03.Leden 2012,11:17
Zdravím, 
přestěhovala jsem se.
http://rumenkarulandska.blogspot.com/
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 1 komentářů
04.Prosinec 2011,09:46
Narazila jsem na propagační webové stránky ČR pro Polsko a zjistila, že Česká republika je plná krásných, štíhlých, mladých, šťastných a progresivních lidí. Z propagačního videa pro Brno vím, že slečny jsou u nás chudé. Prakticky nemají na to, aby si koupily delší sukni nebo kalhoty. 
Každodenní pohled do zrcadla a zkušenost z ulic mě přesvědčuje o naprostém opaku. Jasně, u nás na Karvinsku to je  horší (klidně mě zas pranýřujte, ale lepší bude vynaložit energii na to, abyste s tím něco udělali) a v každém městě (v KARVINÉ TAKY) se najdou čistí, inteligentní, krásní a pokrokoví lidé žijící v roce 2011, ale připadá mi, že mysomusů je tady víc.
Nebo snad je ještě nějaká jiná Česká republika?
Jo a ještě ty stránky:
http://www.findyourlike.com/pl/?utm_source=google&utm_medium=banner&utm_content=PL_fyl_300x250&utm_campaign=find_your_like
Jo a ještě to video:
http://vimeo.com/32441744
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 1 komentářů
22.Listopad 2011,18:08
Toto je deník kapitánky, na výpravě za levným a kvalitním řeznictvím, jsem se rozhodla spojit poslední dvě trasy v jednu. Je zima, blíží se Vánoce, tak ať spálím nějakou tu kalorii. První, mnou navštívené řeznictví bylo U Petříka. Interiér už něco pamatoval a zboží bylo, takové Karvinské, ceny ničím nevybočovaly. U uzenin jsem si vybrala kuřecí šunku. 100g/10,-Kč. Statná řeznice mi navážila balíček a já vyrazila ven ochutnat. Můj strach, že  šunka bude přesolená byl zbytečný, výrazně moučná chuť mi nedovolila na něco jako slanost vůbec pomyslet. No co, Veltlínek (kočka) se už o to postará.
Rozhodla jsem se napravit si chuť mysli tyčinkou z kabelky a vydala prozkoumat další prodejny v obchodním centru. V Rychvaldské pekárně zrovna paní umlouvala prodavačku, aby ji rozkrájela chleba. Nějaká vyhláška EU to nedovolovala a tak prodavačka nabídla paní, že si ten chleba může přeříznout, ale prý je moc tupý. Už už se schylovalo k tupé popravě, když tu paní zákaznice zjistila, že chleba je ještě teplý a je tedy jsem si, škoda ho krájet. Prý jde ještě s kamarádkou do kavárny a tam určitě budou mít nůž. Scénka mě pobavila.
Pod Kovonským mostem bylo další řeznictví. Cedulka na dveřích hlásala, že je přesunuto do potravin. Hurá do značně omšelé budovy na kraji Gheta. Co říct o těch dvou kouscích vepřového masa a oschlých salámech, co tam měli. Snad jen, že beztak pamatují kance, kterého ulovil Bivoj jako maličké selátko.
Venku jsem se začala zuřivě patlat dezinfekcí a vydala k "Osmistovce".
Většina zdejších obchodů, byla takovými všeobchody - zelenina, zákusky, maso a někdy i drogerka. Nic zajímavého, kromě zverinexu, kde na ceduli nabízeli mleté kuřecí, vepřové, hovězí - ale to se mi nechtělo detailně zkoumat. 
Po cestě k Mototechně jsem navštívila ještě řeznictví, které patří k lahůdkám, tady jsem u pultíku na kraji obchodu koupila tři rajčata a papriku. Ještě do lahůdek pro dva chleby a pak dál hledat. 
Svou odyseu jsem zakončila v řeznictví kousek od Mototechny. Opět nic zajímavého, kromě líček v aspiku. Koupila jsem si plátek a sešla na cestičku mezi paneláky. Když už jsem nenažraná, tak aspoň né tak veřejně. 
Trh byl prozkoumán, u Priora jsem vyzvedla kamarádku, v mém oblíbeném řeznictví jsme si koupily dva plátky masa na steak a udělaly oběd. Už vím, že nejlepší řeznictví mám za humny. Doba je však zlá a bude horší, takže nalistovat babiččinu kuchařku, naučit se jídla z krup a brambor a ještě líp využívat dary přírody. Ale o tom až potom. 
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
21.Listopad 2011,18:01
Poslední dobou mi zdražili zboží v oblíbeném řeznictví a tak jsem se vydala udělat průzkum karvinského trhu. Rozhodla jsem se, že projdu jednotlivá obchodní centra v docházkové vzdálenosti do 25minut pěšky z centra města a tam prozkoumám jednotlivá řeznictví. Výpravu jsem si rozdělila na tři trasy:Cenrum, Brno, U Tesca/Mototechna, Osmistovka/Obchodní centrum za Kauflandem (nevím, jak se to tam jmenuje).  Přece si kvůli flákotě nesešlapu v jeden den svoje nové kozačky, ne?
První den, dneska jsem si potvrdila svou teorii, že karvinská řeznictví jsou v drtivé většině pobočkami firmy Těšínská jatka.  Tedy onoho zdražujícího se řeznictví, kvůli kterému jsem se vydala do terénu. Pobočka je u Tesca a v blízkosti kina Centrum. U kina Centrum mě překvapila časná pondělní zavírací doba a interiér, který zoufale volá po rekonstrukci. Zboží bylo méně, prodavačky však milé a ochotné.  V pobočce poblíž Tesca, byla provozovna pěkná, zboží více, ceny srovnatelné, ale prodavačka měla patrně špatný den. Když jsem ji mile poprosila, jestli bych mohla dostat co nejlépe 25dag játry, pronesla něco ve stylu: "Tak a jdeme čarovat". Kupodivu mě napadla pohotová odpověď a poznamenala jsem, že to je fajn, protože se nemusíme táhnout tu dálku do Bradavic. Chvilku vypadalo, že místo játry pořeže mě. 
Řeznictví Bielczyk, polská firma, měla !!nádherný!! výběr uzenin. Ceny přijatelné, veskrze však karvinské. Nejvíc mě Pršut - 20kč/100g. Poprosila jsem tedy paní prodavačku o 5 dag. Samozřejmě, že jsem před obchodem nedočkavě po sobě začala prskat dezinfekci a divoce lézt do sáčku. No... Chci říct, že krájet Pršut na hrubé plátky, je pěkná podpásovka! Vždyť to pak není tak dobrý, ale aspoň jsem do sebe nenacpala celých pět deka naráz...
Strčila jsem sáček do kabelky, vydala se domů a po cestě si dala trubičku u paní Gofrářky. První den výpravy nepřinesl nic moc nového, aspoň vím, že v Ráji a Mizerově není lepší řeznictví...
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
20.Listopad 2011,14:33
Dostala jsem kus mega-cukety a říkám si, co s tím. Jako ostřílenou cuketo-veteránku (v létě jsem dva měsíce jedla cuketu) mě napadly desítky možný způsobů zpracování. V lednici jsem měla kousek kuřecího masa a zeleninu, kterou bylo třeba zpracovat. Ratatouille a kuřecí steak na tymiánu jsem tedy shledala pokrmem hodným nedělního oběda. 
Ratatouille, které jsem dělala v létě podle časopisu Apetit, se spíš hodilo do pořadu Babicovy dobroty, než radost na neděli a tak jsem se rozhodla poradit se s internetem. Procházela jsem recepty televizních pořadů, procházela jsem foodblogy. Co kuchař/ka, to jiný recept. Prakticky se shodovaly jen některé suroviny. Jmenovitě: Cuketa, lilek, česnek, tymián, paprika, rajče. Jakýsi logicko - deduktivní hlas uvnitř mi napovídal, že to asi teda bude něco na styl guláše - jeden pokrm na milion způsobů.
Vytáhla jsem titanovou pánev, vytáhla jsem nůž ostřejší, než Chuck Noris (končeně jsem se naučila brousit nože), vytáhla jsem prkénko, vytáhla jsem suroviny.  Začala jsem krájet suroviny. Cibuli, mrkev, cuketu, rajčata, papriku. U rajčat mě napadlo něco o tom, že by demonstranti měli zvážit nahrazení dlažebních kostek. Suroviny jsem jednu po druhé dávala na pánev a míchala na trošce olivového oleje, když už ti vypadalo, že bude čas zalít suroviny troškou vody přidala jsem provencálské koření a česnek. Zalila troškou vody a nechala chviličku dusit. Ať z toho nemám kaši, né?
V mezičase dušení jsem si lehce pěstí naklepala kuřecí prso, posolila posypala provencálským kořením, posolila a hodila na pánev. Z jedné strany, z druhé strany.
Ratatouille se mi zatím krásně udělalo a já si mohla naložit talíř. Ještě přihodit flákotu. 
Nechci se vytahovat, ale: MŇAM! :) 
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
19.Listopad 2011,17:29
Žijeme v době, kdy jídlu vládnou démoni kečup, eidam, párkový, junior... Nejsem pro pranýřování kečupu, protože např. k tataráku podle mě patří, hranolky a vlastně ani ten zapékaný toast bez něj není to pravé nezdravé. Co mě však dráždí, je prapodivný zlozvyk jej dávat na těstoviny. Těstoviny s kečupem. PROČ? Jasně, už slyším všechna ta moudra na téma: já nemám čas, peníze... A co konkrétně je finančně či časově náročného na tom, nalít do pánve trošku olivového oleje, nakrájený stroužek česneku,vylít konzervu krájených rajčat nebo lépe rajčata samotná, přisypat trochu soli, přilít dle potřeby vody a dochutit bazalkou nebo petrželkou?
A co to je ten junior? Copak je potřeba zapékat těstoviny kilem juniora, přesypat je sýrem, takže už vlastně ani nevíme, o co šlo? Navrhuju navštívit dobré řeznictví, koupit čtvrt kila mletého masa (kilo aktuálně v Karviné 80kč), po cestě pobrat nějakou tu zeleninu či zeleninovou směs, promíchat, jemně dokořenit, přidat mírně paprikového oleje a polít vajíčkem rozmíchaným v mléce. 
Už několik let je pro mě záhadou i čína, většinou se jedna o vepřové maso na nudličky s kečupem a konzervovanou zeleninou. Když jsem se zajímala o čínskou kuchyni, nikdy jsem neviděla pokrm zvaný ČÍNA. Mám za to, že v tomhle bude mít své zlověstné pařáty komunistický diktátor z Korey, beztak se nás rozhodl potajmu zlikvidovat. Pokud už budu mít maso, kterého mám málo a mám hluboko do kapsy, otrhnu někde jablko, dvě popřípadě švestky a maso udělám na jablkách či švestkách. Rovněž otázka pár minut - vřele doporučuju nakouknout do zatracovaných receptur tepelných pokrmů. Nebo! Aby mě zase nenaháněl nějaký chlapák, zděšen mou láskou k zeleninovým pokrmům, udělám mu ty kousky na pivu s hořčičnou omáčkou. Jednoduché, bezkečupové a dobré. Způsobů desítky. 
Mám nápad, pojďme si dělat radost malými věcmi. Místo nejlevnějších párků si udělejme brambory s kyškou,  játra na cibulce, čočku, hrách... Místo českého tiramisu si udělejme šlágr školních jídelen mrkvový salát s jablkem dochucený medem a citronem nebo lokše s povidly. Pročtěme si kuchařky našich prababiček a těmi se inspirujme. Dělejme rajčatovou polívku z rajčat, pijme bezinkový sirup, který si sami uděláme, nervěmě do všeho fůru koření. Výjde to podstatně levněji a za ušetřené peníze si můžeme koupit kvalitní sýr, víno, šunku... 
Ono dobré a kvalitní jídlo nemusí mít název hodný výboru z díla francouzského básníka.
Mám návrh: Mějme se rádi, mějme rádi ty, jimž vaříme.
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
13.Listopad 2011,17:37
Nenávidím kupování bot. Vlastně nemám ráda nakupování celkově. Před pár dny mi vypověděly všechny boty, rozhodla jsem se tedy vydat po obchodech pro vhodnou obuv. 
Po nejen svých zkušenostech, kdy drahé boty bylo naprosto nemožné vyreklamovat, protože se nejednalo o vycházkovou obuv, jsem se rozhodla našprtat terminologii. Chtěla jsem tedy vycházkovou zimní obuv s protiskluzovou podrážkou, ideálně nad kotník. 
V první obuvi jsem se zeptala (že jsem se u toho snažila být milá) paní prodavačky, kde že se dočtu konkrétní informace o botě a je-li vycházková. Důrazně mi byl ukázán řádeček v pidimísmečku a prodavačka se kamsi vytratila. Pidiřádeček jsem pak objevila na každých botách.
V další obuvi jsem byla předvedena, tentokrát už milou paní prodavačkou, před víceméně ošklivé sněhule. Zbytek zboží v mnou požadované kategorii nevypadalo o moc lépe. 
Vydala jsem se tedy do další obuvi, tentokrát do míst s prodavačkami, jež jsou známé svou nepříjemností. V létě mi dokonce paní doporučila, abych si na čundr koupila balerínky. Důvěrně té obuvi říkáme U Krávy, myslím si, že se drží, protože jsou cenově přijatelní a zboží mají pěkné. Tentokrát se na mě paní prodavačka usmála, což mě trochu vyděsilo. Plna obezřetnosti jsem však poděkovala za nabídku pomoci a že si boty najdu. Připadaly mi drahé. Vyrazila jsem dál a nepořídila.
Venku přituhuje, boty se mi rozpadají, přestává to být pomalu sranda a já se zítra chystám na druhé kolo svého boto-boje. Snad vyhraju. Chci jen jakž-takže přijatelné boty.
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
11.Listopad 2011,21:39
Občas bývám skoupá na slušné slovo. Když jsem naštvaná - hodně naštvaná. Jsou však i chvíle, kdy už se mi nechce ani nadávat, jako třeba když:
Jdu na bazén, těším se, jak si zaplavu. Stojím u kukaně, kde je paní, které se platí, zaplatím a v tom se přiřítí skupinka prapodivných lidí, jejichž hygienické návyky jsou už od čuchu nanejvýše sporné.
Spletu si lak na vlasy s antiperspirantem.
Řeknu si, že bych mohla být taky jednou upravená a neskonale krásná, kouknu se, jestli bude pěkně a nefouká, ať se nesnažím marně. Když už jsem načančaná, asi tak půl hodiny v terénu, začne pršet. Zrovna v místě, kde se nám kam schovat. 
Jsem na veřejném prostranství, rozhodnu se podrbat, vysmrkat (...) a v tom zjistím, že si mě natáčí televize/fotí noviny.
Zjistím, že v Kauflandu mají úžasnou a neodolatelnou slevu na litrového Božkova. Venku je hnusně, ale říkám si bude na Vánoce do pečiva... Když dorazím do Kauflandu, zjistím, že v celém supermarketu není jedna jediná láhev rumu, a že už vyprodali zásoby...
Asi tak na dva krát a dobré dvě hodiny si tak nějak zařizuju discografii svojí oblíbené hard rockové kapely, když to rozbalím, objeví se mi tam písničky Evy a Vaška.
Sprchuju se, dělám celkovou údržbu, rochním si, když jsem krásně namydlená, přestane fungovat kotel a na mě začne tryskat legová voda.
Jsem rozespalá, místo do hrnku si naleju mlíko do čerstvě otevřeného a plného balení kávy. Samozřejmě, že to ještě zamíchám. 
Pečlivě si vyberu hudbu, abych až půjdu hrabat listí za matičkou si mohla krásně poslouchat. Na místě hrabání zjistím, že jsem si nevzala sluchátka.
Hrabu listí na velkou, úhlednou kupu, když v tom se zvedne vítr a jsem, tam kde jsem byla.
Rozhodnu se zhubnout, když v tom zjistím, že v ledničce je balení camemberu a nějaké to chorizo a...
Jdu na pohovor, vystojím šílenou frontu a pak se od slizkého týpka dovím, že se prakticky jedná o podomní prodavačku.
Ručně píšu dopis, chci být opravdu originální a tak se rozhodnu, že celý dopis zašifruju. Šifra je taková, že vemu časopis a nad různá písmenka napíšu čísla, která jsou pořadí slov v dopise. Když už jsem po opravdu velké námaze skoro u závěrečného ahoj, zjistím, že musím vystupovat z vlaku. Časopis s šifrovaným dopisem tam zapomenu. 
No a asi tak.
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
27.Říjen 2011,18:35
Určitě to znáte, zůstali byste ještě klidně na jedno pivo, ale odjezd posledního vlaku - spoje se už blíží a svědomí vás nutí jet domů. A tak se řítíte večerním Brnem na Hlavas. Jasně, mohli byste jet šalinou, ale držgrešle ve vás je silnější, takže chůzí liknavou a mírně i zmožení únavou si to fičíte pěšky. 
No a přesně tímhle způsobem jsem si to na "hlavas" přifičela já.  Nádražní hala byla narvaná, jako Kaufland ve čtvrtek ráno, akorát "mladejma". Po chvilce zmateného pobíhání a vybírání nejmenší z obrovských front jsem se poslušně zařadila a čekala a čekala a nervózně poskakovala. 
Vždycky tvrdím, že cestování vlakem ČD je adrenalinová záležitost a tak náš hlavní, železniční dopravce ušetří za časopisy, rádio či pouštění filmů. Neříkám však, že bych onomu čtení časopisu a pod. nedala přednost.
Mé tvrzení bylo posvěceno výlukou. Většinou, zejména pak na trasách, které znám důvěrněji vítám. Cesta je méně okoukaná, rychleji uteče a protáhnu se. Jenže ten den jsem byla unavená a v okolí Hlavasu to vypadalo jako před apokalypsou.
Zkušeně jsem vyběhla na místo odjezdu Náhradní autobusové dopravy.
Prosím vás, ten autobus mě odveze na vlak, co mě odveze na Bohumín?
JO!
Díky!
Vlezla jsem do autobusu a sedla si na první lepší místo.
Řidič: Prosím vás netlačte se všichni, autobusů pojede víc!
Lidi se dostrkají, sedím, čučím okolo a vedle mě si sedá nějaký mládenec. Škoda, že to není fešák, přesně můj typ, jehož jsem ideálem krásy zrovna čirou náhodou já, ale aspoň to není divný smrdící člověk. 
Jedem.
Koukám z okna. Dálnice. Město. Koukám z okna a nadávám si, že jsem toho vypila tolik. Chce se mi na záchod. Jedem. Jedem HODNĚ dlouho.
Ve Vyškově vyskakuju z vlaku s vehemencí laňky v oboře a rozhlížím se po záchodu. Neochotně paní dávám pětikačku a jdu udělat potřebné.
V mezičase se do umývárny napakují čtyři podobně utrápené studentky. Nemám srdce je vyhodit a tak je aspoň popoženu. Vracím klíč.
Nastupuju do vlaku.
Jedu, jedu, jedu až dojedu.
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
26.Říjen 2011,07:28
Lékařka: Jděte si za sestřičkou, ta vám dá injekci.
A, ublíženě: Mhm...
A si vyhrnuje rukáv.
Sestřička: Né, lehněte si.
A - vyděšeně: Lehnout?
Sestřička škodolibě: Ano, injekci dostanete do zadku.
A v duchu: A sakra!
Sestřička: Uvolněte se. Jste uvolněná?
A: Víc už se s injekcí v zadku uvolnit nedokážu.
A se zapíná a ublíženě se chytne za zadek v opíchané části a vzpamatovává se.
Sestřička: Bolí vás to?
A: Přímo bolet ne, ale příjemné to taky není.
Sestřička s vehemencí upíra: Píchala jsem vám injekci do zadku.
A: Já vím...
Na shledanou!
Na shledanou!
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
17.Říjen 2011,18:50
Slyšela jsem úsloví. Na jeho přesné znění si už nevzpomenu, ale znělo asi takto: Chceš-li boha rozesmát, řekni mu o svých přáních (plánech). Já si přála, aby Student Agency jezdili i na trase Karviná-Brno. Mé přání se splnilo. Rok potom, co jsem přestala tuto trasu využívat.
Bylo těsně před narozeninami mého kamaráda a já si s ním domluvila sraz v Brně. Ideální příležitost novinku využít. Ranní spoj vyjížděl 7:30, protože jsem se s karvinským MHD nespřátelila a jsem tedy neznalá zdejších spojů, dorazila jsem o 20 minut dříve. Nechtělo se mi hledat stanoviště a tak jsem se vydala k autobusu, kde mi pan řidič mile poradil. 
Přesunula jsem se tedy na příslušné stanoviště a postávala tam s anonymním studentíkem. Tu a tam jsme se na sebe nenápadně koukli. Né snad kvůli spalující vášní, ale protože čekání je nuda a nic lepšího na očumování poblíž nebylo. 
Autobus přijel, předala jsem řidiči bankovku a nechala se usadit. O několik minut později jsme i se zadýchaným "dobíhačem" vyjížděli. Zkušeně jsem zapíchla sluchátka do místa, kam patří a z pro mě neposlouchatelných tónů vybrala ten nejpřitatelnější. Klasická hudba dodávala měsíční krajině, kterou jsme projížděli dramatický ráz. Líbilo se mi to.  Jakási perverzní radost, kdy se mi líbí smutné věci. Dostala jsem noviny, dostala jsem kakao, dostala  jsem časopis. Udělali jsme si okružní jízdu okolím Havířova a Ostravou.  
Obvykle bych řidiči v duchu nadávala, ale ten den jsem se spíše věnovala klouzání na těch ultra-pohodlných, kožených sedačkách.  Ať už jsem se usadila jakkoli, klouzala jsem dolů. Myslím, že kdyby mé snažení někdo sledoval, je obohacen o komické chvilky. Kdesi u Frýdku Místku jsem objevila zarážku pod nohama. Už jsem neklouzala.
Do Brna jsme dojeli o půl hodiny později. Paní stewardka se omlouvala, že prý to je kvůli výjezdu z Karviné. Kulové! Stačilo vynechat vyhlídkovou jízdu okolím Havířova... 
Byla jsem však nadmíru spokojená. Příjemná slečna stewardka, čisto, pěkný autobus a neadrenalinové způsoby zábavy. No a tak si tak říkám: Co se inspirovat a dělat věci dobře, moderně a pěkně? Stejně, jako se podařil tento spoj. 
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 1 komentářů
02.Říjen 2011,10:48
Jsem na diskotéce.
Jsem deprimovaná.
U vedlejšího stolu jsou moderní slečny, jimž nad hlavami tkví se zřetelné kvok.
Jsem deprimovaná.
Dám si pančovaný rum.
Jeden lok, druhý lok...
Lovci a lovkyně loví snadný šuk.
Vykopulujte si mozek!
Klidně teď hned!
Mi už je to fuk!
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 3 komentářů
22.Září 2011,17:28

Úvodem bych ráda připoměla, že se nepovažuju za věřící.  Náboženství a jakýkoliv fanatismus pokládám za krajně nebezpečný a mozkovymývací.

Poslední dobou, zvláště pak tento týden se musím zamýšlet, nepromlouvá-li se mnou vyšší síla. Nesčetně krát jsem mnoha lidem vykládala historku o záchodech na internátu Brno Čichnova. Nedaleko kukaně, kde se hlásil příchod byly toalety, kde hrálo rádio Petrov. Jak to tak během studentských let bývá, tu a tam jsem se dopotácela na internát plna piva. Abych si ulehčila, využívala jsem výhodné pozice oněch toalet. Zajímavé bylo, že vždy v tuto chvíli (mé opilosti) hrála písnička, která  mi měla co říct. Jeden přílad za všechny:  Štval mě svět, štvalo mě, že delší dobu sexuálně abstinuju a ani s linií jsem nebyla spokojená. Tehdy mi k "odpivovávání" se vyhrávala písnička: Keď ťa prudia ludia, ked si obezný...všetko je len zanědbaný sex...  Rezignovaně jsem pokývala hlavou a raději se klidila na pokoj.

Tuhle jsem se vracela z Orlických hor od svého kamaráda, který je shodou okolností mým expartnerem. Přiznám se bez mučení, že ho mám pořád tak nějak ráda, ale ono být přátelé nám sedí víc... Seděla jsem ve vlaku a během cesty si přelazovala na různá rádia. Snad v každém kraji, zrovna ve chvíli, kdy jsem naladila libovolné rádio hráli písničku It must have been love od Roxette.

A tuhle znovu! Včera! Pokoušela jsem se o úklid (je mi záhadou, proč ačkoli uklízím vždy se od někud objeví nepořádek a můžu nanovo), hněvala se na svého exmilence a v tom zahráli písničku od Alice Cooper  Poison. Samo o sobě by to nic neznamenalo, jenže moderátor po dohrání písně začal povídat, kterak autor složil tuhle písničku o ženě, která mu akorát škodila ale tak nějak ji nedokázal odolat. Aby to nebylo málo, o něco později začali hrát písničku na podobné téma...

Nevím, jestli je to reálně možné a nějaká vyšší síla se mnou opravdu promlouvá nebo se jen jedná o shodu náhod ale!: Drahé rádio, jestli mě budeš i nadále moralizovat, tak si pustím CD nebo MP3! Já se buznit nenechám! Ne zadara! Ne rádiem! :) 

