Klariuska

Probrala se ve mně znova naději a trochu zloba.

Nevím co si počít mám a nevím jaký další plán.

Nevím proč mám sedět v koutě a nevím proč myšlenky rvou tě,

avšak já chci jasno mít a na duši chci cítit klid.

Přemýšlela už jsem dost a postavila velký most.

Ptáš se přes co ten most stojí??

No přece přes to co nás dva pojí.

Já nechci už dál cítit strach, že překročíš srdce prách.

Jednou bolest spálila mne a mé srdce k tobě chladne.

To je konec lásky mojí, můj úsměv totiž hodně stojí.

Slzy jsou moc krutá daň a ty jsi pro mne jenom saň.

Ať pohltí tě noc i den tebe už chci dostat ven.

Potom snad už příjde klid a nastane slunce svit.   

Autor Klariuska 30.Prosinec 2007 v 12:46 | Permalink