26.Prosinec 2020,08:22
Existují tři hlavní tradiční muslimské zdroje, které společně tvoří základní kameny posvátných dějin Muhammadova života- Korán, kanonické výroky proroka Muhammada (hadíthy) a jeho standartní životopis (síra) napsaný Ibn Isháqem. Těm se teď budeme postupně věnovat, přestože jsou samozřejmě úzce provázané. Nejprve tedy Korán.  Není vůbec snadné používat toto dílo zjevení joko historický pramen,  i když pokusy získat z něj informace o běhu Prorokova života proběhly. Koránská kritika určitých aspektů života tehdejších Arabů jistě vrhá světlo na panující společenské podmínky a praktiky, o jejichž nápravu Prorok usiloval, nicméně snaha o sledování jednotlivých fází jeho působení v koránských verších nevyhnutelně povede pouze k přibližným a zjednodušujícím závěrům. Mezi nemuslimy a muslimskými odborníky dokonce probíhá debata o chronologii jednotlivých kapitol a veršů. Korán tudíž není možné považovat za Prorokův životopis. Při souběžném čtení s dalšími dvěma klíčovými islámskými zdroji- hadíthy a sírou - poskytuje však hluboký vhled do jednotlivých fází Muhammadova vývoje,  zachycuje zkoušky, kterými prošel, a vítězství, jejichž dosáhl. Tam, kde jsou koranická vyjádření těžko pochopitelná, mohou s jejich objasněním a doplněním obvykle pomoci hadíthy. Hadíthy a síra představují v muslimské náboženské literatuře dva samotné žánry, nicméně to, co říkají o Prorokovi, lze hojně nalézt v obojím. Společně tvoří sunnu (,,běžné a normativní chování" Proroka). Hadíthy tvoří rozsáhlý korpus záznamů Muhammadových výroků a skutků, o nichž se věří, že je předávali jeho společníci a posléze uctívaly první generace muslimů. Poskytují pozoruhodně podrobný obraz Prostorových kázání a aktivit obzvláště v medínském období (622 - 632). Na hadíthy se však není možné spolehnout jakožto na historický pramen: mezi nemuslimskými specialisty na tyto texty stále ještě panuje spor, zda je skutečně možné je datovat až do počátku 7. století. Často jsou fragmentární a jejich alegoričnost znemožňuje souvislé seřazení. Místy si vzájemně odporují a některé obsahují evidentní vsuvky z pozdější doby. Přesto však věrně odrážejí proměnlivost, rozmanitost a vývojové rysyraných islámských rituálů a práva, stejně jako úsilí zbožných učenců v prvních dvou až třech staletích muslimského kalendáře stanovit cestu,,pravého islámu''. Během času poskytly hadíthy základ pro vybudování islámského práva, jež řídí po všech stránkách každodenní život muslimů. Čtyři sbírky hadíthů získaly v 9. a 10. století kanonickou podobu a sunnitští muslimové je považují za věrohodné (sahíh). Mimo ně se dochovala ještě další spousta hadíthů,které sebrali jiní učenci. Také ší'ité mají vlastní sbírku hadíthů, z nichž některé podávají odlišné zprávy o tom, co Prorok řekl nebo udělal.  Zdůraznit je třeba legislativní funkci jak sunnitských, tak ší'itských hadíthů. Prorok v nich sděluje stručnější či obšírnější formou své názory na to, čemu by muslimové měli věřit a jak by se měli chovat. Korán a hadíthy se tedy doplňují náznakovou formu prvně jmenovaného umocňuje bohatost druhého.Hadíthy citují Prorokovy postoje k nesmírně rozmanitému množství témat včetně oblékání, šperků, jídla, pomluv,klení a dokonce i párátek, stejně jako k záležitostem výrazně duchovního rázu, jako jsou džihád, modlitba, pouť, nebe a peklo, soud, Boží milost a trest. V hadíthech je zachycený jako skutečný člověk s individuálními zálibami a nechutěmi, se zájmem o metafyzické otázky na jedné straně a detaily rituálů na straně druhé. Jeho hlas zní v hadíthech sebevědomě a rozhodně. Vystupuje zde jako autoritativní zákonodárce a dokonalý vzor, který se muslimové snaží v běžném životě napodobit. Třetí důležitý zdroj, který pomáhá konstruovat posvátné dějiny Prorokova života, je formální biografický literární žánr známý jako síra, jenž začíná stejnojmenným dílem napsaným v 8. století Ibn Isháqem a sestavený Ibn Hišámem (z. 833). Jedná se o velice rozsáhlý, fascinujícím způsobem spletitý text, jenž výrazně staví na hadíthech. Je plný hluboce osobních podrobností o Muhammadově životě a osobnosti, s nimiž kontrastují zázračné, mystické a legendární prvky. Pozdější biografie, které vznikaly v následujících staletích, viditelně staví na Ibn Isháqově síře, jež zůstává nejváženějším dílem víry a zbožnosti. Na rozdíl od hadíthů, Která jsou sestavené tematicky, přenáší síra epické vyprávění, příběh budovaný od počátku do konce. Události Muhammadova života jsou ztvárněné v jasném a neměnném sledu, jenž je známý většině muslimů. I když se síra hemží zázračnými a legendárními motivy, stála také u zrodu Prorokových moderních onografií, včetně těch psaných nemuslimskými odborníky ze Západu. Přestože jsou si tito autoři dobře vědomi historiografickych problémů,které se sírou souvisejí a jež také do hloubky analyzují, nadále na ni spoléhají, neboť žádné jiné zdroje prakticky neexistují. Síru, jež Prorokův život pojímá zeširoka, doplňují další díla, která se soustředí na konkrétnější témata, jako texty pojednávající o Muhammadových vojenských tažení (maghází) nebo biografické slovníky obsahující podrobnosti o Muhamadových druzích a jejich potomcích.  Další důležité zdroje informací představují práce velkých muslimských historiků 'abbásovské éry, především al-Baládhurího a at-Tabarího. Jejich kronikám posloužily jako dva hlavní zdroje inspirace orální tradice několika generací (pečlivě a s horlivostí memorovaná věřícími, aby Prorokovi skutky a proslulá vítězství muslimů neupadly v zapomnění) a korpus materiálů zděděných z prvních islámských psaných zdrojů, jež se do současnosti nedochovaly. Existují komplikace sestavené velkými 'abbásovskými historiky,  kteří pečlivě sbírali a prosévali zrnka jak kompletních, tak útržkovitých informací,  které jim zanechali jejich předchůdci. Zaznamenané fragmenty a anekdoty doplňoval aparát (tzv. isnád, jenž sledoval řetěz tradentů - tedy těch, kteří si zprávy předávali - konkrétní události až do Prorokovy doby,  pokud to bylo možné), který měl dokazovat autenticitu zapsaných údajů. 
 
vložil: Leila87
Permalink ¤