla super nálada..krásně jsme se bavili..šli jsme tancovat..pak chvíli kecali..pak zase tancovat..a pak začli hrát ploužáky..nemusela jsem dlouho čekat,byl u mě hned jak zazněli první tóny pomalé hudby...:)..konečně jsem byla v jeho náruči..konečně jsem se ho mohla dotknout a cítit teplo jeho těla...po dvou písních jsme se opět rozdělili..proč?..Začal se chovat zvláštně,najednou zvážněl a poprosil mě jestli může být chvíli sám..dobrá ..odešla jsem ven a byla jsem zoufalá...
po necelé hodině za mnou přiběhla má kamarádka..a říká kde jsi,hledám tě všude..mluvila jsem s tim tvým kamarádem..hele prostě jsem mu na férovku řekla že jestli ti ublíží..tak si to s nim osobně vyřídim....koukala jsem jako z jara,a nechápala proč se o mě bavili..šla jsem ho tedy najít dovnitř..stál tam a čekal na mě..opět usměvavý a plný toho svého kouzla...než jsem stačila cokoliv říct odvedl mě ven..
tenhle zážitek snad nikdy v životě nezapomenu...on si tam klekl na kolena a požádal mě o ruku......
samozřejmě jsem věděla že to neni opravdu ale bylo to tak krásné..řekla jsem ano a on odříkal frázi ze svatby..berete si zde přitomného...ano...a nyní první manželský polibek.....ANO...bylo to tak nádherné,tak spontání,prostě úžasné...Miluju tě Květinko moje...zaznělo z jeho úst a já byla naprosto šťastná....
uplynuly dva týdny a byli jsme spolu venku,byla jsem šťastná,byla jsem se svojí láskou a ničeho jsem si nevšimla...řekl mi že mi potřebuje něco důležitého říct.....
zaplavila mě vlna paniky...proboha on se chce se mnou rozejít ne to ne jen to ne vždyť ho tolik miluju..to se nesmí stát...čekala jsem kdy to se mnou skončí...sedli jsme si na nedalekou lavičku a on si vzal moji ruku do své...
Chci ti jen říct,že jsi holka kerou opravdu z hlouby duše miluju a nikdy..prostě NIKDY tě nechci ztratit..jsi úžasná a já když jsem s tebou jsem hrozně š´tastný..změnila jsi mě a já ti za to děkuju..miluju tě..moc moc moc tě miluju....pak mě objal a mě vyhrkly slzy štěstím...tak jsem se bála...
chodili jsme spolu a měli jsme idylický vztah....za půl roku jsme se pohádali dvakrát .Dokonce jsem kvůli němu přestala kouřit...prostě jsme žili jeden pro druhého..zažívali jsme spolu nádherné chvíle,představil mi sestru..pak rodičům..oslavili jsme první vánoce..v zimě jsme jezdili na hory..na jaře se procházeli bok po boku městem..byli jsme jeden....
pak jsme dostali nápad,že budem spolu chodit na taneční kurz...ano bylo to super moc jsme se u toho nasmáli,spolu jsme se učili,spolu jsme zažívali něco nového a bylo to skvělé...
Nastalo zakončení kurzu a my měli vystoupit před lidmi....Přišel pozdě..jen pár vteřin před začátkem....Tenkrát jsem si nevšimla že něco neni v pořádku...nedal nic najevo..dál se usmíval,zahrnoval mě polibky..
následujících pár dní na mě měl stále méně času,až nakonec vůbec žádný..
psala jsem mu sms..odpovídal že je nemocný,ani do školy nechodil...když to trvalo desátý den a on mi ani nezvedl telefon volala jsem jeho sestře...dala mi ho k telefonu a to už jsem si byla jistá,že se něco děje...dali jsme si schůzku v pátek a já čekala...nepřišel...
přišla jsem domu a jediné co mě napadlo bylo napsat mu zprávu...ale co mu napsat?
uvědomila jsem si realitu a bez emocí namačkala krátký text...
Myslím že bude nejlepší,když se rozejdeme..doufám že zůstaneme přáteli..
doufala jsem že odepíše že mńechce,že mě miluje..ale opak byl pravdou..
Jsem rád že si to taky myslíš,stejně jsem to chtěl v pondšlí udělat ale nechtěl jsem ti ublížit...
v tu chvíli se mi zhroutil celý svět,,nevěděla jsem co mám dělat....tak mě bolelo srdce,že bych radši umřela..ale nešlo to...
nikdy jsem se ho nezeptala proč...
trápila jsem se dlouhé tři roky..každou noc jsem potichu plakala do polštáře ale navenek jsem byla vyrovnaná,nad věcí.Uvnitř jsem křičela bolestí ze ztráty mojí velké lásky...připadala jsem si tak sama..můj život nebyl nic...
Tři roky mi trvalo než jsem se srovnala s rozchodem s člověkem,kterému jsem dala vše.
Vím,že tak velkou bolest už nezažiju.....
