Marie Javorkova - Interview

01.Únor 2014

MARIE JAVORKOVÁ

INFOSPONA: Média Vás představují jako malířku, sochařku, designerku,
grafičku a vydavatelku, věnujete se rovněž reklamě a marketingu, a já bych
dodal, že jste i novinářkou. Byla jste odjakživa tak činnorodá?

MARIE JAVORKOVÁ: Ano, myslím že byla. Nicméně, vše je úhel pohledu.

INFOSPONA: Ve Vašem životopise je uvedeno, že jste nejdříve vystudovala SPŠ
Slevárenskou, se zaměřením na umelěcké lití, a pak Vysoké učení technické,
se zaměřením na materiálové inženýrství a slevárenství, tj. též umělecké
lití. Proč zrovná tyto obory ? A můžete-li nám říct, jaké postgraduální
doktorandské studium jste absolvovala?

MARIE JAVORKOVÁ: A proč ne slevárenství? Baví mne to. Vše, co jsem kdy
studovala, se týkalo predevším materiálů, slevárenství, gemologie a
samozřejmě umění. Měla jsem šťestí na báječné učitele, jak na školách
veřejných, tak i na privátních. Asi tím nejvetším učitelem mi byl můj
tatínek. Pak moje rodina: strýc akademik Silvestr Prat, děkan Univerzity
Karlovy v Praze, teta Emanuela Nohejlová, zakladatelka české modérní
numismatiky a profesorka na již uvedené pražské univerzitě atd. Měla jsem
tak možnost od mládí se pohybovat jak ve vědeckých, tak v uměleckých
kruzích a díky tomu mít opravdu skvělé učitele. A ještě jedno bych dodala:
nejsem lovkyně titulů, ale baví mne se neustále vzdělávat a poznávat nové.

INFOSPONA: Podle všeho se ale především považujete za malířku. Co pro Vás
znamená malování, jak byste to popsala?

MARIE JAVORKOVÁ: Malování pro mne znamená vyjádření mých pocitů, citů,
kouzla okamžiku, symbolů, světla, stínů, vzpomínek, naděje... Plátno, nebo
třeba jen "obyčejný" papír, je pro mne nekonečný prostor pro vyjádření
všeho, na co slova nestačí. Malování, stejně jako hudba, je univerzální
jazyk, a někdy si říkám: jaká škoda, ze se lidé nenaučí společnou řeč... Je
smutne, že existují bariéry všeho druhu.

INFOSPONA: Není žádnou novinkou, že malíři často malují různými technikami,
u Vás je tomu také tak, je ovšem zajímavé, že některé Vaše obrazy
(především některé krajiny) lze považovat za takové hyperrealistické, řekl
bych, kdežto jednu z dalších částí Vašeho opusu představují díla v duchu
surrealismu či třeba kubismu, který milujete, jak sama uvádíte. Dotyčné
malířské disciplíny se od sebe výrazně líší, jak se Vám tedy daří dávat je
dohromady?

MARIE JAVORKOVÁ: Vše je snadné, nebo alespon snadnější, pokud to milujete.
Láska může mít milióny podob, a já malování miluji... Necham se unášet
svými pocity. Je to můj vnitřní svět. Mám ráda různorodost, mám ráda výzvy.
Tak, jako nic na světě není stejné, tak se domnívám, že uniformní umění by
nevyjadřovalo tu moji různorodost. Mým cílem je skrze obrazy dávat kladné
emoce a někdy důvod přemýšlet, jindy se můj obraz skládá z bezpočtu
miniatur, které ve výsledku tvoří celek. Nepřípominá vám to něco? Ano,
takový je přece život. Skládá se z mnohá maličkostí, které tvoří ten vzácný
celek. Tak to je něco málo o pocitech a důvodech, proč maluji právě tak...
Výsledek nechť pak posoudí ostatní.

INFOSPONA: Jak často malujete, a děláte-li vyloženě na základě inspirace,
nebo i podle nějakého určitého, předem (za)daného rytmu ?

