|
Čí jsi, ztepilá krásko?
Sama chodí, pyšno hledí,
knížky v ruce, na můj pozdrav
nikdy nemá odpovědi,
temné pleti, temných vlasů,
pohled třpyt je hvězdy v šeře,
myšky-nožky, každý pohyb
kmit labutí na jezeře,
chceš mi být jen beznadějné
lásky temnou upomínkou?
Jak jen nazvat kněžnu svých snů?
Buď mi zvána Labutinkou!
(P.Bezruč)
|
