Chtěla se smát.Chtěla dát světu najevo,že umí být šťastná.Nedokázala to.Cukala koutky úst,ale nemohla vykouzlit ani trochu toho zázračného gesta.

Houpala se na židli a oči měla zavřené. Snažila se sebevíc, ale nešlo to.

Krásné myšlenky, jako kdyby byly pryč, jako kdyby vylétly z okna, které dávalo prostor čistému vánku zvenčí, který něžně foukal její zkřivenou tvář. Krásné chvíle s Honzou ji zbyly jen ve vzpomínkách…Zbyly jí jen vzpomínky nic víc. Proklínala ten den, kdy se odvážila udělat první krok a dala mu ten lísteček, nikdy toho nechtěla litovat, protože s ním to bylo moc krásný ale ne opravdový a to ji moc bolelo…On ji nemiloval:-(Proklínala ten den kdy se s ním sešla, proklínala když se s ním políbila…Proklínala vteřinu, kdy z ní svlékl šaty…Tyhle vzpomínky se jí nikdy z hlavy nesmažou, bylo to totiž nádherný , ale teď je to pro ni moc bolestivé, protože ví, ona to prostě ví, že Nikdy s ním doopravdy nebude, je nešťastná a moc ji to bolí.Ale navždy zůstane v jejím srdci, ať chce nebo ne…Ona ho totiž Miluje a pravá láska se ze srdce nevytrácí!!!Láska není záležitostí tělesnou ani duchovní, láska je především zkouškou  vlastního charakteru. Bolestnou a zdlouhavou….Nevěřím, že láska je jen pouhý klam.Láska je, vím to vím, vždyt na ni právě ted umírám...Říkali ,že všechny cesty někam vedou, že hory ční až do mraků, že všechny strasti jednou přejdou, že Svět je plný zázraků...Kdo tohle tvrdil?Kdo si zatím stál?Musel být blázen nebo miloval..