krev tece jako slzy placici panny..proc??protoze je to bezmoc..je to samota..je to uzkost...je to strach..jsou to otazky,ktery bijou hreby do mych predstav a snu..citim jeji krev..jakoby mi rikala,ze je to marny..at piju..poradne..vic a vic..a citil tu chut a hltal ji plnymi dousky..vzdyt prece je to moje ja..citim jeho bolest...beru ji za svou..ona je maa..nase spolecna a vzajemna..doplnujici se..zacinam chtit vic..ale proc?proc se mi to zacina stavat prirozeny a zadouci??neco v tom bude..neco ve me bude..a je to jakoby to cekalo..vyckavalo na vhodnou chvili a zatim jen po kusech trhalo me..moje ego...moje ja a dostavalo me to presne tam,kam chce..hmm......s tim se uz neda nic delat..nejspis..beru to za sve..citim,jak to prichazi..kazdymi chvilemi to ocekavam..uz chci zase..tu davku emociii..krve a bolesti,ktera ve mne vyvolava tu touhu..touhu zit..citit..touhu projevit se...udelam to..staci tak malo..malicko.. a prijde to samo..pak teprve svet pozna co je pravda..co skutecnost a ta zasrana realita..co je vubec zivot...je na co se tesit...............