07.Listopad 2020,20:18
Ve středním věku (za tota o období je obvykle povžovaný věk kolem čtyřiceti let, v semitské tradici se jedná o důležité symbolické číslo) začal Muhammad, hluboce nespokojený s mekkánským pohanským prostředím, s jeho svatyní a chamtivostí mekkánců, podnikat cesty za město. Dlouhé dny pak meditoval v jeskyni zvané Hirá' na Džabal an-Núr (Hora světla) a soustředil se na oddanost víře. Tam obdržel první zjevení od Baha skrze anděla Gabriela, kterí mu poručil, aby recitoval následující slova: ,,Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, člověka z kapky přilnavé stvořil!" (Korán 96:1). Tato slova jsou považována za první koránské zjevení, jež Muhammadovi seslal Bůh. Muhammada tato následující zkušenosti zasáhly, avšak sužovaly ho pochybnosti. Povzbuzený Chadídžinou láskou a podporou, věřil čím dál víc, že ho Bůh skutečně volá jako svého posla. Během roku 613 pocítil Muhammad silný impuls k prvním veřejným kázáním. První prorocká poselství přednesená před Mekkánci, jež tvoří nejranější mekkánské kapitoly (súry) Koránu, kladou důraz na blízkost Soudného dne a na výzvu k lidským bytostem, že by se měly kát a obracet se k jedinému Bohu, než bude pozdě. Toto volání zůstalo bez povšimnutí. Muhammad kolem sebe však postupně shromáždil skupinku nadšených následovníků, kteří se ,,poddali Bohu" (to je význam slova muslim). V této fázi pravděpodobně vnímal sám sebe jako proroka seslaného Arabům, aby je varoval před hroznými následky jejich provinění. Propast mezi Muahammadem a polyteistickými Mekkánci se s dalšímiproroctvími prohlubovala s tím, jak doktrína jediného Boha, ústřední téma jeho kázání, vystupovala čím dál víc na povrch. Mohla totiž ohrozit ekonomické bohatsví okolí svatyně Ka'by. Mekkánci začali proto muslimy pronásledovat, někteří z nich podle muslimské tradice v roce 615 uprchli do Etiopie pod ochranu křesťanského vládce, neguse. Avšak Muhammad se k nim nepřipojil, neboť v této fázi měl stále ještě podporu svého klanu a jeho vůdce, svého strýce Abú Táliba. Rok 619 přinesl Muhammadovi obrovské osobní utrpení. Chadídža i Abú Tálib zemřeli a vedení klanu se ujal jeho další strýc Abú Lahab - jeho jméno  znamená ,,otec plamenů" (pekelných) -, který se k Muhammadovu kázání stavěl nepřatelsky. Bez ochrany kmene musel Muhammad najít místo, kde by mohl žít a šířit poselství islámu, aniž by čelil pronásledování nebo byl ohrožován na životě. Nejprve se v roce 620 vypravil do Tá'ifu, necelých sto kilometrů jihovýchodně od Mekky, a zde několik dní kázal. Vysmáli se mu, házeli po něm kameny, a tak z města uprchl. Zhruba o rok později měl mnohem víc štěstí, když lidé, kteří přišli z Jathribu, aby v Mekkce vykonaly náboženské obřady, vyslechli jeho poselství, přijali islám a pozvali jej, aby se vrátil s nimi a využil svou smiřčí moudrost při rozhodování komplikovaných sporů. Jejich pozvání přijal a všichni Mekkánští, z nichž se stali muslimové, postupně v malých skupinkách opustili město ve velmi dobře zorganizovaném exodu. Všichni bezpečně dorazili do Jathribu a ubytovali se u tamějších muslimů. Pouze Muhammad jeho oddaný přítel Abú Bakr a bratranec a zeť 'Alí zůstali v Mekkce. 'Alí spal poslední noc v Muhammadově posteli, aby oklamal Prorokovy nepřátelé, zatímco Muhammad a Abú Bakr Mekku opustil a schovali se v jeskyni jižně od města (korán 9:40). Muhammad a Abú Bakr konečně dorazili do Jathribu 24. září 622. (Jathrib je záhy přejmenován na Madínat an-nabí - město Prorokovo - a stává se známým jako Medína.) Později, když Muhammad zavedl muslimský kalendář, stal se tento den na připomínku jeho hidžry (,,emigrace") z Mekky do Medíny začátkem nové islámské éry. V Mekce se mu úspěšně podařilo založit nové náboženství, islám, v Medíně pak ustavil muslimskou obec (ummu).
 
vložil: Leila87
Permalink ¤


0 Komentáře: