Leila87

11.Květen 2020

Ramadán a íd al-fitr

Mluvíme-li o arabsko-muslimských svátcích, zřejmě nejvýrazněji nám zazní ramadán, devátý měsíc islámského lunarního kalendáře. Původně byl posledním měsícem léta. Arabské slovo ramadán je odvozeno od kořene r-m-d s významem ,,byť horký". Je to měsíc vyhrazený pro půst, jehož dodržování je starým semitským zvykem - bohatí se postili ze zdravotních důvodů a chudí z úsporných. V islámském náboženství představuje ramadán jeden z pěti pilířů víry. Stalo se to právě v měsíci ramadán, konkrétně jedné noci, která se označuje jako lajlat al-kadr, což v překladu znamená Noc síly (božské), kdy Bůh poprvé oslovil Muhammada prostřednictvím Džibráíla, tedy archanděla Gabriela. V následujících letech Muhammada postupně navštěvovala zjevení. Lajlat al-kadr je jedna z posledních pěti lichých nocí ramadánu, a to 21., 23., 25.,29., ale nejčastěji 27. noc tohoto měsíce. Věří se, že té noci sestupují na zem andělé, nebe je otevřené a přání v modlitbách se plní. Věří se také, že se té noci slaná voda mění ve sladkou. Pokud muslim stráví tuto noc v uctívání Boha a v pokoře, všechny do té doby spáchané hříchy mu budou odpuštěny. Přesné určení, která budou ta pravá Noc Božské síly, se v náboženské literatůře přesně neuvádí, i když na internetových stránkách jsou stanovena přesná data až do roku 2020. Šíitská sekta ismáílitů se přiklání k noci 23. ramadánu. Některé islámské autority však tvrdí, že určení přesného data má vycházet z individualního pocitu každého muslima. Když například někdo pocítí, že noc 23. ramadánu je ta pravá je až 25. ramadánu, může se modlit i celou tuto noc. Cílem je co nejvíc se věnovat uctívání Boha a modlitbám. Podle Božího zvěstování je však tato noc jen jedna a říká se, že obloha je úplně jasná a večer před ní psi neštěkají.

Autor: Leila87 v 07:54 | Komentáře (0)

Náboženské svátky

Otázka víry je v arabském světě obzvlášť citlivá. To by si měl uvědomit každý návštěvník této oblasti a být velmi opatrný při komentování čehokoli, co se týká místního většinového náboženství - islámu; platí to zejména o slavení svátku s ním spojených. I když muslimové dodržují své svátky a křesťané také své, v některých místech a rodinách dochází k prolínání, a to tak, že například při ramadánovém iftaru jsou přítomni i křesťané, že vánoce v Sýrii, Palestině, Iráku a Egyptě si připomínají i muslimové a že vánoční stromečky a Santa Klaus jsou všude, i na letišti v bahrajnském Muharraku, kde o křesťanech není ani vidu, ani slechu. Koneckonců všichni rádi využijí všeho, co se dá oslavit, ať už jde o náboženské nebo sekulární státní svátky. Jde o dobrý pocit a v tomto ohledu se Arabové neliší od ostatních. K nejdůležitějším islámským svátkům patří jímž zmíněný ramadán, kdy si všichni blahoprejí slovy Ramadán karím!, což v překladu znamená ,, šlechetný ramadán". V případě svátků íd al-fitr (oslavuje se na konci ramadánu) a íd al-adhá (v době pouti do Mekky) si přejí Íd mubárak!, v překladu,, požehnaný svátek". Oba svátky mají celoislámskou platnost a patří k pěti pilířům víry, jimiž jsou: vyznání víry, modlitba, povinnost dávat almužnu, pouť do Mekky a půst. Svátek ášúrá oslavuje pouze pouze šíitská větev muslimů. Během kterýchkoli svátků si celý arabský svět gratuluje Kulli ám wa antum bichajr! a Egypťané ve své verzi Kulli sana wa antum tajjibín!, což v obou případech znamená,, Všechno nejlepší (po celý rok)! "Nyní podrobněji ke zmíněným svátkům a zároveň i k ostatním, které Arabové považují za nejvýznamnější křesťanské svátky, jejichž dodržování je zvlášť důležité a citlivě vnímané i z hlediska muslimské většiny. Islámské svátky se řídí lunárním kalendářem, zvaným hidžra, křesťanské juliánským. V běžném životě Arabů se používá kalendář gregoriánský, tedy ten, který užíváme i my. Islámský kalendář je vlastně jediný čistě lunární na této planetě, má 354 dny. Řídí se přesně fázemi měsíce. S naším solárním se překrývá přibližně každých 33 islámských let. Před nástupem islámu se Arabové řídili kombinovaným lunárně-solárním kalendářem. Dnes je jeho příkladem kalendář židovský nebo čínský. Existence lunárního kalendáře v arabsko-islamském světě v praktickém životě znamená, že se každý rok posouvá o 11 nebo 12 dní, což se vztahuje i na začátky samotných měsíců. Názvy jednotlivých měsíců lunárního kalendáře původně pojmenovaly měsíce solárního kalendáře.

