Každé ráno máme po zazvonění budíku úplně novou příležitost udělat v čase, který nám byl darován, to, co chceme. A po celý zbytek života budeme tento dar dostávat znovu a znovu.                                                                   Znám jednoho člověka který je mi velice blízký...a jeho příběh života mi v mnoha situacích ukázal správnou cestu.....Říkejme mu třeba Martin..Martin byl docela hodné dítko a dětství měl vcelku krásné.Žil jen s maminkou a mladší sestrou,tatínek si našel jinou paní a měl svůj život.Ale maminka mu to plně vynahrazovala..dávala mu dostatek lásky.Avšak čím byl Martínek starší..začal hledat vlastní já...Na základní škole byl průměrný žák...kamarádů měl spousty...nebyl nijak svazován zákazy od rodičů,měl volné pole působnosti...peněz měl dostatek na základní potřeby..ale přesto chtěl něco víc.Jednoho dne se seznámil s Petrem a ten ho oslnil svým způsobem života..Byl free,frajer..v partě ho všichni brali,všichni k němu vzhlíželi a měli z něj respekt.Když se mu něco nelíbilo dokázal si zjednat pořádek.Byl prostě jiný než Martin....Byl svůj...a to chtěl být i Martin.Začal se s Petrem stýkat pravidelně...v sedmé třídě nastoupil na gymnázium a docela se mu tam líbilo...ale chtěl být čím dál častěji s Petrem a s jeho partou...A tak začal chodit za školu.Ze začátku jen občas..na pivko a tak..Ale jednou když se sešli s Petrem,nabídl mu jestli si nechce zakouřit trávu..a protože se Martin nechtěl před Petrem shodit řekl Proč ne?............................Záškoláctví bylo teď na denním pořádku,zato zážitky které Martin zažil byly mnohokrát lepší než nějaká škola...a nezůstalo jen u trávy,když nebylo moc peněz začichal si toulen..pak přišli prázdniny a peněz bylo víc....Tak co dáš si s náma?Petr mu nabídl pervitin..bez přemýšlení Martin natáhl bílí prášek do nosní dírky a kochal se krásnými pocity které nastaly....Ale v tu chvíli ztratil vše...Zanedlouho na to přišla jeho rodina...Ze školy se vrátil zpět na základku...Ztratil většinu svých dobrých přátel...doma kradl peníze,nebo věci a prodal je..začali hádky,nervozita,deprese když neměl svoji drogu...Maminka se ho snažila dostat z toho sama ale nic...Teď byl svůj...tak to trvalo 2 a půl roku..myslel si že je v pohodě,že je nad věcí..ale neměl ani školu...ani opravdové přátele..trápil své blízké..nadělal si spoustu problémů..neměl skoro nic..!....naštěstí má tak milující rodinu,která ho dokázala přesvědčit k tomu,aby šel na léčení....Bylo to pro něj velmi těžké...mnohokrát chtěl z léčení odejít,ale neudělal to.A když vyšel z léčebny a přijel domů,byl to opět ten malý chlapec,který hledal svůj život..Nakonec ho našel...sice mu to trvalo více než 5 let ale teď je relativně šťastný..odjel ze svého města,má slušnou práci a spoustu plánů do budoucna.........a ŽIJE!!!