Houpačka

Nynější život mi

houpačku připadá,

jednou jsem v oblacích

 podruhé dole.

Že snad jdeš blíž ke mně,

 chvilku to vypadá,

Pak jsi zas vzdálená

přes velké pole.

Někdy v Tvém pohledu

 zahlédnu lesk,

který mi sílu

 k životu dával.

Někdy v nich vidím

 jen zmatek a stesk

s tím na mě příchází

 i smutku nával.

Sama nevíš či životem dál,

Chtěla bys  jíti se mnou.

Dobře víš, že  o to  bych stál.

Řekl jsem Ti  a ne jednou.

Myslími, že si máme.

Pořád co nabídnout.

Teď  se to nějak láme.

Nechoď Ty v  jiný kout.