Pes domácí

Pes domácí

Pes domácí (Canis lupus f. familiaris) je pravděpodobně domestikovaný poddruh vlka obecného, nejstarší domestikované zvíře vůbec. Předpokládá se, že byl domestikován před minimálně 15 000 lety. Existuje podezření, že posléze došlo minimálně u některých populací k přikřížení šakala, tato teorie však není obecně přijímána.

Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z Turecka (Cayönü, 9500 př. n. l.) a ze Skotska (Star Car, 7500 př. n. l.). Psi jsou vyobrazeni na egyptských i mezopotámských kresbách (3000-2000 př.n. l.), kresby ukazují i krátkonohá plemena nebo psy s převislýma ušima. Mezinárodní kynologická federace (FCI) v současnosti uznává přes 500  plemen psů různé velikosti, proporcí, kvality srsti i povahy.

Psi jsou, stejně jako jejich předkové vlci, sociální zvířata, zvyklá žít ve smečkách s jasně danou hierarchií. Psi, kteří žijí s lidmi, vnímají své majitele jako svoji smečku a svého pána jako nadřazeného jedince. Problémové chování psů a jejich agresivní projevy, které někdy vedou až k útoku na člověka, je velmi často způsobeno tím, že pes vnímá svého majitele jako podřazeného jedince a sám se považuje za „vůdce smečky“. K tomu dochází, pokud majitel nedovede svého psa zvládnout a vychovat.

Pes je člověkem využíván k řadě činností a hrál velkou roli v lidských dějinách, hospodářství i kultuře, viz pracovní pes. V dnešní době často plní roli domácích mazlíčků, od kterých se neočekávají žádné pracovní výkony. V některých kulturách je pes považován za nečisté zvíře, v jiných zemích slouží jako potrava člověka.