Už jste někdy zažili ten okamžik ,který vám vyrazí dech?Nemyslim ty každodenní úděsy ... ale je to ta chvíle kdy  vám před očima proběhne celý život.Není to zrovna věc ,kterou by jste mohli přát ostatnim ...Nejdřív nastupuje mráz na zádech...studený pot a nejhorší na tom je ta BEZMOC ... i kdybych chtěl sebe víc, ani sebou nehnu... nevydam ani hlásku .Pak už jen nastupuje sebelítost a pocit ,že mi z těla uniká život...prostě  všechno ztrácí svůj smysl ...
Bojím se,že tenhle zážitek mě navždy zbavil sebe menšího projevu lásky ...bojím se, že už nestihnu říct Miluji tě ...
V tomhle případě je strach z čehokoli jinýho , jen přebytečnou maličkostí v kupě problemů co se ubíhajícím časem navršují  ...
V podstatě věci je to boj ... boj o city.Nemůžu se toho užíravýho pocitu zbavit,den ode dne je to horší .Komplikovanost téhle věci se nedá ani dostatečně popsat.Už nevím jak vám to víc přiblížit ... tu narůstající neohleduplnost,opovržení a přetvářku ...Nevím jak k tomu mohlo dojít ,jak jsem to mohl dopustit a proč se to vůbec stalo ... zase.
Už vůbec ničemu nerozumím ...
Jestli to má být ta poslední rozhudující bitva o našem osudu,tak hodlám bojovat do posledního dechu a z posledních sil zakřičím do světa ty ony  slova co znamenají všechno a nic ... chci aby celý svět věděl jak moc tě miluju ...:-(