. Sbalila jsem PETlahev se saponámtem, hadříček do batůžku strčila sváču a pití a čekala před školou, kde jsme měli sraz. S holkama jsme byli plny smíchu, déšť jako kráva nám nevadil:) pak se dostavila naše třídní a třídní béčka. Vyšli jsme na bus, ten byl nepříjemně naplněn, Stála jsem někomu na noze(sorryyyy). Cesta byla úmorná, za mnou stál třídní béčka, takže každé sprosté slovo co jsem vypustila z pusy komentoval slovy " No Markétooo!!" nevím proč mám pověst ušláplé putičky, když taková vůbec nejsem. neřeším..jedeme dál... vystoupili jsme z busu a zamířili do lesa. Já jsem jakožto alergička začala okamžitě kýchat. Nedala jsem se, statečně jsem šlapala do kopce s kapesníkem u držky a povídala si s lidma ze třídy. Jako pionýři jsme došli k první naučné stezce. Šok!!!! Tabule byla čistá!! Mohl za to déšť, který při našem pochodu stále sílil. Celá třída, včetně béčka umírala smíchy, učitelé byli posmutnělí, že si ze svých žáků nemohli udělat technicky služebné otroky. Na Učiteli Pospíšilovi, který učí dějepis se projevila deformace z povolání, protože kráčejích stále dál a dál do lesa, vykřikoval: " levá, pravá, levá, pravá..." když jsme se dostali nějaký říčce zavelil nám, aby jsme se nevzdalovali, že se s naší třídní půjde projít. Kuřáci využili nepřítomnost učitelů, skoči si zakouřit, pochcánkové se skočili vyčůrat, maniaci dělali kraviny. Říša se vozil na jakémsi kladkostroji, David taky. Ten nás rozesmál asi nejvíce, protože si při dojezdu narazil pytlíka. Svorně kýval hlavou, že je v poho, ale při chůzi chvilku chodil s mírně nohama od sebe. Auuuu to muselo bolet...Když se třídní s Pospíšilem nevraceli už podivně dlouhou dobu, shodli jsme se na tom, že si prostě udělali horkou chvilku za deště. Na celý les jsme přemýšleli, jestli Pospíšil nepoužívá kondom, nebo jestli píchá chodí naostro. Ani nevím kdo, ale někdo objevil ptačí hnízdo. Ríša, jakožto třídná šašek se k němu okamžitě přiřítil a udělal to, co by ochránci přírody neviděli rádi. Vzal jedno nakladené vajíčko do ruky všechny nás dostala hláškou " Ty vole, to vajco je teplý!!" všichni jsme umírali smíchy, do tohoto hlaholu se přiřítila třídní s Pospíšilem, že přemluvili majitele nedaleké hospody, aby kvůli nám otevřel dřív. všichni jsme zajásali a nahrnuli se do hospůdky. Tam jsme si svorně jako jeden muž objednali čaj. Poté co jsme vypili nápoj, který nás krásně zahřál jsme šli domu. Šinuli jsme si to po silnici v řadě za sebou jako ty čuníci. Dole pod lesem jsme všichni vylili saponáty a s psíma očima jsme překecali kantory, aby jsme šli do McDonaldu. V mekáči jsme zvýšili tržbu, ale posedět jsme tam nemohli, protože nápad navštívit mekáč dostalo ještě mnoho škol slavících den země. Když jsme nacpali svá břicha hamburgery, cheesburgry a jinými tučnými objekty zamířili jsme na bus a jeli domů. V autobuse na nás všichni čučeli. Ani se nedivím, ono se to nevidí denně, 40 zablácených a zmoklých slepich pohledávající něco v autobuse. Když jsme vystoupili rozprchli jsme se do svých domovů a byli rádi, že jsme tuto smrtící akci přežili.
Tímto končím svůj report z resslu, který jsem prosmála. Byl to opravdu kuriozní zážitek.