Třeba dnes v mnoha zemích zvyky zanikají a nastupuje pragmatičtější přístup ke všemu tradičnímu, stále existuje povědomí o tom, že projev individuality národa spočívá právě v jejich uchovávání. Významné rodinné události jako narození dítěte, svatby nebo pohřby se zapisují do paměti každé rodiny a vyvolávají vzpomínky na zvyklosti babiček a dědečků, kteří je zase zdědili od svých rodičů a prarodičů. Záznamy o zvyklostech nám sice přibližují vědomosti o tom, jak se žilo v minulosti, dostaneme-li však informace od někoho z příbuzenstva, máme k udržování tradic osobní a iniciativnější přístup. Při jejich praktikování pociťujeme často jistou dávku nostalgie. Také na arabský svět doléhá zákonitý vývoj spolu s tendencemi, ktere potlačují tradice a uvolňují prostor individualismu a jeho nesporným kladům. Pokud se však tradice zachovávají ve starém duchu a přitom si uvědomujeme jejich přínos, výsledkem bývá dobrý pocit. Jsou arabské země, kde se tradic a zvyků drží stále. Typickým příkladem je Egypt Irák a Maroko, zároveň ovšem nechci vynechat rodiny s puncem tradičnosti ve zbytku ,,Arabska", v četně venkovského beduínského obyvatelstva. Jde o to, že i když se uplatňují náboženské zvyklosti, většina rituálů vyplývá spíš ze samotných tradic v daném regionu. Naproti tomu v Emirátech je tradic po skrovnu, neboť prostředí vypadá úplně jinak než ještě před třiceti lety. Tradice vymírá spolu s pamětníky. Celý život v Emirátech je založen na konzumu a nade všechno je postaveno důsledné dodržování islámských pravidel. Pokud na ně tradice navazuje, přetrvává v přizpůsobené podobě právě díky dodržování náboženských předpisů že 7. až 10. století. Mám na mysli nejen Korán, ale i různé hadíty (sbírky o výrocích a skutcích Muhammadových z pera řady muslimských autorů), které vznikaly postupně. Přesto s vněkterých arabských zemích váží svých zvyků víc, stavějí na nich, jsou na ně hrdí, a tak k tomu v současnosti přetrvává ritualizovaný přístup. Přiřazují je ke kulturnímu dědictví. Mnohé z rituálů a zvyků, které se při rodinných událostech stále ještě praktikují, existovaly už před nástupem islámu, proto rodinné oslavy nelze brát en bloc jako čistě islámské. napsal/a: Lili30031987 10:29 | Link komentáře (1)