MARIE JAVORKOVÁ: Inspirace je základ. Proste přijde, třeba v noci, a já
místo spánku maluji. Ale k věci: ano, maluji velmi často. Jsem asi
workoholička... Jenže mne to baví a zároveň je to úžasná relaxace. Nejvíce
času ale věnuji svému synovi, se kterým žiji sama. Je mu 14 roků a je
báječný a také všestranně umělecky nadaný. Maluji nejraději podle svých
aktuálních pocitů. Samozřejmě ale maluji i podle zadaného tématu. Ráda se
setkávám s lidmi a pořádám live show v malování. Nabíjí mne to energii a je
tam ihned zpětná vazba, což považuji za důležité. Ráda nad tématy debatuji
a hledám nové pohledy. Jako příklad bych uvedla (což není žádné tajemství)
projekční obrazy malované pro pana Michaela Jacksona, resp. pro jeho
poslední koncert kariéry, a měly být i v plakátové podobě. Měly šokovat,
být absolutně jiné. Říkala jsem si: to je nemožné vytvořit. Hodně času jsme
s panem Michaelem Jacksonem strávili nad tímto tématem, pak mne něco
napadlo - vytvořit projekční obrazy. Jejich projekci vzniká obraz Michaela.
Smutným paradoxem je fakt, že jsme jim říkali "Ghost" a pan Michael Jackson
na každý z těchto obrazů napsal svůj vlastnoruční signovaný přípis. A
myslel úplně na všechno, zase smutný paradox. Vše je dokonalé
zdokumentováno a nezpochybnitelně prokazatelné. Bylo to přání pana Michaela
Jacksona. Až z toho mrazi. K malířům, které bezmezně obdivuji patří (dle
mého názoru) renesanční génius Leonardo da Vinci. Mimochodem, možná
netušíte, že svět mohl o tohoto génia přijít. Jako mladý měl totiž být
popraven. Pak Pablo Picasso, ale též George Braque, Josef Čapek, Emil
Filla, Toyen - Marie Čermínová a cela řada dalších.

INFOSPONA: Kde všude jsou k vidění Vaše obrazy, resp. další umělecká díla,
která jste vytvořila?

MARIE JAVORKOVÁ: Všude po světě, jak v galériích, tak v soukromých
sbírkách. Připravuji teď otevření vlastní galérie - Gallery MJ. Možná
taková perlička: nebývalý zájem budím v Číně.

INFOSPONA: Poněkud mě překvapila informace, že jste se před léty podílela
na založení realitního časopisu Real Spektrum, resp. že jste byla jeho
první šéfredaktorkou. Byl to jakýsi náhodný "výlet" do prostředí prodeje
nemovitostí, nebo jde o další z Vašich životních zájmů?

MARIE JAVORKOVÁ: Ráda na to vzpomínám. Byla to výzva a já ji přijala.
Následně jsem pak vydávala svůj časopis Renomé. Rozhodně to ale není
těžiště mého zájmu.

INFOSPONA: U umělců mě vždy zajímá, jestli by dokázali žít životem takového
státního úředníka či třeba účetního, tedy životem, který ma jakési jasné
mantinely, především když jde o pracovní dobu a pod. Zeptám se na toto i
Vás...

MARIE JAVORKOVÁ: Ale ano, může se to zdát divné, ale skutečně ano. Tedy,
jestli by mne vůbec chtěli... Vážím si každé prace, takže pokud se mě
zeptáte, jestli bych mohla dělat uklizečku, řeknu Vám to stejné: ano.
Jediný rozdil by byl v tom, že bych po práci malovala. Mám obrovské štěstí,
že mohu dělat, co mne bavi, a velmi si toho vážím. Člověk by si měl
považovat toho, že může pracovat. To zní pateticky, ale realita je jiná.
Víte, kolik lidi si teď říká: dal/a bych za to nevím co, jen abych
nemusel/a trčet doma, koukat do zdi a zažívat stres, že nebude na chleba?
Víte, kolik nemocných by dalo nevím co, za to, aby se uzdravili a mohli
zase normálně žít, a práce je přece součást života.

