24.Říjen 2007

     No to jsem se zase rozpovídal, ale jak už jste si všichni všimli, málomluvnost není mým problémem, spíš naopak. Na závěr bych chtěl krom stálých správců , poděkovat ještě dvěma lidem. Jaký div, obě to jsou ženy. Ale jsou to holky, které pro mne asi udělaly něco navíc. Vím, že se poznají, tak zase nejmenuju. Jedna se stala mým andělem strážným, řekla něco, co se začíná naplňovat. Musím říct, že přesně věděla o čem mluví, protože asi podobnou situaci, kterou jsem prožíval já měla už za sebou a byla prostě už dál, přenesla se přes tyhle stavy co se mnou tak cvičily. I když jako chlap to nerad říkám, ale měla jsi pravdu. Něco moc hezkýho skončilo, bolí to, ale neskončil život. Ten se musí žít dál, nesmí se jen přežívat. Děkuju.  Ty nejen, že jako anděl vypadáš, Ty jím jsi uvnitř a já jsem rád, že jsi sestoupila ke mně. Druhá osoba, které bych chtěl poděkovat je někdo, kdo mi svým příkladem ukázal cestu. Svojí vnitřní silou mě inspiroval. Nebyla to slova ale byla jsi to Ty, co mě přesvědčilo, že musím jít dál.  Setkání s tebou bylo pro mne asi zlomové. Uvědomil jsem si spoustu věcí. Na to Ti stačilo pár hodin. Hodně věcí jsme si řekli. Poslouchala jsi mě a já zase Tebe. Sama jsi pak řekla, že nechápeš, jak jsi dokázala říct tolik věčlověku, kterého znáš tak krátce. Potřebovala jsi to někomu říct, asi jako já potřeboval mluvit s někým jako jsi Ty. I když jsem na naší schůzku šel se smíšenými pocit, teď jsem šťastný, že jsi mě vytáhla z mé ulity. Vedle Tebe jsem si uvědomil, že i když se stále ještě bojím ženský uvěřit, Tobě jsem zase věřil a cítil se jako muž vedle ženy, jako vedle někoho, koho se nemusím bát, komu bych dokázal věřit. Bylo to fajn. Když jsi dokázala tak rychle zahnat moje pochybnosti o tom jestli má cenu jít dál. Vím, že má. Jak jsem Ti řekl i když jsi na první pohled strašně křehká bytost, jsi živel s vnitřní energií, kterýmu by tuhle sílu mohl závidět kdejaký dvoumetrový a stopadesátikilový chlap. Navíc tu svou sílu dokážeš předávat jiným a to je dar. Takže já jdu dál, ne jako troska, ale jako normální chlap se vztyčenou hlavou a je to hlavně Tvoje zásluha. Tebe prosím o jedno, pojď taky do všeho naplno, jinak to totiž neumíš a bojuj i když život je často nespravedlivej.

     Tak a lidičky tohle je všechno co jsem vám chtěl říct.možná to někdo bude brát jako spoustu planejch slov, ale píšu to od srdce a k srdcím všech kteří mi pomohli. Díky Váš Petr


Kategorie: Úvahy a zamyšlení | vložil: MardockP ¤


Komentáře (2):
  • 26.11.2007 19:17:07, janarka

    Tato slova nejsou planá jsou plná toho co cítíš a chceš aby to ti všichni co se jich to týká a i těch co ne aby věděli že život je věčný boj a my musíme bojovat když chcema něco dokázat...ty jsi ten boj díky těmto lidem navzdal a proto si jistě zaslouží i oni a i ty aby jste to věděli...moc tě neznám ale stačí to málo a je mi pěkně na duši protože jsi i mě pomohl začít znovu bojovat a za to ti díky....

  • 24.10.2007 11:24:50, patras

    Toto byla slova ktera jsme velmi rad slisel. Pkud to nekomu pripada jako plany reci je primitiv. Kdyz jsme zalozil mistnost tak prave proto mimo jine ze jsme chtel aby lidem pokud to budou chtit a budou naslouchat se podarilo se zvednout pokud jsou na dne. Neni nic na svete lepsiho nez pocit ze neco co clovek udelal nekomu jinemu pomohlo a ti kterym za to Petr vdeci znam a vim ze i jim to udela velkou radost. nyni jsem i ja spokojen a mohl bych i prestat chodit na chat ale tech kter ipotrebuji jeste pomoci ze srabu je tam vic. Tak chci timto podekovat Mardockp za jeho uprimna slova a i za to ze mezi nas prisel a je rozhodne prinosem teto mistnosti a pro lidi jako je on byla vytvorenba tak jako kdysi na lide tak i zde je hodne lidi kteri tu neco nachazi at je to cokoliv . Preji ti aby jiz nyni zivot pokracoval dle toho co jsme si rekli a doufam ze nas neopoustis kdo bude nyni skladat kdy zne ty neb ja nejak jiz nemam inspiraci momentalne.