Tak dneska naposled na brigádu...suprrr1 měsíc mi bohatě stačil a zbytek prázdnin už budu jen užívat...snad nám ta chalupa vyjde co Jani??...tak se tu mějte,já běžím vydělávat poslední korunky

Tak konečně konec, prázdniny, léto. A i to výzo se nějak přežijei když mít 3. nejlepší průměr není vůbec špatný a v září hurá do 2.B...ne že by se mi chtělo, ale po lidičkách se mi stýská už teď...tož  v září se zas sejdem

Tak jako sme si to na tom výletě pořádně užili i když profesoři taky.Prostě supr,za pár dní prázkya už se ani neučíme takže je to totaly na pohodu...jen tak dál

17.6.2008-Na tenhle den nezapomenu!!!
Byl to nejkrásnější den mýho hudebního života!! Na vlastní oči jsem viděla Chestera jak zpívá a bylo to krutě nádherný.
Když jsem se ráno probudila, padla na mě deprese. Lilo jak z konve a vypadalo to, že nikdy nepřestane, ale cestou do školy se to začlo lepšit. Ve škole nic moc, ale mě to bylo celkem jedno. Já už jen čekala až budou 3 a budu moct jet co nejrychleji domů. A když jsem Tafimu musela ještě odnýst mapu a smazat tabuli, nemyslela jsem na nic jinýho, než že to co každej den poslouchám uvidím na vlastní oči.
Po nekonečné cestě ze školy jsem se konečně dostala domů a tak jsem hned volala Janči. Domluvili jsme se na 16:15 na konečné a tak jsem tedy plna očekávání vyrazila. Trolejbus nám jel 16:20 a já se už nemola dočkat. Zato Janča mi s klidem řekla, že by byla možná radši doma, ale to bylo proto, že jí nebylo moc dobře. Nakonec ale názor změnila. Zhruba v 16:45 jsme dorazili k Velodromu, kde už postávala hromada lidí, ke kterým jsme se záhy přidali. Čekání na vstup bylo fakt hrozný. Pražilo na nás slunce, ale mně to bylo fuk. Když nás teda konečně zkontrolovali, už jsem nemyslela na nic jinýho než na LP. Chytli jsme místo zhruba v 10. řadě na levý straně pódia a já byla naštvaná, že sme si víc nepospíšili. Do toho se mě Janča snažila překecat, aby sme si šli sednout na lavičku, ale já se nechtěla hnout ani o krok, ptž jsem měla strach, že pak už nenajdeme místo nikde. Janča mě ale nakonec překecala a tak jsme to tam šli omrknout. Usídlili jsme se nakonec na trávě tak 30 metrů od pódia se skvělým výhledem a já musela uznat, že Janča měla pravdu….zatím….
Zhruba v 18:30 jsme se vydali koupit pití a ještě jsme zašli pro Koudyho. A pak už zbylo jen 5 minut na to, abych začla odpočítávat vteřiny z nejlepšího večera mýho života. Přesně v 19:00 přišli Enter Shikari s přetěžkým úkolem roztančit nás. To se jim myslím moc nepovedlo, ptž všichni čekali jen na LP a navíc se jim někdy v 19:45 protrhl buben, takže skončili dřív. Škoda, mně se líbili.
A pak zase čekání. To už ale na moje opravdové hvězdy.
Ty přišli něco málo po 20:30 a já neviděla skoro nic, ptž v tu dobu už byl Velodrom doslova na prasknutí. Koudy se ale pro mě obětoval a vzal mě na ramena. To bylo během prvního songu a byla to nejkrásnější minuta celýho koncertu, ptž jsem viděla všechno co se na pódiu dělo a dokonce jsem se na malej okamžik dívala Chesterovi přímo do očí. Má krásný oči . Křičeli jsme, skákali jsme a hlavně jsme si užívali. Jinak hráli setlist č.1, kterej byl z těch tří pro mě sice nejhorší, ale In the end na něm nechybělo. A tak to šlo ráz na ráz. Občas jsem zahlídla něco z Chestera, ale už to nebylo ono. Dokonce jsme si s ním zazpívali a on nás pořád chválil (myslím že to ale dělá všude) a tak se můj večer pomalu krátil až přišel konec, kterej mě vrátil zpět do reality plné starostí a smutku z toho že už je zas asi hodně dlouho neuvidím. Každopádně jestli budou ještě někdy v Brně, tak jdu ať se děje co chce. Bylo to krásný, bylo to neskutečný, bylo to úžasný, bylo to nabitý energií, ale bylo to příliš krátký…Teď můžu s klidem říct, že všechno to čekání se vyplatilo a co víc. Mám vzpomínku, kterou mi nikdo nevezme…LP4EVER