Klariuska

Kdyby jí neviděli příjit, ani by nevěděli, že je tam... seděla tak tiše .... jedíné co bylo slyšet byla melodie.. Melodie, která vystupovala z jejích úst.... Každá část její písničky, mrazila na duši....Zněla jako nejhorší bolest světa....

Na sobě měla černé dlouhé šaty, které zvýrazňovaly její smutek... Smutek, který asi neznal konce, byl dlouhý a starý.....

Jeden z lidí k ním přistoupil a odvažil se zeptat.. Kdo je a co hledá.. Dívka jen zvedla hlavu a podívala se mu vzpříma do očí.... Do očí ve kterých před chvilkou panovala radost a láska...

Když se jí podíval do očí i on viděl tak hroznou bolest, že raději oči zavřel a odešel... Nikdo neví co v těch očích viděl, ale už nikdy nepromluvil a nikdy se neradoval...

Jen tiše chodil a broukal jsi tu smutnou melodii .... Každý se divil.. proč? co v těch tmavých smutkem pokrytých očích viděl??...

Ta dívka tam po jeho odchodu seděla dál... každý kolem jdoucí už se jí raději z dálky vyhnul... A v jejích očích smutek rostl čím dál tím víc...

Nevím proč, ale kdyby neodešla asi by už niky nemohla panovat radost.... Radost smích a krásno...Nikdy se nedovím co se jí stalo.. nikdy nepochopí její výraz ve tváři....

Jak tiše přišla tak tiše odešla..... Tmavá dívka, která bloudí světem a hladá další... Další, kteří najdou odvahu podívat se jí do očí a pak za to krutě zaplatí....

Myslím, že jí kdysi někdo pojmenoval Smrt... Smrt tmavá jako stín a plná té nejhorší bolestí.. Pro někoho vysvobození a pro někoho jen neštěstí, které nezná konce....

Autor Klariuska 02.Březen 2008 v 11:24 | Permalink