Mnoho lidí mě naučilo nenávidět...pár z nich mě naučilo odpouštět...desítky lidí mě naučilo naslouchat...Ae jen jediný mě naučil skutečně milovat!!! Proč tedy odešel? Nechal mě být? Teď jenom boludím mezi lidmi a hledám náhradu za ztracené chvíle...chvíle, které jsem chtěla prožít jen s ním...hledám, ae nacházím jen ty špatné...proč? jen mi odpověz...proč se trápím nad tím, co je mimo mojí moc? vždyť láska je jako loď...buď šťastně dopluje a bo ztroskotá...Chci se přestat ohlížet, ae táhne mě to z5. Chci jít dál svou cestou, ae ta je propletená s tvojí. tvé mlčení je poušť, v níž bloudím, každá tvá řádka nenapsaná je kronikou mého trápení. Nabídnou přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní...