Spousta z nás žijí svůj život tím samým způsobem..narodí se..chodí do školy..puberta..první lásky..první zklamání..další šance..pak si určíme směr života a za ním si jdeme.Ale většině lidí se to nepodaří.Sice doufají ve svůj sen a uchovávají si naději..avšak ta časem slábne až je z ní jen malinkatý úlomek..A právě touto chvíli rezignují..A jelikož si myslí že jejich sen už se nikdy nestane skutečností,tak nežijí..ale přežívají.Chodí stereotypně do práce,jednou za čas si vyjdou na sklenku s přáteli..najdou si partnera,založí rodinu..ta se většinou rozpadne-ne vždy,ale většinou..a pak jim čas ubíhá před očima.........Ano občas si to uvědomí..ale jen si povzdechnou a zaženou ty myšlenky kamsi do podvědomí...a dál žijí svůj převážně nudný život..dál se kdesi v hloubi duše trápí...hledají si důvody proč být štastní ..a proč být dál tací jaký jsou...Jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe..uvědomí si PRAVDU.......................................................................ale někdy je už příliš pozdě...