Někdy si říkám, jestli to je náhoda, nebo mám opravdu takovou smůlu v lásce i v životě. Celý svůj dosavadní život jsem čekal, až najdu tu pravou a vysněnou dívku. Později jsem zjistil, že vlastně žádná vysněná dívka neexistuje. Většinou je to výplod mé až příliš bujné fantazie a bylo by to asi moc krásné na to, aby z toho něco bylo. Jenže jak už to tak bývá, potkal jsem i já dívku, která mně svým vším okouzlila a já se do ní zamiloval. Jednalo se o mou spolužačku, která je sice krásná, ale krása nebyla jediná věc, pro kterou jsem se do ní zamiloval. Bohužel pro mně a ke vší smůle jsem zjistil, že její srdce patří už delší dobu jinému, se kterým je spokojená. Jelikož mám duši romantika, nebál jsem se jí i tak říct, co k ní cítím. Překvapivě právě díky tomu si mně asi oblíbila ještě více, a já se snažil být jí i tak tím nejbližším na koho se může v případě problémů a kdykoliv obrátit. Z počátku jsme spolu vycházeli moc pěkně, doprovázel jsem ji ze školy, nemohl jsem se dočkat dalšího dne, kdy jí zase uvidím. Po delší době psaní moc krásných sms (mimochodem šlo o jedno z nejkrásnějších období v mém životě) najednou přišla věta "Mám tě ráda, ale jako dobrého kamaráda..." - myslím že to je ta nejobávanější věta, které se každý bojí, a nechce ji nikdy slyšet. Z počátku mně to hodně dostalo, strašně mi kleslo sebevědomí, zároveň jsem byl ale rád, že mohu být alespoň jejím dobrým kamarádem, protože někteří lidé se kvůli toho začnou nesnášet. Pár dní nám to takhle klapalo, jenže udělal jsem osudovou chybu, a to sice že jsem jí psal o vánočních prázdninách jednu sms za druhou o tom jak mi chybí, že už se jí nemůžu dočkat a jí to začalo štvát. Prý ji mé sms obtěžují a nepřeje si abych jí psal. Co se stalo s tou dívkou, která si ráda četla moje smsky, díky kterým mně mimo jiné měla ráda. Nevěřil jsem svým očím. Nechal jsem ji tedy pár dní klidu, o Silvestru jsem jí napsal přání do nového roku, ona mi až moc vstřícně odpověděla, já začal doufat že do konce prázdnin se vše urovná. Opak byl ale pravdou. Dnes - první den ve škole mi dala poprvé najevo, jak moc jsem jí tím ublížil. Samozřejmě nebylo mým cílem ji ubližovat, já bych to nikdy nedopustil, jenže já jí ubližoval a ani jsem si to neuvědomoval. To je na tom to nejhorší. Člověk myslí, že dělá dobrou věc pro utužení vztahu, a právě tohle je pro vztah největší jed. Mám ji moc rád a moc mně mrzí to, co se stalo. Obětoval bych všechno hezké, co mně v životě může potkat jen kvůli toho, abych se mohl vrátit v čase a předejít této osudové chybě.
Proto bych se tímto chtěl omluvit Lence Michkové za to, co jsem způsobil, moc mě to mrzí, a nikdy si to neodpustím. Chtěl bych Ti to Leni vynahradit a je mi jedno jak a kdy. Nejlépe hned.