Pokračování Angela (Povídka, roman, či něco jiného)
Vyjdeme před budovu. V tom vidím velkou cedulis nápisem: Hřbitov. ,,Do prdele, co to je?" říkam si. Doktor říká:,, Si mrtvá. Ale bůh chce, aby si pomáhala. Ví, že si zalitovala svého činu. Proto z tebe je dark angel. Budeš lidem pomáhat zemřít!Budeš je zbavovat strachu ze smrti. Budeš je převádět na druhou stranu. ,,To ani náhodou, rozkřikla jsem se, radši shniju v pekle než vidět a pomáhat někomu zemřít! Neminim někoho k tomu nutit! K tomu mě opravdu nikdo nepřinutí, ani za zlatý prase! Bůh má asi dost velký ego, co? Si dost věří, když myslí, že budu dělat něco, co se mi z hloubi duše příčí! A ty doktore Božský, na mě moc nekoukej těma chápajícíma očima! Protože ty určitě nevíš, jaké je to zemřít vlastní vinou." ,,To opravdu nevím." Skočil mi do řeči ten anděl, vydávající se za doktora. Nenechal mě ani nic říct o slušném vychování a už zase mluvil:,, Sice nevím, jaké je zemřít, ale Bůh to tak udělal, aby lidé umírali, a proto je to správné! A když Bůh nařídí nějaký posmrtný úkol, je to taky správné! Říkala jsem si:,, Ty vole, ten v tý hlavě taky nemá nic. Ty mu asi denněvymejvaj mozek, teda pokud ho tyhle stvoření maj." ,, Mozek mam, aby si věděla," řekl ten anděl. ,, Co si o sobě vůbec myslíš? Jakým právem mi čteš myšlenky?" začala jsem na něj ječet. ,,A pro tvoji informaci nejsem vůl, ale anděl." Tak to už bylo na mě moc. Pustila sem se do něj:,, Ty anděli jeden namyšlenej s vlasama, jak štětiny od koštěte, drž už prosím Tě hubu! A moc nečum! Otočila jsem a chystala se odejít. Když v tom se mi nohy odlepili od země a já začala letět. Ani sem nevěděla jak. Stoupala jsem a pak zase klesala. Bylo zvláštní vidět jak se vítr opírá do stromů, ale mě se ani vánek nedotkl. Pomalu mi začínalo docházet, že není něco v pořádku. Hlavou se mi honily divné myšlenky. Jako bych to nebyla ani já. Před okamžikem jsem ještě chwílemi klesala, ale teďpořád stoupám. Stále výš a výš!
Tak zas někdy to napíšu dál.....
