27.Duben 2007,11:34
...Vzpomínám na ten den,kdy jsem sedl k počítači a bylo to zrovna po měsíci,co jsem Ti napsal vzkaz...
Tenkrát jsi mi napsala slova,která se mi navždy vryla do paměti a mé srdce,jako by ožilo.Napsala jsi mi "Buďme spolu!!!"
Před tím jsem si říkal,že budu sám,že nemá smysl dát někomu celé srdce,ale Tobě jsem neodolal,Tvá krása a něha,která z Tebe vyzařovala mě natolik okouzlila,že jsem se chtěl okamžitě zbavit té samoty,která nakonec člověka stejně začne ničit.Víš má lásko,mám toho tolik,co ti chci povědět,ale nenacházím slova,nejde to.Co prožívám nyní s Tebou nelze nazvat láskou,je to něco víc,jen netuším,jak to nazvat?Připadám si jako malý kluk,který se ropláče pro rozbytou věc,která snad pro něj měla jakýsi smysl a on jí ztratil,jeho dlaně jí už nepocítí...takový strach mám já těď o Tebe!Snad to jsou jen slova,ale co cítím v sobě,to je něco neuvěřitelného.Vědět,že jsi se mnou,cítit Tvou lásku,denně číst zprávy od Tebe,to je má potřeba a pokud bych měl o to přijít,tak bůh ví,že už nechci nic,už jen snad...
Píšu,co právě cítím a vím,že vše bude zase dobré,ale když ono je to silnější,než já!
Víš má lásko,už teď vím,že ten život snad má smysl,už jen pro ty vzpomínky,které mi zůstanou a budu vědět,že jsem měl v životě šťěstí,které mě s Tebou potkalo a chvíle strávené po Tvém boku si odnesu s sebou do hrobu.Asi to jsou všechno hlouposti a nedokázal jsem ti povědět jinak,jak moc pro mě znamenáš a jak moc Tě miluji a stejně jsem nenapsal vše,ale Ty už budeš vědět,co jsem tím chtěl povědět.
Děkuji amorku za to,že Tě mám,činíš mě šťastným a to je veliký dar,který člověk může dát jinému člověku.
Až budeš číst tyto řádky,budeš vědět,že Tě miluji!
Tenkrát jsi mi napsala slova,která se mi navždy vryla do paměti a mé srdce,jako by ožilo.Napsala jsi mi "Buďme spolu!!!"
Před tím jsem si říkal,že budu sám,že nemá smysl dát někomu celé srdce,ale Tobě jsem neodolal,Tvá krása a něha,která z Tebe vyzařovala mě natolik okouzlila,že jsem se chtěl okamžitě zbavit té samoty,která nakonec člověka stejně začne ničit.Víš má lásko,mám toho tolik,co ti chci povědět,ale nenacházím slova,nejde to.Co prožívám nyní s Tebou nelze nazvat láskou,je to něco víc,jen netuším,jak to nazvat?Připadám si jako malý kluk,který se ropláče pro rozbytou věc,která snad pro něj měla jakýsi smysl a on jí ztratil,jeho dlaně jí už nepocítí...takový strach mám já těď o Tebe!Snad to jsou jen slova,ale co cítím v sobě,to je něco neuvěřitelného.Vědět,že jsi se mnou,cítit Tvou lásku,denně číst zprávy od Tebe,to je má potřeba a pokud bych měl o to přijít,tak bůh ví,že už nechci nic,už jen snad...
Píšu,co právě cítím a vím,že vše bude zase dobré,ale když ono je to silnější,než já!
Víš má lásko,už teď vím,že ten život snad má smysl,už jen pro ty vzpomínky,které mi zůstanou a budu vědět,že jsem měl v životě šťěstí,které mě s Tebou potkalo a chvíle strávené po Tvém boku si odnesu s sebou do hrobu.Asi to jsou všechno hlouposti a nedokázal jsem ti povědět jinak,jak moc pro mě znamenáš a jak moc Tě miluji a stejně jsem nenapsal vše,ale Ty už budeš vědět,co jsem tím chtěl povědět.
Děkuji amorku za to,že Tě mám,činíš mě šťastným a to je veliký dar,který člověk může dát jinému člověku.
Až budeš číst tyto řádky,budeš vědět,že Tě miluji!