Někdy mi připadá,že láska není cit, je to strašná bolest někoho rád mít. Láska je pohroma duše i těla, jenže naděje poslední umírat by měla. Ale málokdy se dá o naději mluvit, málokomu se podaří jeho bolest ztlumit. Avšak když už šíp lásky zasáhne tvé srdce, uzavře tvé touhy,sny a přání do maličké klece. Po zásahu šípu tvé srdce krvácí, láska tvé myšlenky od reálného světa odvrací. Začínáš žít ve snu,z kterého se těžko budíš jen, už realitu dávno nevnímáš,ale tu z toho světa musíš rychle ven!!Rychle než další zásah šípem dostaneš, po té ráně ze svého světa vyplaveš. Procitneš a uvidíš jak je krutý svět, svou lásku nikdy již nebudeš políbit smět. Pak možná dostaneš zprávu nebo psaní, po kterých se každý ostatních dlouho straní.:-))