30.Duben 2008

Otázka a Odpověď

Po otázce následuje odpověď - to je snad každému jasné. Už menší část lidí, ale pochopila, že ideální odpověď je jednoduchá, stručná a hlavně jasná! A někteří se dávaní jasných odpovědí evidentně úplně brání. Zrovna dneska jsem se s jedním takovým setkala. Otázka byla jasná a jednoduchá - dokonce by se dala nazvat otázkou zjišťovací. "Budou na předtermínu okruhy, které nejsou odpřednášené?" Člověk by čekal odpověď ano/ne, případně zdůvodnění. Bohužel jsme se dozvěděli všechno kolem. Včetně toho, že nikdy se nestalo, aby si na předtermínu někdo vytáhl neodpřednášený okruh. To nás opravdu všechny uklidnilo! Nicméně jsme se zkusili zeptat ještě jednou. Odpověď byla stejně neurčitá, ale už se z ní dalo vydedukovat, že se máme naučit všechno. Ztratili jsme 20 minut času úplně zbytečným monologem vyučujícího. A je vlastně jedno kde a s kým tenhle čas ztrácíme, pokud to náhodou není někdo, u koho je nám jedno, co říká, protože se na dotyčného dobře kouká/stejně ho neposloucháme příp. nám jeho nesmyslný monolog vyhovuje. Až příště budu sama někomu odpovídat, dám si pozor na to, abych byla stručná a jasná a ideálně k věci

MA-EK | 14:28

komentáře (0)

26.Duben 2008

Zabitý den?

Už se vám někdy stalo, že celý den pracujete a večer zjistíte, že jste vlastně nic neudělali, nebo máte aspoň ten pocit? Já si přesně takhle přijdu dneska. Celý den makám jako blázen a teď zjišťuju, že jsem vlastně nic neudělala - resp. asi ta práce neměla žádný efekt. To mně vede k zamyšlení. Čím to asi tak může být? Buď mám tolik práce, že se v něm ta dnešní celodenní jen ztrácí, anebo jsem celý den proflákala aniž bych si toho všimla. Jaké množštví práce je vlastně "moc práce"? Potřebujeme na její splnění týden, měsíc, rok nebo víc? Co určuje jestli jsme za den udělali dost práce? Tyhle otázky mi proletují hlavou, ale ani sama sobě si nedokážu odpovědět.  Jak se měří objem duševní práce - třeba studia? Množstvím načtených stránek, sepsaných poznámek nebo stačí jen strávený čas? Kdo ví?

MA-EK | 22:33

komentáře (0)

25.Duben 2008

Kolik hodin spánku denně stačí?

Ač jsem normálně zvyklá (a hlavně schopná) spát i 12 hodin denně, poslední dobou jsem to zkrátila na cca 6. A kupodivu zatím jsem ještě schopná fungovat. Takže kolik hodin spánku vlastně stačí? Není přeci možné abych normálně spala dvakrát tak dlouho jen tak. Původně jsem předpokládala, že je to ovlivněný celkovou únavou, což by bylo minimálně logické, ale poslední dobou ani tohle nefunguje. Poslední důkaz toho mám z dnešního rána, kdy jsem spala 4 hodiny a to podotýkám nedobrovolně. Budík nastavený nebyl a já se vlastně těšila jak si užiju svoje spaní. Jenže místo abych  spokojeněspinkala celé dopoledne,  tak jsem byla po šesté vzhůru. Asi hodinku jsem se ještě pokoušela usnout, ale nezadařilo se. Takže jsem se z postele vyhrabala po nějakých čtyřech hodinách spánku a nestačila se divit. Opravdu by mně zajímalo čím se vlastně potřebná délka spánku řídí. Má to nějaký systém nebo spánek funguje (jako všechno ostatní) na Murphyho zákonech (když si ho můžeš dopřát, tak ho nepotřebuješ)?

MA-EK | 16:24

komentáře (0)

22.Duben 2008

Adrenalin a stres

No tak jsem asi závislá na adrenalinu a stresu. Pro mé kamarády to není žádná novinka, ale já sama si až teď uvědomuju jak velká ta závislost je. Pěkně jsem si naplánovala další cca měsíc a se spokojeným úsměvem jsem se dívala na zaplněné stránky diáře. Zní to sice pěkně, ale to bych nesměla být chronický odkladač povinností. Takže už se vidím jak doháním plány na poslední chvíli. Můj spokojený úsměv zmrznul v dobu, kdy má skvělá spolusedící začala propadat depresi, že nestíhá...při porovnání našich povinností jsem zjistila, že jsme na tom zhruba stejně. Po chvilce jsem stejně došla k názoru, že s tím nic neudělám, protože jinak to nejde. Vzala jsem to tedy s nadhledem hodným vysoké žirafy. Adrenalin to je motivace a se stresem se stejně nejlíp člověk vypořádá pomocí dobré čokolády (kafe/čaje). Konečně důvod jít si koupit další.  

MA-EK | 20:04

komentáře (0)

21.Duben 2008

Sportem ku zdraví aneb nové brusle

Už pár týdnů jsem se chystala na nákup nových in-line bruslí, leč nějak mi nevycházel čas. Až včera jsem přemluvila spolubydlu, aby dnešní anglinu nechala v klidu plavat a šla se mnou. Pravda, moc jsem ji přemlouvat nemusela.Ráno jsme šly každá na svoji hodinu a cca o půl jedenácté se sešly znovu ve městě. Instersport nezklamal - jako tradičně tam nic neměli a my se mohly s klidem odebrat do Hervisu. Tam je to s výběrem o něco lepší. No a dál to vypadalo jako typický nákup dvou nerozhodných. Mám si je koupit? Nebo mám ještě počkat. No prostě komedie. Já se bohužel zamilovala na první pohled. A proto mi teď říkají pane (dobře spíš paní) tyhle krásky. Ráďa si nebyla moc jistá, ale po obědě a následném vypočítání pro a proti jsme se vrátily do Hervisu a koupily ještě tyhle. Samozřejmě jsme je musely rovnou vyzkoušet. Takže až potkáte na stezce k Olympii dvě veselé slečny, které sice bruslit (relativně) umí, ale s brzděním mají problém, chytejte nás prosím.

MA-EK | 15:23

komentáře (1)