Tuhle básničku mi napsal můj nejlepší přítel... od včerejška už bohužel, bývalý...

Chtěl bych tebe na rukách nosit,
jen tebe na oblacích něhy vozit.
Jseš to nejvíc co na světě mám,
vždyť bez přátelství je každý sám.
A ať se smějem nebo hádáme,
když víme a nebo jen hledáme,
vždy mi říkáš pravdu pouhou,
pravdu, co je trestem i velkou touhou.
Proto tě potřebuji míti u sebe,
proto jsi můj průvodce do nebe.
Jen tobě můžu říct jak mám tě rád,
jen u tebe můžu klidně spát.
Já nezradím tebe ani ty mě,
lež a zlo jsou vůči nám vně.
Vně náš svět a vně náš cit,
je krásné takového člověka mít.