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 1 komentářů
08.Září 2011,21:04
Za život jsem dostala nepočítaně otázek. Ptali se mě na to, jestli jsem normální (pochybovat o mém šílenství mě hluboce uráží), ptali se mě na cestu a další věci. 
Většinu z otázek si nepamatuju. Ale! Existuje podle mě i speciální kategorie otázek - otázka zamýšlečka-ispirátorka-svědomka. Krásný případ byl tuhle v pátek. Byl tady Žampion a zeptal se mě: Čemu se zrovna věnuješ? Vyblekotala jsem ze sebe něco nesrozumitelného a to se později utopilo v medovině/pivu/víně. Nedokázala jsem přiznat slabost a to, že posledních pár dní žiju neispirativní a dementní, konzumní život. Že tak nějak funguju a nejsem pro nic nadšená. Jasně, občas se pokoušíme učit se polsky, chodím na hodiny češtiny, vařím marmelády, suším bylinky, hledám práci... Jenomže nadšenost nebyla pro nic.  Styděla jsem se za sebe a asi bych měla něco změnit... Minimálně mě to nakoplo k tomu, že zase maluju prasátka a píšu dopisy... :)
Další otázka z téhle kategorie je: Co to o tobě vypovídá? Položil mi ji loni na podzim jeden mládenec. A já si ji položím ještě občas i sama. No odpověď je jasná... NIC pozitivního! Ale tak nějak si člověk aspoň ten problém uvědomí a podle toho zařídí...
Asi každého dostane jiná tahle otázka, určitě budou za zrodem mnoha životně důležitých vynálezů. Jsem tedy ráda, že tady jsou i kdyby byly jen v tom mém Ruměnko-světě.
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 1 komentářů
07.Září 2011,17:51
Dneska umřeli hokejisti. Pokud jsem to pochopila správně, pak spadli v nějakém letadle. Pokud mé chápání bylo v dobré náladě, pak se jednalo o nějaké slavné hokejisty. 
Přiznám se, že hokej mě nezajímá. Nudí mě a tak nějak celkově nejsem naladěná na vlnu: budu ze sprtovce dělat boha. Vlastně jsem pořád nepochopila dvě věci. Popularizování sportovců a nadbytečnou lásku ke zvířatům. 
Mám kamaráda, je úžasnou, intelektuální, renesanční, nadanou bytostí. Mám kamarádku, je symbolem ženství, je obětavá a je typem osoby, na kterou se můžete spolehnout a věřit jí. Mám kamaráda, je to člověk, kterému můžu říct cokoli, je pomyslným přístavem pro moji duši a umí mi vynadat, když zas páchám nějakou volovinu. Mám kamarádku, která má dvě děti - je to starostlivá matka, která v životě má víc smůlu, než štěstí, při výchově dětí porušuje veškeré fyzikální zákony a je snad na pěti místech najednou, je moudrá a vždycky si umí poradit. 
Jasně, třeba ti pánové byli taky úžasní, nadaní lidé. Třeba je někdo měl rád a obdivoval.  Já osobně si myslím, že sportovci jsou zbytečně popularizovaní. Pojďme raději ocenit své blízké, lidi, kteří pečou chleba, vědce, optičky... 
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 1 komentářů
06.Září 2011,21:38

Začal nový školní rock a snad ze všech koutů se na nás začaly valit zprávy o škole. O prvňáčcích, studentstvu... Všech těch věcí ohledně vzdělávání byl plný internet a vzpomínání vína neuteklo ani pivoposezení.

S kamarádkou jsme začaly vzpomínat na naši alkoholem zavlažovanou pubertu, na dny ve škole a s nádechem mírné senility na to, jak nám tehdy bylo dobře.

Nevím, jak se mi ta myšlenka připletla do hlavy, ale pak, při návratu domů, jsem začala přemýšlet jaké by to bylo, kdybychom se sešli ve třídě. Já a mí přátelé žáci 3.B. S jistotou mohu podotknout, že bych nechtěla, ale opravdu nechtěla takovouto třídu učit. Já s přirozenými sklony k anarchii, V a N s kolektivem a potřebou zavlažovat hrdlo i  o přestávkách alkoholickými nápoji, PS s neustále neukojeným libidem a všemi těmi mužskými vlastnostmi by jistě vzal za vděk společnosti nejmenované osoby jež sice není kamarádem ale přesto jsme si v určitém ohledu blízcí, A s vrozenou nutností rebelie by jistě kopulovala se svým partnerem K přímo na katedře. Snad jen M a PV by byli studenty, jejichž chování nezávání despotismem, alpáctvím a pubertou. Jim bych pravděpodobně coby učitelka nosila do třídy květy a hýčkala si je.

Když tak nad tím přemýšlím, pak to o těch vránách bude asi pravda. 

Když tak nad tím přemýšlím, tak ačkoli jsme všichni za ty rocky v lavicích potkali všemožné typy učitelů z nichž jména některých v nás dodnes zanechávají hrůzu a odpor, pak stát za katedrou asi taky nebude žádná sranda... :)

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 1 komentářů
15.Červenec 2011,18:42
Mám teorii a občas mi za ní bývá spíláno. Spílání obvykle nabírá na obrátkách, když se  ovíněná (oruměná...)   o této teorii divoce rozhovořím. A jaká je ta moje teorie? No... já jsem přesvědčená, že skupina Kabát je intelektuální umělecká skupina, která produkuje (nejen) filozofické otázky nejširším vrstvám. 
Nalila jsem si tedy sklenici vína, zbaštila balení Olomouckých syrečků (mňam!), vybrala několik písniček a rozhodla se je rozebrat. Původní texty si vygůglete, nechcte se mě to kopírovat.
Kabát / Děvky ty to znaj / Opilci v dějinách
- přiblížení fyzikálních zákonů a jejich objevitelů pomoci opileckých stavů (ožrala se drtivá většina z nás a opici tedy důvěrně VĚTŠINA z nás zná)
-  refrén vybízí k toleranci k novým objevům a vědě, zároveň se snaží motivovat k dalšímu poznávání (... vždyť ještě nic nevymyslel = ještě toho málo víme)
Kabát / Děvky ty to znaj / Moderní děvče
- kritika kýčovitosti a lacinosti líčení diskotékových královen
- autor ospravedlňuje své opovržení frikulínským vzezřením a zároveň zešměšňuje standardní klišé 
- rozbor diskotékové společnosti, kritika výběru podle finančních možností
Kabát/ Go Satane go / Ohroženej druh
- autor se v písni dostává depresi z bohémského života a touží po opravdovém zázemí
- rekapitulace života
- touha po novém začátku
 
Pokračování příště, už to nemůžu poslouchat a to víno mě nějak cinklo...
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
28.Březen 2011,09:53

V mém životě se mi stává čas od času pozoruhodná věc: lidé si patrně o mě myslí, že jsem vědma. Díky vehemenci, se kterou se přede mnou nafukují, protože nemám ponětí o běžných činostech jejich dnů a odmítavému postoji ke větě: "Víš, ale já můžu vědět jen to, co mi řekneš a když mi to neřekneš opravdu si to z paty nevycucám." mám pocit, že mi věští nadpřirozené schopnosti.

Dnes, půl hodiny potom, co jsem vyplnila požadované informace pro statistický úřad je na čase, abych se podělila o pravdu i s vámi: NEJSEM VĚDMA! Neumím číst myšlenky, nechci umět číst myšlenky, neumím věštit budoucnost (s vyjímky logicky nadcházejících věcí či událostí - ožeru se =budu mít kocovinu, venku je hnusně =asi bude pršet...) a co vás trápí z karet nevyčtu a horoskopy jsou podle mě naprosté hlouposti. Takže například: Když mi neřeknete, že máte v práci problémy, já neznám nikoho z vašich kolegyň a kolegů a měsíc se nevidíme - OPRAVDU nevím, že máte v práci problémy.

Ostatně, přiznám i svou sobeckost, která navazuje na již zmíněné - mám dostatek osobních problémů - umět tedy číst z karet a být tedy vědmou - raději si vyvěštím, jak pomoci sama sobě.

Vím, že ačkoli člověk své sdělení napíše sebejednoušeji - vždy se najde někdo, kdo ho nepochopí. Z vlastní zkušenosti vím, že když někomu napíšete čekej na Hlavasu, na schodech, před hlavním vchodem - pochopí to, jako stůj u toho vedlejšího, který je bez schodů. No, každopádně! Jestli jste nepochopili, co jsem v předchozím odstavci napsala, zavolejte mi - pokusím se vám to vysvětlit a jestli ani to nepomůže, polibte mi šos!

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
02.Únor 2011,14:50

Před časem jsem dostala kuchařku po babičce z roku 1920. Nadšeně jsem se vrhla vstříc novým kuchařským zítřkům. Dovol mi tedy drahá čtenářko, drahý čtenáři podělit se s tebou o své dnes nabyté zkušenosti.

Kuchařka praví:

Mladá čistá slepice od předešlého dne zabitá (je lepší může-li si 2-3 dny zaležet.) rozseká se na menší porce, každý kousek se zvlášť kolem dokola posolí, málo posype sladkou paprikou, vloží na rozpálený omastek na němž jsme zpěnily na koláčky cibuli, máme-li jedno rozrkáj. červené jablíčko rajské, zprudka se zapeče a při podlévání do měkka zdusí, šťáva musí být hnědá, pak se zakvedlá 1/2 l dobré kys. smetany s moukou 4 lžíce, dle pottřeby přisolí. K ní dušená řýže neb brambory.

Ruměnka vaří:

Slepici jsem ponechala svému osudu u matičky ve Starém Městě a rozkrájela na kousky kuřecí prso od řezníka na náměstí. Řeznice mi odpřísáhla, že kuřata berou z Jablůnkova a že dioxinového pozdravu z Německa se bát nemusím. Řeznice je osoba, jíž je třeba ve vlastním zájmu věřit a usmívat se na ní. Navíc se mi nestalo, že bych u nich koupila jiné než kvalitní maso. Takže snad není důvod k obavám. 

Maso jsem nakrájela kostičky a jiné tomu podobné tvary, vložila do malé misky, posolila, zalila paprikovým olejem, posypala sladkou paprikou a nechala několik hodin naložené v ledničce. V mezičase jsem se vydala do obchodu pro zakysanou smetanu. Koupila jsem 12% v kelímku spolu s jinými zbytnými nezbytnostmi.

