Žijeme ted', tady, za těchto a né jiných okolností. Je to věta, která nás jistě nepřekvapí a s tímto tvrzením jistě souhlasíme. Ale v každodenní praxi, když posuzujeme své myšlenkové pochody, uvědomíme si, že to zcela neplatí. Naše myšlenky se často toulají v minulosti, zaobíráme se promarněnými příležitostmi, které jsme měli a někdo nebo něco se postavilo proti nám. Jen si uvědomne, kolikrát řekneme slůvku ,,kdyby", kdybych to věděl... kdyby se to stalo jinak... kdybych udělal to a to...
Tímto projem se blokujeme tvůrčí energii. Minulost je důležitá a je základem pro na součastnou existenci, ale proto bychom měli vůči ní cítit spíše vděčnost a né ji obvinovat, být s ní nespokojeni.
Je nesmírnou chybou se stále ,,přehrabovat" v minulosti a obvinovat se ba i druhé z nezdarů. Když myslíme na minulost, měli bychom myslet na to druhé, co nám život dal. Ale ani žít jen dobrými minulými zážitky se nedá. Vzpomeneme sei, potěšíme se, a jdeme dál. Žijeme nyní a zde!

Jistěže se nezapomene poučit z chyb udělaný v minulosti, ale děláme to pro součastný život.
Občas proto i sníme o budoucnosti, většinou na nereálném podkladě. Často se nám z toho zatočí hlava a ztrácíme orientaci.
Co z toho vyplývá? Poučme se z minulosti, postavme si plány do budoucnosti a žijme a mysleme v současnosti. :o)