Lucaaatkoo

Klaply dveře a ona tam stála,pohlédnout do očí jemu se bála.Přišel až k ní,hladil jí tváře,celý dům zalila sluneční záře.Dal jí dva polibky,krásné a sladké,měla z toho mžitky a nohy tak vratké..Vůbec se nebrání,tiskne se k němu,vzrušeně dýchá,uniká všemu.Takhle tam stály,ruku v ruce,mluvit se bály po dlouhém roce.Promluvil první,s láskou to řekl,ona sebou trhla,až on se lek,byla to věčnost,co pryč jsi byla,už jsem se bál,že přede mnou ses skryla,ona hned po něm,řekla to dlouze,potom už zas líbali se pouze.To,co říkáš,pravda svatá je,skryla jsem se před tím,kdo lásku nám nepřeje.Proto mě hlad,objímej,líbej,hlavu svou do vlásů mých skrývej.To bylo vše,co řekly jejich hlasy,potom zas tonuly v polibku krásy.A když půlnoční hodina odbila,jejich těla se v jedno spojila.Když odbily nástěné hodiny den,jisti si nebyli,zda nezdál se jim sen..