Problém nastal, když jsem chtěla určit, co je koláček cibule. Od včera mi zbyla půlka malé cibule, proto jsem se rozhodla, že ať už je koláček co chce, já tam hodím tu půlku. Do kastrolu jsem tedy nalila ten laciný olivový olej, který se doma kdesi objevil, chutná jako slunečnicový a mi je líto ho vyhodit když je dobrej má ještě tři roky trvanlivost. Přidala jsem naložené kuřecí maso, dvě rajčata a misku od masa vypláchla vodou, kterou jsem zalila směs v kastrolu.

Po uplynutí příslušné doby jsem se chopila kelímku se zakysanou smetanu. Protože bio zakysanou smetanu jednouše neznám, rozhodla jsem se, že dvě lžíce na mnou vařené množství (dvě porce) musí stačit a nemýlila jsem se. Jenže problém byl v tom, že jakmile jsem směs mouky a zakysané smetany vmíchala do dušených rajčat a masa, udělaly se mi knedlíčky. Finsky jsem zaklela (perkele = k čertu =zní to jako do prdele akorát to je slušnější a člověk působí osvíceně), vybrala kousky kuřecího masa, popadla ponorný mixér a pohromu zpacifikovala. Po zásahu, za který by se nemusela stydět ani paní Rettigová (ikdyž ta by se asi styděla) jsem maso vrátila zpět.  Poté jsem vzala lžičku a na dezertní talíř si nalila omáčku. Velmi mi chutnala, proto jsem celý proces opakovala tři krát. Jako přílohu jsem si zvolila brambory, naškrábala, osolila a ve vodě uvařila. No a teď tady těžce oddychuju po velmi vydatném a ještě více dobrém obědě.

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
05.Prosinec 2010,21:10

Byla jsem s Vlaďkou v Praze. Jely jsme na Petřín. Seděly jsme v lanovce, po chvilince tam přišel pán, který mluvil se svou paní francouzsky. Podle toho jsme usoudily odkud je. Byl upravený, něco přes třicet a slušelo mu to. Za několik minut, kdy už byla lanovka více zaplněná k nám přistoupil i pán s patrně vnukem. Mluvili spolu česky, je tedy na snadě, že se jednalo o čecha. Přisedl mě, odžduchl na Vlaďku a roztáhl si nohy. Celou tuhle proceduru opakoval 4krát, protože se s dítkem několik krát zvedl a šel podívat na výhled. Pána jsem nenapomenula, protože lanovka byla plná cizinců a nechtěla jsem jim dělat divadlo. Jen jsem se snažila nonverbálně upozornit. Když lanovka dojela na místo určení, čech se dral ze dveří a cestou nahoru se poškrábal na zadku. Francouz galantně, tak aby nezavazel počkal až všechny ženy opustí místnost, pomohl partnerce, usmál se a pak vystoupil.

Proč se tak málo našich mužů chová jako ten Francouz?

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 1 komentářů
02.Prosinec 2010,22:52

Během posledního snad měsíce jsem z několika úst příslušníků mužského pohlaví slyšela přání být ženou. Ačkoli jsem ženou opravdu ráda donutilo mě to zamyslet se, jaké by to bylo kdybych byla muž. Pokud je má dedukce chybná, ráda příjmu oponenturu. V některých případech vycházím z reálných zkušeností. A opakuju, že nejsem zapšklá subvražedka. Mám mužskou společnost ráda. Tímto blogem (bude-li to někdo číst) chci jenom poukázat, že ačkoli je fajn být ženou a má hodně úskalí být mužem není nic růžové. A protože mi určitě někdo bude nadávat do feministek znovu opakuji: Mám ráda mužskou společnost, jsem ráda ženou. :)

Kdybych byla mužem, nebylo by mi na snad z každé mediální a nemediální strany nuceno, jak mám vypadat nebo do jaké šablony se mám situovat. Jaký krém, jaké šaty a jakou vonavku k tomu potřebuju.

Kdybych byla mužem a přiznala se někomu k bisexualitě, nestala bych se sexuální atrakcí. Ženy by mě hned v houfech nenutily do trojky a nepředstavovaly si jak se na nás budou koukat natož aby mě do něčeho podobného nutily. A to i přestože bych zdůraznila že trojky opravdu nemám ráda.

Kdybych byla mužem a v pětadvaceti neměla potřebu plánovat děti, rodinu a toužila raději po protějšku se kterým by můj život byl spokojenou cestou životem nepřišla bych nikomu divná.

Kdybych byla mužem mohla bych bodře dávat k dobru kterak moje pohlaví nestárne. Co na tom, že fotrovatí a časem se z mnoha stane monstrum na gauči s ovladačem v ruce.

Kdybych byla mužem a koupila si časopis určený pro své pohlaví, byla bych ušetřena závalu různejch komplexů a produktů k jejich odstranění.

Kdybych byla mužem, můj pohlavní orgán by byl natolik zprofanovaný a napsalo by se o něm tolik, že bych se uspokojila a zároveň mohla žít v bludech jako je poznávání ženského orgasmu podle "vlhkosti" a dávat svou "šikovnost" v obdiv.

Kdybych byla mužem a chtěla jít do jednoho obchodu, pro konkrétní rifle měla bych na výběr z dvou druhů. Nebyla bych tedy nucena zkoušet si 8riflí abych zjistila že mi ve finále ani jedny neodpovídají.

Kdybych byla mužem, protagonisté ve službách určených pro mě by neměli vyloženě afektovaný hlas (reklama na Avion shopping park).

Kdybych byla mužem a tejden se neholila na několika maličko místech, kde se to čeká, jednalo by se o módní strnisko. Nebyla bych považovaná za nechutný hovado.

Kdybych byla mužem a neměla ráda infantilní zdrobněliny, nebyla bych považovaná za bezcitnou potvoru.

Kdybych byla mužem, naštvala svůj protějšek kerej by mi pak nadával byla bych považovaná za chuděrku pod útokem hysterky.

Kdybych byla mužem a šla se svou partnerkou do nákupního centra, byla bych všeobecně považovaná z hrdinku. Co na tom, že jdu "obhlídnout terén" a ukájet své promiskuitní myšlenky.

Kdybych byla mužem a přiznala se, že jsem svého času byla schopná vychlemtat 1o panáku rumu aniž bych se zřídila a v další hospodě si taky něčeho přihnout, nebyla bych považovaná za hrůzu tohohle bytí ale za bohéma ke kterému to tak nějak patří.

Kdybych byla mužem a byla vulgární a hrubá, nepohoršovala bych tolik lidí. Pro některé bych byla jako chlapák.

Kdybych byla mužem, lépe by se mi masturbovalo.

Kdybych byla mužem, nemenstuovala bych.

Sežerte mě! :)

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
21.Srpen 2010,22:14

Když mi bylo 11 moje matička se nechala udolat mnohaletému nátlaku a zaplatila dovolenou k moři. Dnes bych to brala jako krutou pomstu, protože jsme jeli do Bibione. Tehdy jsem ale byla retardované dítko a tamní zmrzlina spolu s pizzou a jinými retardovanými dítky na mě udělali dojem.  Co si kromě tehdejší gastronomie pamatuju je že na stejném turnusu byla matka s dcerou, která trpěla Downovým syndromem či jak se to píše. Ta dcera se celé dny smála. Někdo by možná namítl/a, že daná holka mohla být zhulená, ale nevím jak vy já když se jednou za dva rocky zhulím tak se kolem mě všechno rozpíjí, proto mi to se smíchem připadá jako pověra.

Dnes jsem si na mentálně postiženou dceru  vzpomněla. Kráčela jsem po Karviné a několik krát jsem vyprskla smíchy. Nevím, jestli to tak máte, ale mi obvykle k smíchu stačí maličkost, která s podnětem naprosto nesouvisí. Třeba dneska jsem se deset minut hihňala spinningovému týmu na náměstí, protože jsem si vzpomněla na svojí  dnes už exspolužačku která definovala spinning jako sport kdy lidi v uzavřeném prostoru jezdí na kolech za naprosto neposlouchatelného randálu, nechaj se u toho komandovat a když chcou čerstvý vzduch otevřou si okno. Od této definice jsem neměla daleko k představě těchto dívek a dam nalepených se svými stroji kolem oken. ANO! Uznávám není  na tom nic vtipné, ale já se na tom náměstí jako jediná bavila.

A podobným stavem trpím už pár dní. Tuhle jsem šla kolem výkopu a byli tři nejdrsnější muži, jací jen mohou naše výkopy brázdit a jeden z nich měl na sobě staré tričko Kelly Familly, vedle něj stál kolega s Lunetic a tuto ladnou trojici doplnoval kolega s Hanou Montánou. Protože kamarádčině neteři je 12, jsem poučena kdo je Hanča Montánová. Nic mi tedy nebránilo nic mi tedy nebránilo naprosto spontálně vyprsknout smíchy a dušeným bujarým veselím se neustále otáčet. Patrně jsem jimi byla zařazena do nepěkné škatulky. Ten den se moje situace opakovala ještě jednou a to když dva náckové šli vedle sebe a jeden se zeptal: Nejsem přece blbé hovado, ne?. Znovu jsem vyprskla smíchy. Naštěstí  i brzy odbočila.

