Vzpomínáš jak jsme se loučili?
Stáli jsme tam v dešti,
všude kolem nás bylo tak prázdno.
Cítila jsem tvůj dech
a tolik si přála zůstat s Tebou.

Ale ty jsi jen stál a mlčel.
Dívala jsem se do tvých očí,
které hleděly do tmy.

Najednou jsem cítila, že se ztrácíš...
Stále jsem se bála, že přijde někdo,
kdo mi tě vezme, že to už nejsi ty,
který se ještě před chvílí smál.

Teď by ses měl zeptat proč pláču,
pláču, protože jsi me naučil milovat.

Odpusť mi, že tě nedokážu vyhnat ze svého srdce. Odpusť mi, že když jsme se seznámili, projelo mnou něco nepopsatelného a od té doby jsi pro mě byl víc. Odpusť mi, že když i ty jsi projevil svou náklonost ke mně, neváhala jsem.

Odpusť mi že léto strávené s tebou bylo to nejkrásnější .Odpusť mi ten můj pláč když jsi odjížděl tak strašně daleko a mě jsi tu prostě nechal stát. A taky mi odpusť, že přestože je to rok, pořád na tebe myslím, i když vím žes našel holku kterou máš rád, které by jsi z mraků postavil klidně hrad.

Odpusť mi že tě nedokážu vyhnat ze svého srdce.