Klariuska

Kdyby jí neviděli příjit, ani by nevěděli, že je tam... seděla tak tiše .... jedíné co bylo slyšet byla melodie.. Melodie, která vystupovala z jejích úst.... Každá část její písničky, mrazila na duši....Zněla jako nejhorší bolest světa....

Na sobě měla černé dlouhé šaty, které zvýrazňovaly její smutek... Smutek, který asi neznal konce, byl dlouhý a starý.....

Jeden z lidí k ním přistoupil a odvažil se zeptat.. Kdo je a co hledá.. Dívka jen zvedla hlavu a podívala se mu vzpříma do očí.... Do očí ve kterých před chvilkou panovala radost a láska...

Když se jí podíval do očí i on viděl tak hroznou bolest, že raději oči zavřel a odešel... Nikdo neví co v těch očích viděl, ale už nikdy nepromluvil a nikdy se neradoval...

Jen tiše chodil a broukal jsi tu smutnou melodii .... Každý se divil.. proč? co v těch tmavých smutkem pokrytých očích viděl??...

Ta dívka tam po jeho odchodu seděla dál... každý kolem jdoucí už se jí raději z dálky vyhnul... A v jejích očích smutek rostl čím dál tím víc...

Nevím proč, ale kdyby neodešla asi by už niky nemohla panovat radost.... Radost smích a krásno...Nikdy se nedovím co se jí stalo.. nikdy nepochopí její výraz ve tváři....

Jak tiše přišla tak tiše odešla..... Tmavá dívka, která bloudí světem a hladá další... Další, kteří najdou odvahu podívat se jí do očí a pak za to krutě zaplatí....

Myslím, že jí kdysi někdo pojmenoval Smrt... Smrt tmavá jako stín a plná té nejhorší bolestí.. Pro někoho vysvobození a pro někoho jen neštěstí, které nezná konce....

Autor Klariuska v 11:24 | Permalink | Komentáře

Každý v roce udělá spousty chyb, ale jen někteří je dokážou napravit nebo si je vůbec uvědomit.... ¨

Já jich měla nespočetně.. a doufám, že jsme se z nich poučila.....  

Dost často se odvoláváme na chyby druhých a tvrdíme, že naše chyba to není... Ale co si jednou uvědomit,

že chyba může být i v nás.... V našich myšlenkách a plánech.. V plánech, které se na začátku jeví velice

růžově... ale jejich průběhem zjistíme, že mají v sobě i kapku černě.... Někdy si říkáme... "Proč ?" ..

"Proč zrovna mi ??? "... Avšak neuvědomuje me si, že je to jen další zkušenost a dalšií vzpomínka v tomto

roce.. V roce, který zkončí tak rychle jako začal.. a mi zas budeme o rok staršíí.. o rok, který je nepatrnou

součástí našeho života.. Rok na který si už třeba ani nevzpomeneme.... Ale svět není jenom o tom, že něco

 začalo a něco zkočilo.. V roce toho zkončí a začne mnoho a stává se velice často, že mi si toho ani

nevšimneme.. Když například začnu od maličkostí.. jako je platná jízdenka na autobus, nebo jedna načatá

lahev s pitím.. Ale potom jsou zde konce horší a začatky těší... Když během několika minut stratíme  

osobu, která má pro nás význam tak moc velký, že si bez ní nedokážeme představit žíít... Ale nic jiného

nám nezbyde.. Než zůstat se svých vzpmínkách.. a doufat, že aspoň ty vpomínky nám na ní zůstanou..

Vzpomínky, které  nám může vzít akorád čas.... Ale někdy je ta osoba nám stále na blízku, avšak mi

nezmůžeme vůbec nic.. nic k tomu abychom s ní hovořili a vůbec jí pozdravili...  Za čas si řekneme, že

není tak těšké překonat tu bolest...Bolest, která se na začátku jeví jako velký kámen v srdci.. a na konci

je to jen nepatrná zkušenost v našem životě...  Rok od roku nám zkušeností a zážitků přibývá ..Jak

krásných tak smutných a bolestných..... Jednou konec přijde i na nás.. konec, který jediný nikdo

neovlivní... Konec, který je určen každému a všemu .. A tak se loučím ze starým rokem.... v domění, že

ten nový bude lepší, jiný, ale také je možné, že bude horší... Já děkuji tomu starému.. a doufám, že

vzpomínky na něj mi zůstanou navždy....

Autor Klariuska v 11:14 | Permalink | Komentáře

Chudák bez pomoci světem bloudí,

 o kousek chleba pocestné loudí.

Už nezbylo mu vůbec nic,

smrt, život ani krásný cit.

Dříve mocný král času

 teť nikdo nerozumí jeho hlasu.

Místo něho nový král,

snad ten starý za to stál.  

Autor Klariuska v 10:54 | Permalink | Komentáře

Probrala se ve mně znova naději a trochu zloba.

Nevím co si počít mám a nevím jaký další plán.

Nevím proč mám sedět v koutě a nevím proč myšlenky rvou tě,

avšak já chci jasno mít a na duši chci cítit klid.

Přemýšlela už jsem dost a postavila velký most.

Ptáš se přes co ten most stojí??

No přece přes to co nás dva pojí.

Já nechci už dál cítit strach, že překročíš srdce prách.

Jednou bolest spálila mne a mé srdce k tobě chladne.

To je konec lásky mojí, můj úsměv totiž hodně stojí.

Slzy jsou moc krutá daň a ty jsi pro mne jenom saň.

Ať pohltí tě noc i den tebe už chci dostat ven.

Potom snad už příjde klid a nastane slunce svit.   

Autor Klariuska v 12:46 | Permalink | Komentáře

Nevím co říct mám, slova už nejsou přáteli mými.

Jsem pustina v poušti, už dávno nejsem mezi svými.

Bojím se slaných slz a bojím se tichého pláče

Mé srdce je jak míč, který neslyšně skáče.

Myšlenka ukryta, bojí se světa.

Stačio slovo,stačila věta.

Bolest jak královna sedí a zpívá.

Láska je štěstí, krása i bída.

Autor Klariuska v 15:44 | Permalink | Komentáře