Brzy to budou tři týdny od chvíle, kdy jsem se rozešla s Martinem.
Od té doby se událo strašně moc věcí...některé dobré, některé horší... Ale o těch špatných tu mluvit nechci...naopak...chtěla bych se pochlubit těmi dobrými...hlavně teda jednou...
Začnu od začátku... letos v únoru, jsem byla na Soudě (diskotéka) oslavit 18-té narozeniny jedné mojí spolužačky. Byl to super večer! S mojí nejlepší kámoškou Ilonkou jsme se tam pěkně vyřádily! Ale co bylo na tomhle večeru to hlavní - poznala jsem tam Vašíčka! Musím se teda jako chtě nechtě přiznat, že v tý době už jsem byla tři měsíce zadaná (s Martinem), ale vzhledem k mé povznesené náladě (ke které jsem přišla i bez jediné kapky alkoholu v krvi), jsem si to skoro vůbec neuvědomila... Nejdřív jsme s Vašíkem jen tak tancovali vedle sebe a pokukovali po sobě....mno a o chvíli déle už jsme to řádně rozjížděli ve dvou... Byl to naprosto úžasnej tanec! Mno...a pak se to nějak stalo...prostě...jsme se začali líbat...
Docela dlouho mi trvalo, než mi bliklo, co to vlasně vyvádim...Uvědomila jsem si, že jsem zadaná a snažila jsem se co nejdřív "prchnout" - ačkoli bych teda docela ráda pokračovala...
Po tom, co se mi povedlo procpat se na záchod jsem celej zážitek vyprávěla Ilonce a ta na mě docela nechápavě zírala!!! Ani se jí nedivim... Mno a po návratu na parket jsem se snažila Vaškovi vyhýbat...což se mi docela povedlo...a pak už jsem jela domů...

Druhý den mě po přihlášení na líbimseti čekalo překvápko...Vašek mi poslal vzkaz: "Včera jsi byla okouzlující, ale pak jsi zmizela a já už tě neviděl. Doufám, že si spolu ještě někdy zatancujeme..." - na ten vzkazík snad nikdy nezapomenu...furt ho mám v hlavě...

Mno a od tý doby jsme si s Vašíčkem psali... Byli jsme oba zadaní, tudíž jsme byli jen kamarádi a docela jsme si rozuměli... Psali jsme si o našich drahých polovičkách, o škole....a tak vůbec...prostě o všem možném...

Vašek byl taky jedním z mála, komu jsem se svěřila s tím, že mě trápí, že můj vztah s Martinem už není, co býval... Vím totiž, že mu můžu říct úplně všechno a on si to nechá pro sebe a ještě se mi navíc bude snažit všemožně zlepšit náladu a pomoct mi... A za to jsem mu hrozně moc vděčná!

Když jsme se s Martinem rozešli, ještě ten den jsem Vašíčkovi všechno napsala...popisovala jsem mu, co přesně se stalo a u toho jsem bulela do klávesnice... Věděla jsem, že mi bude rozumnět, protože právě pár dní před tím se on rozešel se svojí přítelkyní...
Snažil se mi všemožně zvednout náladu a byl na mě strašně moc hodnej!!!

Psali jsme si a psali až jsme se dohodli, že se sejdeme...
Bylo nám spolu myslím moc hezky...nebudu tu popisovat, co všechno se stalo a nestalo, protože to je jen mezi námi a nikomu do toho nic není...

Tímhle článečkem bych mu chtěla moc poděkovat!

Vašíčku - zlatíčko moje - jsem ti strašně moc vděčná za všechno, co jsi pro mě udělal! Jsi ten nejhodnější klučina, jakého znám... Podržel jsi mě nad vodou, když mi bylo nejhůř a ačkoli to nebylo snadný, dokázal jsi mě z toho nejhoršího dostat... Mám tě strašně moc ráda!!!

Muck!