Jak tak nad tím přemýšlím datluje si tady: Není on ten Dovnův syndrom nějakým projevem normálnosti. Co když i tamtu dceru tamté paní v tamté Itálii rozesmívaly drobnosti, které my nejsme schopni pochopit zahledění do našich mikrokosmů?

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
04.Srpen 2010,21:25

Nevím, jak jste na tom vy, ale já občas trpím prazvláštní mentální poruchou. Říkám tomu syndrom blbého kecu. Myslím, že rčení: "Pustila si pusu na špacír" všechno nádherně vystihuje, ačkoli význam je naprosto jinej. Je to chvíle, kdy něco povídám, vím že to jsou hlouposti ale z jakéhosi prazvláštního důvodu to nejde zastavit.

Tento syndrom bych rozdělila na vědomý, nevědomý a na pokračování. Nevědomý syndrom blbého kecu spolehlivě spouští alkohol. Druhej den ráno se vzbudím, mám chut se vrátit v čase a dát si pár facek. Jo! Jasně, co se týká vracení v čase a mlácení sebe sama je takovejch chvil více. Třeba jistě vím, že jsem byla nezvykle kokotoidní dítě, ale tohle je něco jiného. Kdyby mi někdo před opilostí pověděl, co povídám já tak mu vynadám a druhej den si říkám, co to do mě k čertu zase vlezlo. Nejhorší na tomhle stavu je, že to v tu chvíli myslím vážně. Díky tomuhle prazvláštnímu stavu mívám druhý den postalkoholovou depresi.

Nejhorší ze všech je však syndrom blbého kecu na pokračování. To znamená, že jsem si uvědomila vlastní demenci a mám z ní komplex, takže se ji snažím odčinit, jenže čím více se snažím, tím více jsem dementní. Klasickým příkladem je bratr mojí kamarádky. V životě jsem jej neviděla střízlivá, protože většinou nás po párty rozvážel. Na mé narozeniny si přijel pro sestru a já v silně podnapilém stavu ho čapla a že si chci povídat. O čem jsme si povídali absolutně netuším. Nevím. Slavila jsem své 25tiny ve velkém stylu. Ví se, jen, že jakmile přišel do další společnosti, měl smrtky v očích a byl celý pobledlý strachem. Návštěva urychleně odjela. Ačkoli se z něj má kamarádka snažila vydolovat, co jsem mu povídala (já fakt byla hodně opilá a nevím) odmítal o tom zatvrzele mluvit. O dva měsíce později přišel Silvestr, my dva nějakou náhodou vedle sebe proleželi noc a povídali si. Druhý den ráno prý se smrtkama v očích vylezl opět do společnosti a tentokrát byl prý výřečnější řekl: Už nikdy!!. Přitom jsem nebyla nějak děsivě opilá. A nejsem si vědoma čehokoli šílenějšího. Sotva se nebožák mírně otřásl, začali jsme si psát po icq. Přiznám se, buznila jsem ho, ale JÁ FAKT NENÁVIDÍM KÝČOVITÉ KECY O LÁSCE.  Naše poslední komunikace byla před dvěma týdny. Byla jsem u kamarádky, on byl doma a bál se vyjít z pokoje, což ovšem způsobovalo radost přítomným :). Večer nás pak vezl domů a já měla potřebu vyjasnit si s ním vše co se stalo což způsobilo krásnou blbokecovou krasojízdu. Ale co, aspoň jsem mu udělala radost. Byl rád, že mě konečně vysadil z auta a zase aspon půl rocku neuvidí. 

Prvně zmíněný druh syndromu je mučivý. Uvědomuju si, že blbě kecám ale pusa šla na špacír. Říká něco jiného a já jakobych to neuměla zastavit. Vypouštím verbální fekálie. To jsem takhle jednou měla dostaveníčko v Brně s mládencem. Bylo to první dostaveníčko, seděli jsme a sosali si svoje piva když v tom do mě něco divného vstoupilo. Řekla jsem mu ty vole. Tady by to bylo ještě dobré, jenže já detailně začala rozebírat ono rčení, omlouvat se mu že určitě jsem na jeho adresu nechtěla říct že byl kdysi sexuálně aktivní a tedkom ho zbavili mužství apod. Pak už jen stačilo přidat pár alkoholových historek. Nemusím snad nikomu vykládat, že druhé rande nebude a já doufám, že se v životě neuvidíme.

At už to mám s blbejma kecama jak chci, doufám, že tohle takhle neberete :) Pokud ano, domluvte mi. Smažu tento článek.

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
17.Duben 2010,21:30

Před časem jsem se na facebooku přidala do skupiny: Jejich tempo je vražedné, jejich působiště je Kaufland. Důchodci. V den, kdy jsem klikala na: Staňte se fanouškem jsem netušila jaký poprask z toho časem bude.

Důchodkyně a důchodci jsou rázem v očích medií a to i "seriozních" největšími nebožátky. Proč se na to někdo nepokusí podívat trochu jinak? Opravdu se mají špatně? Je chyba v naší generaci? Můžeme za to my?

Jsem ze starší rodiny, mojí matce je 61 a je nejmladší ze sedmi sourozenců. Její přátele jsou starší a tak jsem se naučila lidi rozlišovat podle osobnosti, ne věku. Naše sousedka paní Fukalová mi byla po smrti mé babičky takovou adoptivní a s matiččiným kamarádem Kantkem si rozumím, nemám problém si povykládat i s jinými jejími přáteli ačkoli nás dělí minimálně 3o let a když jsem byla loni pomáhat v klubu zahrádkařů matičce s oslavou 6o dali jsme po pulce jak zamlada ačkoli tady věkový rozdíl narostl.

Podle mého názoru si člověk musí svou úctu zasloužit. A opravdu nemůžu opravdu nemůžu respektovat ty NAPROSTO NEVYCHOVANÉ osoby, které vídám ráno v autobuse do Židenic. Ve čtvrtky, kdy jsou v Kauflandu slevy mi v autobuse projde po noze, nebo do mne žduchne aspoň deset "z nich" ještě ani jednou jsem neslyšela krátké dvouslabičné: Pardon, nebo delší Omlouvám se.  A i při některém jednání mi přestává rozum stát. Když vidím dědečka, který má opravdu zdravotní problémy, nebo starší paní která na tom není o moc lépe a jediné místo je to moje. Pustím je, ale čemu nerozumím je PROČ já jako dáma bych měla pouštět sednout čilého 65letého muže, který se pomalu násilím dobývá mého místa. Už téměř od narození nás jako malé maminka učí prosím, děkuji. Když mne tedy začne poučovat o slušném chování upozorním ho na tyto nedostatky. Jsem pak chuligánkou autobusu. Nedávno jsem taky tančíce ve směru zabočení autobusu byla svědkyní jak se vizuelně mladší muž nechal pustit od vizuelně starší paní. CO to je sakra za vychování?  V ony inkrimimované čtvrtky sebou postarší lidé tahají tašky, které já bych snad v životě ani nezvedla a tuhle se na mě jeden starší jinak od pohledu čilý pán koukal at mu snad 1oo kilovou tašku vynesu do schodů! Proč toho tolik kupuje? Jak si může dovolit muž chtít od ženy, aby za něj tahala tašky? 

Nebudu nikoho soudit, kvůli nákupům v Kauflandu, sama tam nakupuju ikdyž pro chleba, uzeniny, zeleninu a kosmetiku chodím do malých obchodů, které mi toto zboží v lepší kvalitě nabízejí za nižší ceny. Není to ovšem tak dávno, co jsem si byla nakoupit v Kauflandu. Za mě přicupitala důchodkyně. To, že do mě žduchla z vozíkem bych přežila, ale když začala vykládat zboží na pás, vzala takové to na rozdělení nákupu a naprosto agresivně začala odsunovat z nějakého divného důvodu (na pásu za mnou bylo totiž hodně místa) můj nákup.

To už jsem nevydržela a otočila se: Trpíte nějakou poruchou, která vyvolává agresivitu?

ona: Ne! Ale potřebuju si udělat místo!!!

já: A vás v děství neučili, že pokud něco chcete máte o to slušně poprosit? Dívala jste se za sebe?

Paní patrně došly argumenty a tak tiše vyskládavala zboží, během půl minuty do mě začala žduchat vozíkem. Musela jsem se znovu otočit: Víte o tom, že násilí je trestné? Navíc se pěkně ztrapnujete (byla nám věnovaná pozornost)

babku asi chytlo černé svědomí: Promiňte,dámo.

Nedovolila bych si lidi odsuzovat, nebo kategorizovat, ale může mi někdo poradit, jak mám respektovat a vážit si takových lidí?

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 3 komentářů
25.Únor 2010,14:12

Zamysleli jste se někdy nad názvy kosmetiky? Co na sebe šploucháte, mažete a jinak aplikujete?

Napadlo mě to u toaletní vody, začala jsem se ptát ve svém okolí. Když jsem řekla, že název toaletní voda ve mě evokuje prostředek, jímž ráno odesílám do hlubin kanalizace gastronomické vzpomínky na včerejší den, byla jsem osočena z perverze.

