To se mi dokáže urodit v hlavě za půl hodiny....
Touha zapomenout
Seděla na židli u svého počítače aobčas se chvílemi zachvěla. Nebyla jí zima, ale plakala tak usedavě, že se jejíramena neustále chvěla. Nevzmohla se ani na slovo, ale hlavou jí proudilotisíce myšlenek. Pořád ho měla před očima. Stál tam a šeptal láskyplná slovíčkajejí nejlepší kamarádce. Nemohla tomu uvěřit. Oba je v tu chvílinenáviděla. Vzpomínala na to, jak s její nejlepší kamarádkou ještě ten denplánovala dámskou jízdu a s ním noc plnou lásky.A teď se stalo tohle.Venčila svého psa na jejím oblíbeném místě kam chodila s jejím miláčkem.Viděla ho a chtěla se za ním rozeběhnout. Rozeběhla se a viděla ho s ní.S nejlepší kamarádkou. Co měla dělat? Radši se otočila na patě a šla.Nevěděla kam. Clona slz v jejích očích jí tomu bránila.
„ Prosimtěnedělej z toho aféru!“ rozkřikl se na ni. „ Aféru jo? Já dělám aféru? Já? To tys mi zahnul!!“ nemohla mu toodpustit. Stáli proti sobě, ale přitom si byli tak daleko. Ona se zasezavzpomínala…Vzpomněla si jak stáli proti sobě a on ji objal kolem pasu apolíbil. Jak jí do vlasů šeptal miluji tě a říkal jí lásko. Jak spolu chodilido kina a jeho přítmí se mazlili, jak spolu hráli na počítači hry, jak si hrálina malé děti a jak plánovali společnou budoucnost. Bylo jí nanic. Oči se jízase zalily slzami a utekla.
Opět stírala slzy, které se jí nahromadily v pečlivě nalíčenýchočích. Další blízký, který jí opustil. Stála nad psím hrobečkem a představovalasi jaké by to bylo, kdyby byl pořád naživu. Vlastně litovala toho, že senarodila. Chtěla umřít jako Ben. A nenapadlo jí nic jiného, než to uskutečnit.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Lépe to vymysletnemohla. Celá se vykoupala a oholila nohy.Oblékla si své oblíbené džíny a top.Vlasy vyčesala do umného drdolu a celý obličej si nalíčila tak, že vypadalajako kdyby chtěla reprezentovat Miss. Do jedné ruky vzala oblíbeného plyšovéhotygra, do druhé láhev s perlivouvodou. Před sebou plata různých léků na předpis, kterými chtěla ukončit svůjživot. Ná tváři vykouzlila úsměv a polykala jeden prášek za druhým. Kdyžmyslela, že už to stačí pustila svou oblíbenou hudbu a zkoušela usnout.Zanedlouho se jí to padařilo.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tak špatně jí snad v životě ještě nikdynebylo. Celý den zvracela. Matka jí starostlivě otírala zpocené tělo vlhkoužínkou a otec jí povídal jak jí má rád. Laskavost a péče rodičů jí velicetěšila, ale Filipa, Zitu a Bena jí to nevrátilo. Když se ptala přátel ze třídy, kteří jípřišli navštívit, tak se zklamala. Zita prý prohlásila, že jí to patří a Filipřekl, že je psychicky labilní koza. To jí úplně naštvalo a začala brečet zase.Dva lidé, za které by dala ruku do ohně jí odkopli jako kus hadru.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vlastně jí tu je docela dobře. Velké železné dveře psychiatrické léčebny jí brání vykročit do normálního života, protože na něj není připravená. Připadala si moc ublížená a méněcenná nežostatní lidé na tomto světě. Milé sestry jí utěšovaly při jejích hysterických záchvatech, na vážné pány doktory se mohla kdykoli obrátit. Její spolubydlící k ní byli hodní. V jejím nynějším působišti se měla nádherně. Pořád ale nemohla zapomenout na Filipa. Najednou se nikdo dotkl jejího ramene. Byl to její terapeut. „ Tak co? Už víš jakou máš touhu nebo motivaci?“
Podívala se mu do očí. „ Mám touhu. Touhu zapomenout.“