Červená Karkulka

Ráno, když maminka dcerušku spatřila,

dala jí facku a tiše pravila:

Rychle si oblékni červenou sukénku,

babička za lesem dostala žloutenku.

Nač je mi maminko, červená suknice,

ta jenom přiláká vilného myslivce!

Jestli mě znásilní, tak jako včera,

nebudu už tvoje nevinná dcera?!

Nedávej bláznivým myšlenkám průchod,

než bába za léky utratí důchod.

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,

a běžela lesem, jak píchnutá šídlem.

Navzdory vábivé červené sukýnce,

nestřelela na cestě vilného myslivce.

Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,

brzy ji donesly do známé chaloupky.¨

Co je to za fóry, tak brzo po ráno,

vlk se tu placatí v bábině županu.

Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,

s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!

Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,¨

zato tvá bába byla dost tuhá.

Tak to si vybral kvalitní potravu,

nejseš ty, blbečku, tak trochu na hlavu?

Pozdě mě nazíváš spanilou dívenkou,

sežral si babičku s infekční žloutenkou!

Lesem se ozývá zoufalé vytí,

jak se vlk pokouší vyvolat blití.