Za rohem...

15.Březen 2010

Na světě se lidé smějí,

ať ve středu, či v neděli,

pokud mají čisté srdce –

to, co tluče tak hluboce,

tak hlasitě jako zvon.

Když slunce zastíní mraky,

začnou se mračit taky.

Ač někdy důvod nemají

mokrými oči vzlykají,

tak mocně jak Poseidon.

Sobečtí lidé netuší,

co ostatní tíží na duši.

Oni sami ji nemají,

přestože druhým ji sžírají,

tak ničivě jak cyklón.

Kdo ví, co tíží chudé lidi?

Snad hlad a bída? Co jim chybí?

Nevíme, zda se mají dobře ti vzdálení.

Třeba jsou šťastnější než ty, příteli.

Šťastní jak fejeton.

Možná žijí svůj chudý, krátký život

dlouze a plně, ne jako o závod.

Vždyť mají své štěstí,

své rodiny a děti

a nemusí mít milion.

Třeba žijí lépe než my.

Peníze nepotřebují, ani šaty,

jen trochu jídla, co do úst vloží

a pak jdou zase lámat hloží.

Jak ona, jako on.

napsal/a: Lay_Diii 14:49 Link


Vlož komentář

« Domů | Přidej komentář