Na nebi plují ovečky z mraků
Co by chtěl člověk víc od zázraků
Nebe je modré, nebe je bílé
Co víc si přát od téhle chvíle
Na zemi peřina z bílého sněhu
Přikryla květiny, jim posílá něhu
Tak jako tvé oči hladí mou duši
Když mě líbáš, srdce mi buší
Ten sníh je studený a přeci hřeje
To každé srdce pookřeje
Konečky prstů cítím to chvění
Přestávám vnímat okolní dění
Sníh padá a čas od časů
Spadne nám vločka do vlasů
Do bílého sousoší zabalí nás
Celá od sněhu, nevnímám mráz
Přesto slyším vločky padat k zemi
Jako když lítám, tak krásně je mi
Ta sněhová bouře zdá se být věčná
To nevadí, chci ji do nekonečna