INFOSPONA: A naprostá perlička, bonbónek (nebo jak už to pojmenovat) na
konec: jak už bylo řečeno, Vašim známým byl Michael Jackson... Ano, ten
planetárně slavný, bohužel už zesnulý hudebník, král popu ! Samozřejmě, že
je velmi zajímavé se dozvědět, jak jste se s ním seznámila, a jak v celku
vypadal Váš kontakt, takže - odhalíte nám to, alespoň částečně?

MARIE JAVORKOVÁ: S tímto mimořádným renesančním člověkem, panem Michaelem
Jacksonem, jsem se seznámila v roce 1996. Bylo to dílem náhody, a vzniklo z
toho velmi hluboké letité přátelství. Setkávali jsme se predevšim v
Německu. Namalovala jsem pro něj, na jeho přání, sérii projekčních obrazů,
o nichž jsem se už zmínila. Po ukončeni své kariéry měl Michael Jackson
plán vybudovat, po splácení dluhů, obrovskou nemocnici zde v České
republice, v Praze. Jeho myšlenky tomuto projektu patřily i nedlouho před
jeho smrti. Nevím, z jakého důvodu, ale existuje nahrávka, která byla
pouštěná při soudním jednani s dr. Conradem Murrayem a prezentováná
světovými médii ve stylu - Michael Jackson před smrti blouznil o Praze. Je
vice, než pravděpodobné, že by zde v ČR byla nemoce vybudováná. Mohu vám
poskytnout úplně jiný pohled na pana Jacksona – človeka, než jak ho znáte z
pódii, clipů, médii.... Byl to člověk neobyčejně empatický, s obrovským
altruismem, velmi citlivý, nesmělý, stydlivý, ale přitom místr rétoriky
téměř beze slov, byla s ním zábava, ale opravdová a úpřimná. Uměl se
nádherně smát a nuda s ním rozhodně nebyla, pokud ovšem za zábavu
považujete inteligentní a kultivovaný humor, návštěvu galérie, zábavních
parků, zoo, procáazky po krásných místech... Nikoliv noční kluby, bary,...
Někdy mi připomínal Malou mořskou vílu Hanse Christiana Andersena: tančila,
rozdávala radost, ale jak to s ní dopadlo... On vždy hájil a "bojoval" -
jeho zbraní byla láska k lidem - za spravedlnost, svět bez násilí, bez
válek, rasizmu, vražd, atentátů, terorizmu, bezpráví, za životní prostředí,
za nemocné, za ty nejslabší a nejzranitelnější, neštítil se lidí nemocných
třeba AIDS. Zkuste si položit otázku: kolik prostředků, času, energie,
věnoval těm potřebným? Myslim, že toto nevite, neboť nebylo publikováno,
nebo pouze zcelá okrajově. Zkuste se podívat na jeho klipy, třeba na Heal
The World, Earth Song, Man In The Mirror... A zkuste zapřemýšlet, kolik
prostoru tam věnuje své prezentaci, svému ja, a kolik boji za lepší svět
pro všechny? Odpovězte si na to samí, nikomu nic nechci podsouvat. Jistě
uznáte, že letité přátelství s někým, tak ve všech směrech mimořádným,
nelze popsat pár větami. Mohla bych vám tu popisovat konkrétni situace a
zážitky, doplněné o společne privátní fotografie, ale já jsem chtela tohoto
člověka představit a dát Vám prostor se nad tim zamýšlet. Moje vyjádření je
svědectví osoby, která měla tu možnost a čest pana Michaela Jacksona poznat
osobně a strávit s ním hodně času.

Ptal se a zaznamenal: Zlatko Starčević napsal/a: Marie_Javorkova 00:52 Link komentáře (1)