Za rohem...

15.Březen 2010

Na světě se lidé smějí,

ať ve středu, či v neděli,

pokud mají čisté srdce –

to, co tluče tak hluboce,

tak hlasitě jako zvon.

Když slunce zastíní mraky,

začnou se mračit taky.

Ač někdy důvod nemají

mokrými oči vzlykají,

tak mocně jak Poseidon.

Sobečtí lidé netuší,

co ostatní tíží na duši.

Oni sami ji nemají,

přestože druhým ji sžírají,

tak ničivě jak cyklón.

Kdo ví, co tíží chudé lidi?

Snad hlad a bída? Co jim chybí?

Nevíme, zda se mají dobře ti vzdálení.

Třeba jsou šťastnější než ty, příteli.

Šťastní jak fejeton.

Možná žijí svůj chudý, krátký život

dlouze a plně, ne jako o závod.

Vždyť mají své štěstí,

své rodiny a děti

a nemusí mít milion.

Třeba žijí lépe než my.

Peníze nepotřebují, ani šaty,

jen trochu jídla, co do úst vloží

a pak jdou zase lámat hloží.

Jak ona, jako on.

napsal/a: Lay_Diii 14:49 Link Vlož komentář (0)



DROGA

10.Říjen 2009

Skvěle to zezačátku působilo na ty úzkostlivé stavy, ale postupem času to byla zavislost jako na heroinu...Pak to přestávalo účinkovat (zvyšování dávek)...

Problémy ve škole, doma, s kamárady, samé deprese...
Úzkostlivé stavy a klepky...
Cokoliv a kdokoliv mě dokázal rozčílit, třeba jen maličkost a já jsem křičela a byla agresivní...
Fakt že když jsem si šla pustit televizi, tak jsem skončila v kuchyni že nwm co tam dělám...
Byla na tom až moc velká zavislost... A kombinovat to byla ta největší blbost...
Takové "výpadky" se mi stávali každej den ...
Bez toho jsem byla ouplně někde jinde a klepala jsem se jako ratlík ...
Tolik strachu....

napsal/a: Lay_Diii 23:33 Link Vlož komentář (0)



...:::Slabší chvilka:::...


Krásná, neumělá, oči tajemné, věděla vždy co jednou se stane,
stejně jako její srdce, duše i sny zapomělé,
měla snad vše co život může dát, ale zdání opravdu klame,
stejně jako já, stejně jako Vy, měla svůj svět v části srdce potemnělé..

Svůj svět barevně si malovala na papír svého snění,
chtěla uletět pryč, nenechat se svázat dobou bez snů,
snažila se a bojovala, pak zjistila že naděje tu není,
tak musela s hlavou vztyčenou vkročit do dalších dnů.

Usmívala se, aby dodávala sílu, ale v srdci plakala smutná,
kolikrát podala mi svou jemnou ruku a zvedala mě ze dna,
nedokázala však odolávat své touze, byla pro ni nutná,
její láska k životu měla stejnou cenu jako myšlenka bezedná.

Myšlenka na sen co jednou zratila a už nenašla,
adresa neznámá, srdce divoce buší,
křídla touhou zašedla, barevnost už zašla,
přestala hledat, to byla chyba, vždyt´ věděla, že něco tuší..

Šla dál krutou realitou dnešního světa,
možná viděla víc než já, ale já o její bolesti věděla,
stačila by jí jen pouhá jedna smysluplná věta,
a ona by možná vzpomněla si, že kdysi dávno letěla..

Jako můj anděl, jako můj ochránce,
milovala jsem ji, protože milovala mě,
bojovala za můj život, byla můj zachránce..

A já Ti říkám, že všechna bolest pomine..

napsal/a: Lay_Diii 17:03 Link Vlož komentář (0)