19.Říjen 2007
Cesty které vedou k osobnímu štěstí
Na celičkém světě se asi nenajde člověk, který by netoužil alespoň potrošce štěstí. Ale co je to vlastně štěstí? Každý cítíme ten pocit, alene každý se z něho umí radovat. Štěstí může být jak křehký led - jsmešťastni, ale špatně šlápneme a rázem může být ze štěstí neštěstí. Takjaká je vlastně hranice, která nám štěstí určí? Každý jsme jiný, někdoje optimista a dívá se na svět růžově, dokáže se radovat i zmaličkostí, někdo zase pesimista, a ten už vše nevidí tak růžově a zevšeho se nedokáže radovat. Ale proč? Vždyť život může být tak krátký,tak ho musíme mít rádi a radovat se zejména právě z těch maličkostí,které nám dávají pocit štěstí.
Každý jsme jiný a každý máme jinou cestičku ke svému štěstí. Život jejak křižovatka. Když přijdeme na rozcestník a musíme se rozhodnout kamjít, tak konec té cestičky nemusí být vždy ten šťastný, ale můžemenarazit na mnoho překážek. Když překonáme tyto překážky a budeme sestále radovat i právě z těch maličkostí, tak konec cestičky může býtten šťastný.
Já myslím, že aby člověk pocítil v životě štěstí, musí milovat, ale také být milován.
Cestička ke štěstí se za život několikrát mění. Když jsem byla ještědítě, pocit štěstí mi dávalo, když jsem dostala hračku, kterou jsem sipřála. Dnes je pro mě cestou ke štěstí moje rodina a děti. Jestliževidím, že jsou šťastné, naplňuje to štěstím i mne. Štěstí je pro měláska. Vlastně i bolest a zármutek můžou vést ke štěstí. Když jsem bylapoprvé zamilovaná, byl to pro mě pocit štěstí. Kolikrát jsem setrápila, ale stejně nakonec jsem byla šťastná. Nebo ta strašná bolest,když přichází na svět dítě a když jsem své děti poprvé uviděla. To bylo nepopsatelné štěstí... Cesta ke štěstí je pro mne, když pozoruji, jak děti rostou. První usměv je jako když vás pohladí sluneční paprsek potváři, takové teplo cítíte. První krůček - nevíte, jestli se máte smát nebo plakat štěstím, jak se to drobátko kolíbá jako malé medvídě. Prvníslovo je jako, když poprvé slyšíte šumět moře. První básnička apísnička, co se naučí, vám v uších hraje jako tisíc zvonečků.
Stárnout vedle dětí a své rodiny je pro mne ta cesta, která vede keštěstí. Každý člověk potřebuje k životu trochu toho štěstí a proto simusíme vážit všech i třeba jen nepatrných krás okolo sebe.
"Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít."Autor: Lencicak v 10:59 |
Komentáře (0):