Pak se mi dostal do ruky katalog Oriflame. 

Tak například - Intenzivní ochranný noční krém. Před čím mě chrání? A funguje to třeba přes den před blbci? A jak moc intenzivní je ten ochranný krém? A pokud je opravdu ochranný, proč si supermarkety na noc najímají ochranky? Nestačilo by doprostřed supermarketu postavit kelímek tohoto přípravku?

Vyhlazující masážní olej na nehty - Masáží se dá vyhlazovat? Hlavou se mi honí myšlenka, jak by to vypadalo, kdyby tenhle olejíček měli k dispozici diktátoři 2o. století. Došlo by k nehtovému holokaustu?

Nebo každý druhý krém je rozjasňující - k čemu tedy, za předpokladu že mastičky, o nichž se zmiňuji jsou opravdu účinné a používané hromadou žen, potřebujeme pouliční osvětlení? Neměla bych si po namazání posvítit sama? 

Zvláčňující je taky hojně používané slovo. Je opravdu vláčnost u mé pokožky to, čeho chci dostáhnout? Podle většiny výkladových slovníků je vláčný nepevný, ohebný... Opak slova pevný. Když se si namažu nohy "zvláčňujícím krémem na nohy", budu pak moct chodit? Když Přemysl Oráč vláčel pluhem své políčko, tak jej pěkně zoral...

Zklidňující krém pro intimní hygienu - Trpí snad intimní hygiena nějakými depresemi?  A když tím namažu obal, opravdu se uklidní?

Pojem, který mě však rozesměje ze všeho nejvíc, je krém uvolňující radikály. Raději nedomýšlím, co by se stalo, kdyby se dostal do věznice. Roztekly by se mříže?

Jak tak nad tím přemýšlím - dámy. Nenecháváme se zbytečně dojit? Neplatíme horentní sumy za naprosto zbytečné a neúčinné prostředky?

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
30.Leden 2010,09:18

Nějakým záhadným způsobem jsem se dostala k debordelizaci hudbotéky. Můj milovaný Santana zapřičinil, že jsem se o dvacet sekund později přistihla, kterak poskakuji po pokoji a pak písnička přestala. Trochu jsem se uklidnila a láskyplně začala oprašovat svá CD.

V tom jsem objevila TO CD! Italské zamilované hity! Trikolora v zářivých barvách jak černobyl. Sakra! Kde se to tu vzalo?! Prvních dvacet minut jsem marně vzpomínala, kdy jsem byla dostatečně otrávena alkoholem, abych něco podobného koupila byt i za pět korun v levných knihách coby podložku pod pití. Dokonce jsem si ani nevzpomněla, že bych dostala méně sofistikovaný dárek od svých přátel, jež mě občas rádi obdárovavají snad pečlivě vybranými kýči. Nic. Nevzpomněla jsem si.

Po druhém šálku rumu s čajem (nešlo než nezačít takhle brzo z rána) jsem se odhodlala pustit si to CD. Tož, južanská horká krev. Santana už  mě přenes někam k jihoamerickému pobřeží tož proč se nepředstavit třeba někde v Itálii...

S trochou respektu jsem CD zasunula do přehrávače. Jako první na pořadí bylo Ti Amo. Že tenhle název nevěstí nic dobrého už v češtině potvrdila jeho italská verze. Sotva se rozezněly první tóny, do jižních moří jsem se opravdu duchem přenesla.

Jen jsem si nepředstavila jak se procházím po značkových výprodejích s nějakým fešným italem a pak si pojídáme pizzu obdivujeme renesanční Florencii zatímco on mi recituje Petrarchu /vzhledem k mé neznalosti italštiny by vyšlo nastejno kdyby mi recitoval básničky typu Šel dědeček na zahrádku natrhat si šnytlik..., ale i lež může být občas fajn/, ale viděla jsem se na pláži v Bibione, kolem mě bylo dvacet lehátek s opocenými Milunami a Jardy, kteří s kapesníčkem na hlavě místo čepky tahají z termotašky jednoho lahváča za druhým a sdělujou babkám a dědkům vedle jak brzo choděj na pláž aby si dali dobře ručník...

Cukla jsem vyděšeně sebou! Sakra! Mami! Cos to zase koupila! Nebo žeby se jednalo o boží trest, že jsem se neukájela vzpomínkami na českého Petra Voltra, kterak mi čte mého milovaného Nezvala, popíjíme spolu Adraku a kouříme vodárnu a posloucháme Glenna Mulera? V tom případě Petře promiň, omlouvám se, už nikdy na nikoho jiného nepomyslím. Snad :)

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
26.Leden 2010,09:59
Tulí se k sobě dva tuleni,
chtějí všem poselství dát:
Kašlete na chlast a hulení,
jděte se pomilovat!

Chtěl bych zas vidět svou Adélku,
kterou mám strašně moc rád;
hladit ji napříč i na délku
a na ňadra pusu jí dát...

Petrarcha to sice není, ale mě to radost udělalo :)

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
17.Říjen 2009,14:01
Poslední dobou sleduji reklamní expanzi zážitkových agentur, které nabízejí různé skoky, povození apod. Já naštěstí nic podobného nepotřebuji a vzhledem k tomu, že pro dopravu mezi Brnem a Karvinou užívám služeb ČD a Dopravního podniku města Brna asi ani nebudu potřebovat.
Cesty veřejnými dopravními prostředky bývají mnohdy více než adrenalinovým zážitkem. Známá armáda berlí aneb čeští důchodci pro něž je důležité kdo kde a kdy bude sedět i v přeplněném autobuse, smrdící individua, opilci a jiná chamraď jež nás v tramvajích doprovází dokáže připravit mnoho horkých chvil.
Ovšem cesta vlakem bývá zážitkem sama o sobě. Když je na drahách výluka, člověk musí jet autobusem. A tak jsem se se svým zavazadlem, do kterého by se nabalila celá Somálská vesnice doběhla na určenou zastávku, v duchu jsem děkovala tomu, že jsem se za ty rocky stala ostřílenou cestovatelkou a tak nemusím kolem hlavasu pobíhat jak splašená kráva.
Přišla jsem tedy ladně k autobusu, trochu omluvně poprosila řidiče jestli by tam nenaložil někde ještě mého drobečka což pobavilo přítomného mladíka a cupitala do busu.
Sotva jsme vyjeli kousek za Brno, začal můj spolucestující zuřivě telefonovat a nějaké ženě a já tak nechtěně musela poslouchat nebožákovo trápení. Chudák jel v tom pos... buse, po té zku... dálnici a může se na to akorát tak vys..., že mohl jít akorát tím ... autem, protože ted tu sedí jak debil. U toho jak debil jsem měla chuť ho poklepat po rameni, že v jeho případě slovo jak je naprosto scestným.
Sotva jsem se střásla pana ublíženého, uvelebila se ve vlaku v takovém tom novém kupéčku, kde jsou i místa jenom pro dva začala kolem mě poletovat nějaká starší paní. Z mého kufru, který jsem samozřejmě díky ní byla nucena složitě stěhovat si udělala odkládací pult, načež jsem měla aniž bych se o ní prosila šanci vyslechnout si její chorobis snad už od narození, když se chystala svůj chorobopis rozvézt do podrobností skočila jsem ji do řeči s tím, že věřím, že její utrpení je děsivé ale že já bych si zdovolením pospávala.
Paní se na mě hodně ošklivě podívala a pak jen seděla a mlčela. Díky!
Takže nic nebránilo mému pospávání a kolíbání se představou, kterak sotva dojdu domů, poberu plavky skočím do bazénu a plavu si a plavu si. Akvabela hadra a tamta slavná kostaka by jistě záviděla!
Houby! S octem! Do Bohumína jsme dojeli o 15 minut později a samozřejmě, že zrovna v tu chvíli si ČD daly pozor na zpoždění, takže osobák nečekal. 50 minut v Bohumíně. Slušného slova by se ve mě nedořezal.
Takže jsem měla dost času užít si podívína, který kolem mě chodil a tleskal (nevím, co ho to vzalo), bezdomovců, kteří za mnou po jednom chodili jestli nemám cigáro a blíže poznat romskou komunitu, která pobíhala sem a tam.
Domů jsem dorazila naštěstí v klidu a míru. Za ty rocky, co jezdím domů vlakem jsem zažila už i pepernější zážitky a tak se opět a znovu potvrzuje, že náš trh je zbytečně přesycen hovadinama. Proč utrácet za zážitky, když si stačí zajet domů? Take it easy.
Pac a pusu.
Rumová víla
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
12.Srpen 2009,10:46

Sedím si takhle v trávě, jím hrušku,

kouknu se na rameno a koukám - dyť já tam mám mušku!

To se tak občas stává,

že člověk muchama olezlej je jako kráva!

Krásné odpoledne přeje Ruměnka

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
04.Srpen 2009,19:01

Slunko pařilo plnou silou, nejedno čelíčko se orosilo potem, jako stůl rumama při oslavě 18 narozenin, blondýna  v televizi s úsměvem od ucha k uchu hlásila, že prý druhý den bude hic hiců a k tomu ještě největší tenhle rock (bych chtěla vidět, jak by se tlemila, kdyby měla podkrovní pokoj jako já). Tuž sem polapila Hercuila (takhle jsem pojmenovala svůj notebook), nahodila ajsíkjů a začala Evi bombradovat odkazama. Už delší dobu mi vrtalo v palici koupaliště v Ostravě - Porubě. Prý největší ve Sřední evropě. Na internetu to vypadalo pomalu, jak obrázky dovolené v Karibiku. Vstupné na den 80Kč a pravděpodobnost, že mě potká někdo známý téměř nulová. Ještě jsem se rozhodla poptat Inženýra (doublep na libimseti), jak se tam dostanu. Odpověděl, že tramvají. Pěkně jsem poděkovala, odpověděla, že budem na trávě, tak ať se za náma staví a šla se zeptat někoho méně vzdělanějšího.

Evi souhlasila a tak jsme druhý den k jedenácté dopoledne stály nastoupené před hlavasem v Karviné, jako děcka v tělocviku a usmívaly se na sebe natěšeně, jako měsíček na hnůj. Každá sebou občanku, kartu pojišťovny, plavací potřeby, svačinku a 200kč - kdyby nás nějaký pjerun chtěl očorovat, aby z toho nic moc neměl a člověk toho taky moc neutratí.

Vylezly jsme na Svinově a že budem potřebovat jízdenku. Návrh, že bysme ji koupily v automatu jsem zavrhla, protože na stránkách Ostravského dopravního podniku je viditelnější a větší Formulář na hlášení poruch automatů než link na vyhledání spojů. Kdo mi nevěří, ať si to pěkně vygooglí. A protože s omezeným obnosem k dispozici se riskovat nechtělo ani Evi, tak jsme si daly kolečko kolem Svinova - ono najít trafiku, kde prodávaj lístky není až taková bžunda. Spasilo nás až informační centrum. Naběhly jsme tam jako slepice na zrní když hopsodinka. Kočena na nám poradila, že si máme koupit denní jízdenku, že prý na tom ušetříme. Přišlo mi to nějaké pofiderné, ale revizor nás nechytl, každá kačka k dobru - aspoň zbyde na štamprličku.

Vymotaly jsme se ze Svinova a nastoupily do tramvaje, abych čirou náhodou z Brna nezapomněla, jaké to je, když lidi v MHD smrdí sedl si před nás děda Tvarůžek (tak jsem ho pojmenovala) a pán za nás pán, pro kterého antiperspirant je pravděpodobně nějaká nadávka, že ho ještě nepoužil...

No nic, každopádně po chvile mučení jsme vydechly na čerstvém pařáku. Cedule nikde žádná, naštěstí (?) odevšud se řinul dav lidí, tak jsme se daly za davem. Jestli někdo, někdy tvrdil, že za davem jít je nejjednodušší cesta - tak pěkně kecal. Ten dav se začal dělit. Cedula furt nikde žádná, my v těch místach poprvé tak jsme se daly zbaběle za větším davem. Udělaly jsme dobře. Na koncu ulice byla takový větší vstup, tak jsme vysolily prachy a hjo dovnitř. Jenom jsem tak trochu v zápalu vody čekala, že Evi je za mnou. Nebyla. Obě bez mobilu, skoro peněz, no - chvilu mi nebylo vedro - polil mě studený pot. Naštěstí se kočena za chvilu ukazála, že prý měla problém se vstupem. Tak mě potěšilo, že ji vidím až jsem ji chtěla obejmout a vyznat lásku. Asi by se děvucha lekla, tak jsem si emoce nechala pro sebe.

Ze začátku jsme byly trochu sklamané z velikosti bazénu - člověk čeká přecejen něco většího - ale co, třeba si přeopalovat špeky, že si nandem místo. Jelikož a protože Eva se stydí a já nemám postavu na grilovaní se u bazénu, bylo jasné, že musíme najít nějaké odlehlejší místo a aby sme zase nemusely dávat tůry k bazénu. Ideál místo se našlo, svlíkly jsme se, vybalily manátky, poprosily nejbližšího slušného dědu, ať nám to pohlídá a hurá do vody. Mokrá, studená, ale osvěžující.

Pak zas na deku, pak zas do vody. Bazenová klasika. Mě však dráždil ten tobogán. A protože jsem byla otravná, jak male děcko, když mu mama nechce koupit zmrzlinu (což mi ostatně jde), že na ten tobogán půjdem. Já D E M E N T si myslela, že to bude stejná psina, co v Bohumínském Aquaparku. Houby! A ještě k tomu s voctem! Fronta byla dluha, jak cip, ještě k tomu většinou same male děcka, nebo stařici, takže se nebylo na co divat, aby to líp utíkalo (no paxe tam naštěstí jeden fešák objevil ale co z toho, když už jsem byla na koncu fronty). Prvně Eva, pak já. Když už byla skoro dule, natěšeně jsem nakočila. Svištěla jsem dolů tak rychle, že Šumachrovi by spadla závistí čelist a otlučenost mojí palice se rovnala zásahu fízlů na Čekteku, nehledě na to, že nějakým záhadným způsobem jsem svoji kamarádku dohnala a tak jsme si společně zapolykaly andělíčky!

Pro otřepání se jsme se šly na chvilu zas grilovat. Pak pozbíraly saky paky a jely domů. České dráhy opět nesklamaly a tak jsme si půl hodiny mohly prohlížet rekonstrukci Svinovského nádraží.

No aspoňže bylo fajn. Půjdu ráda příště, jen na tobogán mě ještě pár dní nikdo nedostane! 

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
16:54

Před časem jsem psala o tom, co jsem se naučila za rocky svého života. Dneska bych se ráda podělila s tím, co jsem se naučila ve 24. Nechci si hrát na chytrou, nebo poučovat - chci si jen popsat do svého virtuálního debilníčku.

Takže vzhůru do vylívání. Ve svých 24 jsem se naučila, že...

... maminka a pán bůh mají VŽDYCKY pravdu, jen ten pán bůh toho moc nenamluví...

... všichni jsme dementní, jenom někteří jsou v tom mizerní a jiní hotoví géniové (ostatně jako ve všem)...

... nejsou lidi zlí, ani lidi hodní - jsou jen lidé, kteří se milují a uznávají víc a lidé, kteří se milují a uznávají méně...

... stejně, jako já mám právo na svobodný názor a občanskou povinnost upozornit na nebezpečné jednání, tak ostatní mají stejně svobodné právo chovat se jako idioti, dělat fatální osudové chyby a nechat si lhát...

... na světě je tolik lidí, aby každý uměl něco jiného a měl jiné zkušenosti a bylo by škoda se nepoučit...

... poučit nás může i člověk, kterého pokládáme za největšího hlupáka, buď překvapí, nebo v něm poznáme některé naše chyby, což je k nedocenění...

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 0 komentářů
02.Červen 2009,18:31

Poslední dobou si začínám ujíždět na zdravé stravě, takže někdy chvíle se mnou můžou být opravdu pekelné.

Třeba tuhle jsem přivedla naši drahou Martičku do rozpaků když jsem se nudila u pokladny a zadívala se na nákup paní přede mnou vypadalo to asi takhle: Á bonbonky, haribo - gumové - no jo E330 nejškodlivější Ečko, které je zakázané v půlce světa, aha - rybičky v plechovce - no to je výtečné akorát loterie při troše sluníčka při skladování máme nádherný botulotox - no jenom škoda že je smrtelně jedovatý. Hm, salátek - výborná volba - dokonce s padesáti procentní slevou - to je paráda. Zdravé, akorát jak tak koukám na ty kraje tak jsou řezané nožem a pochybuju, že to byl keramický nůž - takže bez vitamínů. Tmavý rohlíček no vzhledem k tomu, že to nebude žitno pšeničné, takže akorát tak obarvený obyčejný rohlík a ten tavený sýr na tom bude určitě mooooooc dobrý zvláště když tavené sýry jsou vlastně sýrový odpad ...

Paní přede mnou začala nervozně přešlapovat a já si uvědomila, že bych si asi vlastní postřehy mohla nechat pro sebe, třeba by to jednou nemuselo dopadnout dobře :) 

No každopádně paní teď už ví, že vše co se zdravým zdá zdravé být nemusí :) Takže jsem měla vlastně naučnou fci :)

 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 2 komentářů
29.Květen 2009,07:57
Dneska ráno jsem si tak vstala, zmátožila se. Jako tradičně se pokusila proměnit tu divnou paní v zrcadle ve člověka a posteskla si. Nejraději bych teď byla někde u moře - poslouchala si žhavé latinu a pokukovala po zázracích přírody, jež naše matička příroda vytvořila před dvaceti až třiceti léty. No a pak si užívala sex a rock n roll.
Místo toho trpím rýmičkou, v horečkách běhám po Brně a přede mnou místo krás mořských dálav je zkouškové.
Ach chro!
Svět je zlej:(
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤ 1 komentářů