Tak jsem plně odpočatá..No vlastně ani ne, ale už můžu jakž takž chodit a aktivněji se hýbat.
Ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazili na cestu...Po necelých třech hodinách jsme dorazili na místo.Hned u prezence nastaly malé potíže,když po mě chtěli občanku, kterou jsem samozřejmě neměla, protože mi ji ukradli i s peněženkou a zatím jsem se neobtěžovala s tím něco udělat...Což bych měla, nebo budu cálovat flastra!!!
Po velice dietní večeři jsme se odebrali na pokoje...Bylo to sqělý!Čtyřhvězdičkový hotel a pokoj na čipovou kartu...Se svou "kolegyní" jsme se málem zbláznily.
Co podnikneme?Večer ještě ani nezačal a musíme si taky přece trochu užít!
Razíme do nějaké hospůdky, avšak konečně jsme se mohli usadit až v restauraci pořadového čísla 4.Není jednoduché najít podnik, ve kterém by si mohlo společně sednout deset lidí, ale kdo hledá, najde.,o)
Nějaké pivčo padlo, někteří vychutnávali dobrého vínka a po uvážení jsem se rozhodla jít s Jančou zpět do hotelu, kde bude pokračovat naše jízda.
Tam už jsme věděly, co se bude dále dít....Chvíli jsme pobyly na balkóně (co jsme tam dělaly některé napadne,jiné třebas ne)a pak už jsme se jen smály a mluvily blbosti.Snědly jsme všechny naše zásoby,zkontrolovaly běžecký úbor a pak už jen ležely na posteli a přemýšlely každá o svém...Nakonec jsme to zasekli na Terminátorovi!Fakt úža film:D Tak nás to dorazilo, že jsme se odebraly na kutě!
Druhý den ráno (o půl osmé!!!) jsme čile vyběhly z pokoje na kvalitní snídani a pak už jsme stepovali všichni před hotelem a čekali na autobus, který nás měl odvézt k místu konání velkého závodu.Tam po nějaké té promenádě a rzcvičce konečně nastala ta dlouho (ne)očekávaná chvíle...Závodnice odstartovaly!
Průběh závodu není důležitý!Důležité je, že jsem se dostala do cíle (a ne poslední!:o))a taky to, že v cílové čáře se mi najednou zachtělo vyvrátit snídani, čemuž jsem nakonec po velkém vnitřním boji odolala.Zanedlouho po tom odstartovali i chlapci, nebo spíše muži a my dívčiny se vracely zpátky do onoho hotelu.
Po osvěžující sprše jsme hladové jak africké děti pádily na oběd, vydatnější než předešlá večeře, a pak už jsme se sbalili a zabírali po týmech místa v kongresovém sále, kde mělo proběhnout vyhlašování.
Jaké překvapení, když my dívky jsme celkově skončily poslední a chlapci v polovině(sedmí).Dostali jsme príma píšťalky:D!A pak hurá rychle domů!Takhle nějak porběhly mé dva dny závodů a já doufám, že už mě nikdy více nikdo tahat na žádný přespolní běh nebude, neboť mé svaly trpí bolestí a já si nemůžu sednout ani na záchod!

 Dneska jsem měla vážně zajímavý den......Nejenže ráno zaspím, ani se nedostavím na fotbalový trénink
    (už pátý týden), ale ještě ke všemu mě čeká ve škole šok!!!
 "Stav se za Jurníkem do kabinetu", volá na mě moje florbalová spoluhráčka....Co jsem provedla,říkám si,
 protože ona dívčina mi bez dalšího vysvětlování mizí z očí....Vpluju do třídy plná nejhorších myšlenek.
 Zleva se na mě otočí spolužačka a překvápko střídá překvápko!"Taky jsem si myslela, že mě chtějí za něco    stíhat, ale prý nás chtějí na soutěž. Prý nějaký přespolní běh, tak máme říct profesorovi, jestli bychom jely..."
 Přečkáme relativně v klidu hodinu dějepisu, vzhledem k tomu, že je čas napsat si nějakou tu písemečku,
 na chvíli na běh zapomenu........Po hodině se vydáme najít profesora Jurníka. "Už zítra???!"
 Vysvětlil nám o co kráčí a
 po dlouhém přemlouvání podpořeném lákadly "hromady pěkných kluků, omluvení z vyučování a
 velkého  uznání" jsme se s Jančou rozhodly, že do toho půjdem...
 Počítám s tím, že to nějak zvládneme. Přeci jen se od nás nic velkého nečeká, ale jestli uslyšíte
 v televizních     novinách něco o zkolabování plic při celorepublikovém kole vytrvalostního přespolního běhu, 
 určitě to budu já. A kdo nerad v těláku běhá patnáctikilo, ať si teprve zkusí dvojnásobek V TERÉNU!=D
 Uvidíme,jak to nakonec dopadne, pokračování se odkládá na pátek, možná víkendové odpoledne,
 až se vrátím z boje a proběhne dostatečný relaxxx! Jestli tohle přežiju, začnu snad běhat nebo co=/ .
 Tak zatím a držte mi palce!Budu to určo dost potřebovat...