Tápání | My sad world
Já skrývám se před vším, co ublížit mi touží
I když to způsobuje, že mé srdce souží.
Však spoutat nechat se tak těžké je
A strach k obavám jenom přispěje.
Takový strach přináší často samotu
a ne lehce odehnat lze tuhletu temnotu.
Jiskřička naděje zde ale je
Leč některý se tomu zasměje
Nechápe, proč se báti démonů
A pozve si je klidně domů
To my ostatní dáváme si pozor
A kam jdeme, bereme si dozor
Na anděly strážné však já nevěřím
Proto hned tak někomu se nesvěřím.
Přec nějaká spravedlnost býti musí
Pro nás jenž samota nás dusí
Štěstí, že nelze utopit se v prázdnotě
Které je spousty v našem životě
Sebevražd nevyřešených by jinak bylo
A spousta dětí by tak svět ani nespatřilo.
Vzít život svůj je lehčí než ho prožít
Však vzdát se bez boje jen zbabělost dokazuje
Leč jed voňavý lákavé je požít
Zodpovědnosti nás to nezbavuje.
My snílci stále s hlavou v oblacích
Nám realita zdá se býti šedá
Jak hrad na ostrově bez vrátek padacích
Či mostu, jímž se břeh se břehem shledá
My vznášíme se v našem vesmíru
Co ušitý je jen nám na míru
Mu nikdo jiný na kloub nepřjde
A Vstříc nikomu jinému on nevyjde.
V něm existuje to, pro co naše srdce bije
Tu není žádná krvelačná zmije
Co radost má jen z prohry jiných
a zalíbení ve zlých špínách laciných.
Tu existuje spřízněná ta duše
Co zatím nevynořila se z panelové buše,
A zda zjeví se, ví jenom hvězdy na obloze
Bohužel ji nenajdeme nikde ve výloze
Proč na zakázku láska pořídit se nedá?
Proč se ten čistý cit tak obtížně hledá?
Když lev a jehně mohou spolu milovat se
A býti spolu jiným k nesouhlase
Proč tedy člověk citu nedosáhne snadněji?
Proč se mu druzí po vyznání vysmějí?
