Po dlouhý době ve škole
a všichni se mě ptali, co tady dělám, no tak nic, asi mě nechtějí
. Byli jsme v kině na promítání o Nicolasu Wintonovi a bylo to velice smutné, i jsem si poplakala
. Jak odjížděli ty děti bez rodičů do Anglie, uhh asi bych to nepřežila, já žít v takový době, tak se asi dobrovolně zastřelím, nee to bych neudělala, ale rozhodně to měli těžký, člověk si tohle uvědomí vždycky, až něco takovýho vidí na vlastní oči
. Moc toho pána obdivujuu





komentáře (0):
Přidej komentář
<< Domů