Autor: Leila87 v 07:33 | Komentáře (0)

Spáchaný hřích není dílem Satana a dobro se násobí

Pokud jde o povinnosti muslima během ramadánu, počínaje východem slunce až do jeho západu se má zříci jídla, nápojů, kouření a pohlavního styku. Všechny zmíněné činnosti se mohou vykonávat až po západu slunce (maghribu). Doba půstu se různí od 12 hodin 5 minut do 16 hodin 14 minut - v závislosti na ročním období a časovém pásmu. Každé ráno si muslim má něco předsevzít - má vyslovit tzv. níju. Má se chovat zbožně a vyhýbat se výstřednostem a plýtvání. Podle různých výkladů se doporučuje, aby se lidé stranili zábav, neposlouchali hudbu kromě náboženských zpěvů, nedívali se na zábavné filmy, nepoužívali parfém, ženám pak, aby se nelíčily. Všem se doporučuje, aby se vyhýbali luxusu a požitkům. Nesmí se nadávat, klít, lhát, povyšovat se nad jiné, ubližovat živím tvorům. Je to měsíc odpouštění, velkorysosti, většího respektu k druhému člověku, měsíc duchovní obrody. Pod tímto pojmem se rozumí obnova schopnosti rozeznávat dobro od zla. Proto se během ramadánu muslimové věnují náboženství mnohem víc než jindy. V místech autobusech, surfisech a taxícíchlze běžně spatřit muslimy, jak drží v ruce malý Korán - čtou v něm, kde mohou. Tak jako my na Nový rok, i muslimové si o ramadánu dávají předsevzetí, jací chtějí být v příštím roce. Podle islámského učení je ramadán požehnaný měsíc, který přikázal Bůh. Satan a jeho přisluhovači jsou zamčeni v pekle, vězí v okovech, a tak nemohou žádnému muslimovi našeptávat do ucha pokušení a svádět ho ze správné cesty. To však neznamená, že se nepáchají hříchy. Ty ovšem pocházejí přímo ze srdce jistého člověka a ten se na působení Satanovo nemůže vymlouvat. Proto by se přečiny měly hodnotit ještě přísněji než jindy. Bůh však muslimům slíbil, že za dobré skutky budou náležitě odměněni. Abú Hurajra v hadítu (sbírce o výrocích a skutcích Muhammada) s názvem Sahíh Muslim, uvádí, že budou znásobeny desetkrát až sedmsetkrát. Každý muslim má být během ramadánu vnímavější vůči ostatním a jehož povinností je darovat almužnu. Ve Spojených arabských emirátech (SAE) je společenským konsenzem stanovena měrná jednotka almužny - 2,5 kg rýže, což odpovídá asi 87 korunám. V Egyptě nejvyšší islámská instituce al - Azhar stanoví každý rok konkrétní sumu, kterou má zaplatit každý člen rodiny. V roce 2011 to bylo 7,5 EGP, tj. Cca 23 korun na osobu (1 EGP = 3,11 Kč; kurz z dubna 2012). Tuto sumu by měl dát na charitativní účely každý člen rodiny včetně rodičů, dětí a služek v domácnosti. Peníze se odevzdávají různým nadacím a sdružením, islámským i sekulárním. Mnohé z nich se zaměřují na charitu v afrických zemích. Dárcové určují, zda jejich peníze podpoří výlučně muslimy, nebo kohokoli v nouzi. Půst, tedy sawm nebo sijám, se vztahuje na dospělé a zdravé lidi. Výjimku představují nemocní, mentálně postižení, staří lidé, cestující a těhotné, kojící a menstruující ženy, vojáci za války a děti do věku puberty (není pevně stanoven). Všichni, kdo jsou v dobrém zdravotním stavu a v dané chvíli půst nemohou dodržet, mohou ho nahradit v jiném termínu, počet jeho dní by však měl být úplně stejný. O ramadánu v létě roku 2010 na žádost Muslimské rady v Německu, která zase dostala žádost od Německé fotbalové ligy, vydaly islámské autority al - Azharu fatwu (prohlášení), že profesionální sportovci nemusí půst dodržovat. Další výjimku představují cestující. I když se v některých hadítech uvádí konkrétní vzdálenost od místa bydliště, například 64 km, není přesně určeno, zda je muslim ještě cestující nebo ne, a posouzení zůstává na něm. Někdy k přesvědčení, zda je muslim ještě cestující nebo už ne, stačí pár kilometrů projetých na nejbližší dálnici, třeba i v rámci města. Přerušení půstu se pak vztahuje na celý den. Pokud muslim (s upřímnou muslimskou vírou v srdci) jezdí často po světě, pak ramadán raději tráví doma, aby mohl vychutnat spirituální a sváteční atmosféru, která je opravdu jedinečná. Setkala jsem se však i s tím, že někteří muslimové, kteří o sobě nahlas prohlašují, že jsou pravověrní, využívají možnosti strávit ramadán mimo dár al - islám (území islámu) jako záminky, aby se doma nemuseli podrobovat rituálům odříkání. Potom argumenují tím, že jsou - li mimo domovskou zem, nepociťují tu správnou atmosféru a nedokážou se plně soustředit na vážnost posvátného měsíce, a proto nejsou schopni ho dodržovat. Dá se ovšem vycítit, že jsou to jen prázdná slova. Raději by měli říct, že s tím nejsou srozuměni, nejsou toho schopni nebo prostě nechtějí držet půst, a proto raději vycestují. Konečně jsou i tokoví, kteří mají víru v srdci a nepotřebují ji předvádět navenek třeba formou půstu.

Autor: Leila87 v 06:55 | Komentáře (0)